Bílá vajíčka –
i když by asi mohla být i světle béžová.
ubrousky s velikonoční tematikou
lepidlo na papír (tekuté)
Vajíčky buď vyfoukneme, nebo uvaříme (technika je jednoduchá a tak lze ozdobit i uvařená vejce).
Ubrousky (jsou lepší ty dvou nebo trojvrstvé) nastříháme na kousky s použitelnými obrázky, sloupneme jen tu nejslabší vrstvu. Vajíčko nebo vejdunku potřeme naředěným lepidlem a na lepidlo opatrně přitiskneme kousek ubrousku s obrázkem. Vlhkým hadříkem (výborný je samet, flanel nebo švédská utěrka) lehce poklepeme na obrázek, aby tzv. lehl a necháme uschnout. Toť vše.
Opět vyráběly děti ZŠ Ondřejov.
Moc hezké – toho motýlka bych si nechala!!
Šikovná paní učitelka – šikovné děti…možná se letos vrátím ke kraslicím
Pěkné.Šikovné ruce ? Výborná technika.
Byla doba, kdy jsem ubrousky polepovala kdeco. Květináče natřené Balakrylem a polepené břečťanem, venkovní se slunečnicemi. Staré jsem natírala praskacím lakem, aby vypadaly ještě starší. Je ale lepší lepidlo na to určené. Ubrousek se přiloží a natře se přes něj.
Ale vajíčka jsem ještě nepolepovala, dobrý nápad. Ubrousků mám dost, lepidla taky, dám dceři, aby zaměstnala ve škole největší zlobiče.
Jseeem samaaa domaaa…! Si tady pozpěvuju. Kdyby bylo hnusně, dělala bych „kraslice“. V úvozovkách proto, že kraslice je od slova krása a to v souvislosti se skořápkami je to umění maléreček a jiných šikul. Prostě ta pečlivě provedená klasika, o kterou se ani nepokouším. Neskromně podotýkám, že mé punkové výtvory jsou někdy dost vydařené, ale prostě tomu řikáme vejce malovaný… (navzdory různým technikám i zdobícím materiálům). Ale páč je krásně, den patří setí rajčat. Zrovna pauzíruju, protože pomocníci „babimytipomůžeme, nicbeznásnedělej, alejdemesizakopatsKubou“ mě opustili. Poctivě čekám, až se vrátí. Asi až za chvíli, neb z ulice slyšim, že je to deset jedna. Pár těch rostlin cpu do vlastnoručně vyrobených a vlastnohlavně vymyšlených „JIFFY“ tablet. Uvidíme, když tak pošlu recept – mě tyhle blbiny moc baví.
A musim se ještě pochválit: Hned z rána jsem byla řemeslnicí na 100%: Nejdřív jsem rozebrala sifon pod dřezem – ráno jsem totiž zjistila, že v něm stojí voda z myčky (to tekla hodně do kopce) a zvon nepomohl. Nebylo to v sifonu, ale dál. Zvítězila jsem. Povzbuzena úspěchem jsem vyměnila žárovku v předsíni a zásuvku v kuchyni (vpravo fáze, vlevo nulák – tedy aspoň doufám) a zasádrovala pár kosmetických vad ve zdivu naší nemovitosti. Výsledky své práce jsem oznámila instalatérovi (táta), elektrikáři (otec holek) a zedníkovi (zeť) v domnění, že aspoň uznale kejvnou. Kejvli jednotně: „Kdyby sis to udělala hned, nemuselas tu ostentativně několik dní otravovat…“ Tak čekám, co na to boží mlýny 🙂
Tak si nějak myslim, že dcery není třeba poučovat o těch holčičích věcech. Rozdíl mezi pilníčkem na nehty a řasenkou poznají instinktivně, ale sikovky, kombinačky a hasák – to je, oč tu běží!
Holkyklucí, pěkný víkend přeju!
Hele, nechtěla by ses živit jako hodinová manželka? 🙂
Když ty štafle mají malou nosnost… 🙂
Co se týká vody, jak dopadlo poznáš dle mokrých ponožek. Co se týká elektriky, to už tak jednoduché nebude, ale poznáš to taky, pokud doma nemáš kozla nebo berana, tak to, co tě koplo byla ta blbě zapojená elektrika.
A co se holčíčích věcí týká, ano je dobré, když si umí ledacos opravit smy, alespoň si ušetří dost nervů v manželství. Ano, stěstí přeje připraveným a ne překvapeným….
Kdybych uměla smajlíky s vykulenýma očima, je jich tu celý řádek. Ale nepřekvapilo mě to. Dokud jsme neměli v baráku zetě, fungovalo to u nás taky tak. Tak jaképak slabé pohlaví (teda jak kdy a jak potřeba). Dobře si cérenka vybrala.
To je krása, dneska jsme se dostaly od zdobení vajec ubrouskovou technikou k instalatérovi, elektrikáři, zedníkovi, božím mlýnům, k našim šikovným dětem a vnoučkům a hlavně k jedinečným šikovným a soběstačným ženám, kuchařkám a spisovatelkám. Hurá, ať žije „Bramboračka“. 🙂 🙂 🙂 🙂