Věra M. nám napsala:
Tak jsme včera zase nakrmili děti a zbyla bramborová kaše a dva plátky masa. Na máslo do kastrolku jsem vrazila zbytek žampionů , jednu velkou nakládačku, zasýpla troškou červené papriky a podusila chvíli se zbylým masem, nakrájeným na proužky. Nakonec jsem přidala smetanu a trošku okurkové vody .
Do kaše jsem dala jedno vajíčko a přisypávala hrubou mouku, až se vytvořila tužší hmota. Z té váleček a z něj kousky a ty jsem vařila asi 10 minut. Kdysi se vše spotřebovalo, když děti studovaly a musí to jít i dnes !!
Dobrý tip ?
Taky mi nedělá problém zpracovat zbytky a váš způsob zpracování brkaše je zajimavý a vyzkouším?
Moje babička, když jí zbyla kaše (když dědeček zemřel, bylo to zcela pravidelně, než se naučila vařit pro jednoho), dělala z ní podobným způsobem bramborové placky, jen nevařila, ale smažila. A dávala do nich osmaženou cibulku, moooooc dobrý!
My děláme ze zbylé bramborové kaše bílou bramboračku – kaši patřičně zředíme mlékem, přidáme majoránku a petrtelku.
Já zbylou br kaši večer vždycky všechnu sním :-))), ale tentokrát jsem teda udělala ty noky a ten falešný stroganoff. Bylo to hotové šupšup a moc dobré.
Já taky, pokud na ni dřív nepřijdou dcery a neukecají mě na to bílou bramboračku (nebo lépe ji v posledních 15 letech samy neudělají).
Brkaši miluju, takže když mi zbyla, tak jsem z ní dělala ty placky nebo jsem jí zapékala v malých mističkách sypnutou sýrem. Mističky jsem vyložila slaninou a nechala ji trochu rozehřát, pak jsem dala dovnitř brkaši, nechala jsem to zapéct až byla na povrchu zahnědlá, pak jsem jí zasypala sýrem a nechala dojít v horké troubě. Bylo to moc dobré.
Dobré jsou ze zbylé brkaše také nastříkané pusinky zapečené v troubě. Hodí se ke všemu.
A ke zbytkům: když jsme trávili s tatínkem prázdniny na chalupě, tak maminka dojížděla 1x za 2 týdny. Vždy dojela autobusem do vsi, pěšky jsme šli těch 6 km nahoru do kopců. Maminka měla z Prahy v ruksaku nakoupenou spoustu věcí – ve vsi v Krkonoších toho tehdy moc nebylo. Navařila nám a nechala pak spoustu jídla. Ledničky nebyly, uchovávaly se potraviny všelijak. Ale fungovalo to! Sloužil skvělý sklep, potok a různé „vychytávky“. Když bylo nejhůř a třeba dorazily zásoby od babičky (králík, slepice, kuře……..), tak se uvařilo, pak zavařilo do sklenic a už nebylo co řešit. No a když jsme se dostali do fáze „téměř sežráno“ tatínek vyhlásil DNY ZBYTKŮ. On vařil fantasticky, takže vždy z toho vznikla vynikající jídla.
To vypadá fakt dobře!!! Děkuji za recept. Teď ještě, aby něco zbylo, abych to mohla zkusit 🙂 🙂