Ještě je čas a možnost zásobit se na zimu přírodními léky:
3 velké hrsti jitrocelových listů
(pouze jitrocel kopinatý)
2 velké cibule
cukr krupice
Jitrocelové listy nakrájíme hodně nadrobno nebo umeleme na masovém mlýnku.
Cibuli oloupeme, a rovněž nakrájíme nebo umeleme.
Všechno promícháme s cukrem, nasypeme do sklenice a necháme v ledničce 1 – 2 dny stát.
Šťávu slijeme, nalijeme do umělohmotných krabiček a zamrazíme. Nebo můžeme zasterilovat.
Použití – v zimě na kašel.
Autorka receptu: Jana Macůrková
Čaj proti kašli dělám ze sušených květů divizny velkokvěté a sušeného jitrocele. Pokud vím divizna ještě kvete.
Já jsem letos nasušila spoustu slézu maurského. Pro vnuky je to kouzelný čaj – když se zalije, je modrý. – a když do něj naliju bezinkovou šťávu, zrůžoví. Jsem zkrátka kouzelná babička ?
Ještě překvapivější je reakce, když dáš jenom pár kapek citronové šťávy, to je rchlost, jak to zčervená. A pokud budeš chtít trochu toho červeného obarveného čaje obětovat, tak tam nasyp kouzelný prášek – nepatrně jedlé sody a kluci budou zírat, jak to zase zmodrá. To vís PH je kouzelník nad kouzelníky. Sléz jsem taky sušila, ale lepší je slézová růže (Topolovka), hlavně s tmavě červenými až černými květy, blbě se suší – musí na sluníčko, ale zabírá nejen na kašel, ale i na pálení žáhy, uklidňuje podrážděnou sliznici žaludku, nálev (teplá voda a nechat stát do rána) chladí spáleniny od sluníčka atd…
Tahle léčivková kapitola se mi začíná líbit. Mochomůry, jitrocele, slézy… co dalšího? Sušim si ostružiník, děti začínají nosit bezinky…
Jo, ale o ph mi ani nemluv. Mám zase ekologickej záchvat, potřebuju přesadit borůvky a chci se vyhnout rašelině. Tak tady zkoumám, čím okyselit, prokyselit a zkyselit asi kubík hlíny. Mám tu nějaký smrkový jehličí, asi pět kilo rašeliny z doby před záchvatem. Děti se mi smějou a nosí mi na zahradu okurkovej lák, bzenecký kvasný lihový, zavináče… jsem tu pro srandu (ne králíkům, ty jediný mě berou vážně, páč jim dávám nažrat – na rozdíl od ostatní havěti jsou mi za to vděčný) 🙂
Já se teď nedivím, že jsi jim pro srandu – ta rašelina je to nejekologičtější okyselovadlo půdy, který v přírodě máš. Udělějte si s dětmi výlet někam, kde je rašelina (Krušný Hory celkem běžně – Hora sv. Šebestiána, Nová Ves v Horách, Božídarské rašeliniště), naberte si jí kýbl nebo pytel a máš pod borůvky to nejleppší, co může být. Nebo dej lesní hrabanku, ale ta není tak účinná.
No jo, jenže právě to drancování rašelinišť je problém. Vzhledem k rychlosti vzniku je to téměř neobnovitelnej zdroj. A když si vybavim, jak to v průběhu mýho života vypadalo třeba na Soumaráku, tak mé eko-ego trpí 🙂 Je to jak s ropou: Nemám problém s mnohým jejím využitím, ale auta by mohly jezdit na něco jinýho (né, řepku né!)
Je to jako s těma bylinama: Taky se raději vypotim za pomoci bezovýho čaje, než s acylpyrinem. Až když už bez nefunguje, jdu do chemie 🙂
Tak bylinky se u nás letos suší ve velkém. Dcera popenec, sedmikrásku, mátu a šalvěj. Já černý bez květ, řepík, meduňku a hlavně tužebník. Teď začínají dozrávat bezinky a po létech chci udělat z nich likér. Zatím jsem ani nenašla recept, jen si pamatuji, že tam patří vanilkový lusk, badyán a vodka, takže nic pro mne ;). Já si je nasuším na čaj.
Jitrocelový sirup děláme každý rok, ale bez cibule.
Holt do likéru alkohol patří a ten jitrocelový sirup jsem taky dělávala(dobrý nápad je to pomletí),ale též bez cibule.To si mohu udělat čerstvou šťávu z cibule kdykoliv,ale moc se mi líbí tento bylinkový díl,je to prima……….
Ta cibule vylouhuje z toho jitrocele daleko víc šťávy, než by dal samotný jitrocel.
No jo,ale ta chuť,samotný jitrocel je určitě jedlejší a to mám,prosím,cibuli ráda a klidně jí zbaštím (po částech) i syrovou.