1 kg jelení nebo daňčí kýty
10 dkg slaniny
1 větší mrkev , 1 střední celer, 1 větší petržel
1 velká cibule
celý pepř, celé nové koření, bobkový list, špetka tymiánu
1/8 l červeného vína – tím nešetřit
10 dkg másla, hrst hladké mouky na zaprášení, sůl
Maso nakrájíme na plátky, potřeme solí a máslem anecháme do druhého dne odležet v ledničce.
Kořenovou zeleninu nastrouháme na hrubém struhadel, přidáme nakrájenou cibuli a slaninu a na trošce oleje nebo másla rychle orestujeme. Přidáme plátky masa, podusíme, podlijeme vařící vodou a vínem a dusíme do měkka. Občas podlijeme dalším vínem.
Zahustíme trochou hladké mouky rozmíchané ve studené vodě, dosolíme podle chuti, můžeme i lehce dosladit. V originálu receptu je citronová kůra, já ji nedávám, máme raději přírodní úpravu
Autorka receptu: Jana Macůrková
Jojojoj, zvěřina patří k mému oblíbenému masíčku a tohle jídlo dělám podobně.
Jako změna může být stejný způsob přípravy, ovšem přidám houby. Sušené nebo čerstvé lesní, žampiony také „jdou“, ale nejsou tak aromatické.
Já jsem dělala poprvé v životě daňka, dostala jsem maso od švagra, který je lesník. Našla jsem si asi 20 receptů (podle některých jsem tedy vykradla recepty) a tyhle dva se mi líbily nejvíc – na víně a ragú. Navíc ten základ je stejný a tak jsem mohla oba vařit zároveň. A nezbylo ani jedno.
Miluju zvěřinu pro nezaměnitelnou chuť toho masa, pro kvalitu masa i pro možnost kombinací, kde obojí vynikne.
Při přípravě minutkové jako steaky.
Při přípravě delší tepelnou úpravou dávám přednost té s vínem, s vhodným kořením, ale také svíčkovou na první jídlo po Vánocích připravuji zásadně ze zvěřiny. Daněk, muflon, jelen, srnec…….
Kančí se šípkovou jsem dělala několikrát – prvně se to moc nepovedlo, podruhé to bylo úžasné.
Kančí řízečky byly také vždy vynikající.
No, já to s divočinou neumim. Tedy asi třikrát jsem se popasovala se zajícem a tak dvakrát do roka dostávám kus kňoura. Ale jinak jsem nic ještě nedělala. A asi hned tak nebudu – holky mi zatrhly vařit na víně (poznají i potajmu propašovanou decku v litru) a pokud jde o parožnatce, odmítají mlaskat nad něčím, co má taaaak krásný voči a puntíkatý mláďata…
Jakmile se ovšem mám možnost posadit k talíři, na kterém zvěřina je, neváhám. A když si tady čtu vášnivé příspěvky od Katyp, úplně slzím a pod klávesnici si asi dám utěrku, aby se mi proslintáním nezvlnila dýha na stole. 🙂 Teď se mi vybavil jelení guláš s bramborovými noky v Masných krámech v Budějicích. Mnogo, mnogo let tomu nazad, ale vzpomínka živá a chutná!
A ještě něco: Loni jsme dostali kus divočáka, který byl odchycen malinký, odkojen na láhvi a vyrostl s čuníkem v chlívku na Šumavě. To bylo masíčko zn. lukulus. (…by mě zajímalo, jak by chutnal čuň domácí, který prchnul a vyrostl s divočáky…)
Zvěřinu mám moc ráda, zrovna včera jsem na ni měla chuť. A teď mám ještě větší. Já ještě dávám jalovec. Jen ji peču vcelku a vždy prošpikuji. Tak nevím, Jani úplně jsi mne dostala a už vím co budeme jíst tento týden. Sbíhají se mi sliny a na svačinu mám obyčejný bílý jogurt. Ach jo.