3 velké pomeranče
2 mandarinky
lžička kyseliny citronové
cukr
voda
led
Jeden pomeranč a mandarinky dobře umyjeme (pokud je ošetřen chemicky), zbylé dva pomeranče oloupeme. Všechno nakrájíme na menší kousky, přidáme kávovou lžičku kyseliny citrónové, zalijeme asi 1,5 l vody a dáme na 2 – 3 hodiny vařit. Občas dolijeme vodu.
Po vychladnutí rozmixujeme na hladko, rozředíme na 4 litry, přidáme 1 „Pomůcku na konzervaci“ (kyselina sorbová 2 g – nedáváme, pokud počítáme s rychlou, max. dvoudenní konzumací), a dosladíme podle chuti, Po vychladnutí nalijeme do lahví a dáme do ledničky. Podáváme s ledem, případně s nějakým životabudičem….
Pozn: já si tenhle džus ředím ještě 1:1, takže 8 litrů.
Asi o 100 let zpátky se vrátila: Jana Macůrková
Ahoj, no fakt koukám očima ?. Ze mas z toho po uvaření a rozredeni takovou krásnou barvu ?. Já jsem kdysi před těmi sto lety kupovala Sunqick nebo tak nějak se to zove a ten jsem také nějak rozredila a děti to popijely v létě. Měla jsrm vždycky dzbanek v lednicce a bylo to moc dobre
Sunquick si pamatuji také, byl výborný. Jinak ta barva je dána tím, že se dá hned na začátku ta kyselina citronová. Ona během toho vaření rozleptá tu slupku (těch mandarinek a toho neloupaného pomeranče) a to dá tu krásně oranžovou barvu. Jinak to je před tím posledním rozředěním.
Chtěla jsem se právě zeptat, jestli džus nebyl nahořklý, když se tam nechaly ty vnitřní slupky, ale kyselina citronová to asi vyřešila. Dětem jsem dělala džus taky, přidávala mrkev, ale vždycky jsem pomeranče oloupala i od těch vnitřních slupek. Byla to piplačka, ale dobrá. A nedávala jsem mandarinky, ty zůstaly na přímou konzumaci. Krásné vzpomínky. 🙂
Sunquick si taky pamatuji, byl pomerančový nebo citronovy. Pomerančový dzus
mas modernejsi, nez kdysi. Taky jsem delala, ale s mrkvi, pripadne s karotelou.
Tu jsem mela rada. V tom tvem jsou i mandarinky a ty krasne voni.
Jéééé, retro recepísek.
Taky jsem kdysi dělávala, když byly děti malé. Ale jak píše Ivča, s mrkví, vařil se buď v papiňáku nebo v kastrolu a byl výborný. Dokonce bych recept ještě pohledala.
Asi po dlouhé době zkusím opět uvařit. ?
I u nás doma se vaříval. Můžete mi vysvětlit, jak je možný, že jsme naživu po konzumaci takovýho množství pomerančových slupek z impregnovaných pomerančů? U nás se vařil pokaždé, když byly pomeranče. Vlastně to bylo adventní a vánoční pití.
A když naši vyjeli prvně do Španělska, bylo to v době pomerančového zrání. Byli v kraji, kde pomeranče rostly jako u nás škarpový renety. Máma tenkrát přivezla padanek tři velký tašky. Byla už jsem dávno vdaná, měla dvě děti a přesto jsem běhala každou chvilku „domu“ na pomeranče. Cpali jsme se furt, ale nesměli jsme je odnášet, páč máma (asi celkem oprávněně) předpokládala, že odnesené slupky by již nespatřila. Tehdy vařila džus o sto sedm. Rozdíl mezi oběma nápoji byl jako mezi pytlíkovým a SFTGFOP čajem.
Také se občas ptám, jak jsme mohli přežít své dětství. Ale u těch citrusů stačí je pořádně umýt horkou vodou.
Já kůru raději moc nepoužívám. Ale někdy není vyhnutí a jsou rady máčet citrusy v octové vodě a někdo radí ve vodě s rozpuštěnou jedlou sodou (dokonce jsem o tom nedávno četla nějaké vědecké pojednání). Pro jistotu máčím dvě hoďky v octě a pak v jedlé sodě. Možná je obojí k ničemu, ale aspoň mám pocit, že jsem udělala to nejvíc, co šlo :-).
Já mám taky blok. Citrony na kůru kupuju „čisté“ za nekřesťanský prachy a strouhám do mrazáku. Pomeranče, kdaž seženu, taky. Ale ty jsou málokdy. Jednou jsem si koupila jakési omejvadlo na ovozel. Nadšená (kr.va). Přečetla jsem složení a když jsem došla k parfumu, umyla jsem s tím podlahu v naději, že ji nepřijde nějaký dítě olizovat. Od těch dob jen teplá voda, kartáček a modlení,