1 kg protlaku z kdoulí
0,8 kg cukru
4 g kyseliny citronové nebo 5 lžic citronové šťávy
Omyté kdoule pokrájíme se slupkou i jádřincem na kusy a podlité vodou
uvaříme do měkka. Změklé ovoce propasírujeme přes cedník. K 1 kg protlaku
přidáme 150 g cukru a prudce vaříme 5 minut. Bez přerušení varu přidáme
650 g cukru a po jeho rozpuštění kyselinu citronovou nebo citronovou šťávu. Dále
vaříme, až je marmeláda podle zkoušky rosolovatění hotová.
Potud recept od Fialky. A teď varianta Haderach, která je, jak známo, líná:
Omyté kdoule vykrájíme a i se slupkou podusíme na malém množství vody doměkka (no, až se skoro rozpadají.). Tyčovým mixérem vyrobíme pyré a dál pokračujeme podle původního receptu.
Surovinu a recept dodala Fialka a vzkazuje: „Horkou rychle do skleniček, zavíčkovat a dnem vzhůru. Cukru dávám míň, půl kila úplně stačí a je sladká až až a zrosolovatí,
že se musí buď škrábat lžičkou nebo rozšlapat vidličkou. Na vánoční cukroví
skleničku !bez víčka! ohřeju v mikrovlnce a slepuji teplou, hned zase ztuhne.“
Já s tím bez výhrady souhlasím. Haderach
Dělala jsem taky a je výborná.Zkoušela jsem i kompot.Je voňavý a strašně dobrý.Ten ale ne do skleniček ten byl jen na zkoušku a byl hned sežpapán.
Diky Fialko.
Sice fialková Boženka řïkala, že při krájení bububu hubovat, ale kvůli takové voňavé dorotě to stálo za to…
Bububu, bojím, bojím 🙂
Lakys, myslíš tu Dorotu Máchalovou? ☺Ta asi moc dobroty nepobrala, ne?
Jsou i jiné doroty….???
To vím, třeba já jsem skvělá Dorota ☺
jna mne se od Fialky nedostalo,ale kamarád Méďa dovezl, malí dvě kdouloně a tak rozdával…udělaly jsme marmeládu a kdoulový sýr….
A kde mám recept na ten kdoulový sýr a fotku samozřejmě. Nešiď mne ososbo, nebo jsi to poslala Haderach?
Neposlala!
Potfora….
Marmeláda z kdoulí je opravdu výborná, lehce kyselkavá a voní, řekla bych po citrusech. Dělám už několik let, co na zahradě tři keře kdoulí nám rodí. A v misce jako dekorace jsou kdoule také krásně voňavé.
Veverko, ty máš keře? Tak to máš kdoulovce, plody to má jako malý jablka, kdouloň je strom- plody velký jablka.
Ano, plody jako malá jablka, tedy kdoulovec. Takže jsem to popletla, všichni říkáme kdoule, jsem tedy chytřejší. Díky za upozornění. !? Marmeládu jsem začala dělat na radu souseda, plody jsou prý jedlé, teď už vím, že kdoulovce a marmeláda výborná, jen ať zkusím.
Já dávám plody kdoulovce mezi prádlo, krásně voní, žádná aviváž nemá tak trvanlivou vůni.
Jinak kdoule se používá jako podnož na roubování hrušní, známý má sad hrušek, ale někde, kde se neujal roub mu plodí kdoule. Připomínají něco mezi jablkem a hruškou, tady v Ledečku má někdo kdouli u nádraží a to jsou spíš velké hrušky, než jablka. Zkusím ještě donést a vyfotím.
Aviváž používám bez vůně, kvůli elektrizování prádla, ne aby vonělo – pak se mi to pere s parfémem. A mezi ložní prádlo a ručníky buď kdoulovec nebo sušené bylinky (mateřídoušku, mařinku, atd., nikdy levanduli, nesnáším ji)
Já jedla kdysi kompot, ten byl vynikající. Do marmelády dávám ale podstatně méně cukru. Samy o sobě jsou kdoule dost sladké a tak si myslím, že těch 40 dg úplně stačí.
Tak musím napsat, že jsem ještě nedělala, ale až se najde dobrák, který daruje kdoule, tak vyzkouším.
Jen bych měla dotaz na Fialku: Jak se „rozšlapává“ vidličkou? ☺
Fakt si to nějak neumím představit, přísahám, šak nemá vidlička nožičky, ne?☺
Úsměvko, to bys koukala, jak moje vidlička tu tvrdou marmeládu v mističce rozpatlá, rozhňahňá, rozblemcá, rozmatlá, prostě „rozšlape“ do konzistence, se kterou je člověk schopný pracovat….:-) Je to holka šikovná (asi po mně)!
🙂 🙂 🙂
Budeš jí mít mosaznou, co? ☺ (dělám si legrandu, šak víš)
Určo příští rok vyzkouším, letos jste s tím, holky, přišly dost pozdě.
Díky za recepísek, vím, kde najít
Kdoule jsem nikdy neviděla a taky jsem z nich nic neochutnala. Tady u nás se nevyskytují.
Keř kdoulovce jsem měla na zahradě, hezky kvetl, ale nikdo mi neřekl, že se plody dají jíst. Jednou tady byl známý, velký zahradník, a ten mi řekl, že kdoulovec je přenašečem nějaké choroby (už nevím jaké) a mohl by nám nakazit ostatní stromy. On by přežil, ale oni ne. Tak nastoupil krumpáč a byl konec kdoulovce.
To byl zahradník jak z h… kladívko, jak říkával můj tatínek. Všechny růžokvěté rostliny (jablka, hrušky, kdoule, …), ale i broskvoně, mandloně a meruňky, jsou náchylné na tzv. spálu růžokvětých, jestli myslel tohle, tak to není jen záežitost kdoulovce.
Zpracovávala jsem kdoule po částech. Jelikož se mi z první várky i s jadřincem špatně pasírovalo, druhou várku jsem odjádřila a se slupkou podusila jako Hadérka. Pak jsem ale propasírovala a zbylé šlupky přimíchala do jogurtu. Taky dobré 🙂
U kompotu jsem poněkud přetáhla měkkost, ale zavzpomínala jsem si na dětství u babičky společně se sestřenkou, která už taky desítky let kdoule nepotkala.
Boženko díky za návrat o desítky let zpět!
Stejně jsou to zajímavé plody – stačí trochu tepla a hned změní svou chuť – ani cukru netřeba. 😎