jeřabiny
cukr
voda
může být citronová kůra
nebo šťáva z citronu
Jeřabiny jsou dalším podzimním ovocem, které dost lidí zavařuje.
Rostou skoro všude, jen je problém jak poznat ty sladké, od těch nejedlých:
1. podle ozubení listů – jedlé jeřabiny mají list zubatý přes polovinu lístku
nejedlé potom jen kousek (cca do 1/3 listu od špičky).
2. podle chuti – ty jedlé jsou sladké nebo mírně navinulé, ta nejedlé mají vysoký obsah tříslovin a jejich chuť vám sevře pusu do pěkného šklebu.
Jeřabiny otrháme od stopek, přebereme a vyřadíme ty poškozené (často bývají nazobnuté od ptáků, zaschlé apod.)
Nasypeme do sklenic, prosypeme cukrem (nebo zalijeme cukrovým nálevem) a při teplotě cca 85 – 90 st. sterilujeme cca 15 minut.
Rada pro ty, které stejně jako já nemají teploměr nebo zavařovací hrnec přímo s teploměrem – vodu přivedeme do varu, ztlumíme a necháme požadovanou dobu. Poté vypneme a sklenice vyndáme. Buď je otočíme dnem vzhůru, nebo přes ně položíme utěrku namočenou do chladné vody.
Na zkoušku připravila Jana Macůrková
Vždycky jsem si přála ochutnat zavařené jeřabiny, ale tady okolo nic neroste jen ty okrasné. Musím to ale jednou vyzkoušet, nebo napřed zkusím koupit v obchodě, jestli nám to bude chutnat.
Jsem na tom stejně, všude okolo mě okrasa, ale k jídlu nic, myslím jeřabiny :-).
Ochutnaly jste? Jinak to nepoznáte.
Pokud jsou ty „okrasné“ cíleně uměle vysazené, je velmi pravděpodobné, že jde o „jedlý“ poddruh, protože už pěkných pár desítek let se pro zahradnickou výsadbu (včetně parkové zeleně ve městech a podél silnic) používá „jedlý“ jeřáb naroubovaný na divokou podnož.
Teploměr se dá koupit za pár korun. Není to takový problém. A určitě bych ho použila. Už moje babička ho používala. Stojí asi 100 Kč, možná o něco více. Ale bez něj ani ránu.
Já celý život, co zavařuji, a to je od mých cca 16 let, tak zavařuji bez teploměru. Naučila mně to tady naše sousedka, a teploměr mi vůbec nchybí. Je to o zkušenostech.
Promin, Hani, ale i ja zavaruju bez teplomeru naprosto bez problemu. Takze nakup uplne zbytecnej…
Já ho koupila na zavarovani masa, tam jsem zkušenosti neměla, tak jsem radši šla do něj. Jo, maso super.
Já maso teda nezavářím, nám nechutná. Ale Jarka, která mne učila zavařovat bez teploměru dělala bez něj i to maso.
To delas chybu, domaci veprovy ve vlastni stave je dokonaly 😉
Ještě k tomu rozpoznávání … podle listu to není moc spolehlivé, protože spousta rostoucích jeřábů jsou kříženci jedlé a ptačí. Ale fakt se nebojte prostě ochutnat, jedovatá není žádná.
Mám opravdu letité zkušenosti s používáním jedlých jeřabin – rosol, marmeláda, kompot, víno, pálenka. A protože tři stromy, které jsme využívali v mládí již nejsou, hledám stále jedlé jeřabiny a není pravda, že se vysazují ty jedlé. Vysázelo se u nás cca 50 stromů a jen z jednoho jsem mohla plody použít. Marmeládu máme ve sklenicích a na okně zraje likér. A když dělám kompot, používám jen ty hezké bobulky a ostatní jdou do marmošky
Napsala jsem, že se používá „jedlý“ jeřáb naroubovaný na divokou podnož – samozřejmě, že může zvítězit ta podnož a plodit jeřabiny ptačí.
Je o stejné jako u jabloní ap. když se roub neujme (nesroste s podnoží) je z toho pláňka, malá zelená jablíčka, nebo dokonce mahalebka (speciální podnož pod jabloně).
Mahalebka je turecká višeň – teď se teda nechytám 🙂
Takže pokud již pěkných pár desítek let roubují, neujímají se ty rouby asi houfně. Alespoň tady v okolí