1 pěkná slepice (ne žádný kostlivec)
máslo
30 dkg anglické slaniny vcelku
cibule
mletý nebo drcený jalovec
2 – 3 snítky čerstvého tymiánu, nebo sušený
čerstvě mletý pepř, 2 bobkové listy
sůl
Sůl dobře promneme s jalovcem, lístky tymiánu a pepřem. Slepici uvolníme kůži na prsou,
maso protkneme hranolky anglické slaniny a do obou „kapes“ vložíme silnější plátky másla obalené ve směsi soli a koření. Slaninou protáhneme i spodní a horní stehna, slepici osolíme a okořeníme zevně i uvnitř, na prsíčka dáme dva silnější plátky slaniny a provázkem k sobě svážeme běháky. Do pekáče dáme trochu soli, drobně nakrájenou cibuli, zbytek slaniny nakrájený na kostičky, snítky tymiánu a bobkové listy. Na to vložíme slepici, podlijeme vařící vodou, přikryjeme alobalem a poklicí a při asi 150 st. pečeme zhruba 3 hodiny i déle do změknutí. (Záleží na každé jedné slepici, kdy změní názor.) Občas zkontrolujeme, jestli není potřeba podlít vroucí vodou a zároveň seškrábneme ze stěn pekáče přípek do šťávy. Pak sejmeme poklici i alobal, zvýšíme teplotu na zhruba 200 st. a za častého polévání šťávou upečeme do červena.
Přílohu nechť každý zvolí podle svého gusta, výborný je brknedlík a špenát, ale i různě upravené brambory, nepopere se ani s houskovým knedlíkem a červeným zelím.
Recept poslala Fialka
S tim spenatem a br. knedlem bych si hned dala. Ona je to vlastne slepice, mimo – chodem ta je, a la bazant-mnamka….
Mám hlad 🙁
Já sice taky, ale musím vydržať, manžel má nařízeno zhubnout a tak se snažíme oba. Takže dneka mořská rybka jen s 2 brambůrky, odpoledne zaleninka a večer jen kousek šunky s paprikou.
To vypadá na šťastnou slepici ze dvoku a ne ty chudinky co prodávaji v marketech.A vypadá moc pěkně.
Nechci se chlubit cizím peřím, takže k té fotce se nehlásím, tu tam dala Haderka jako ilustrační. Ale máš pravdu, v marketech to jsou vychrtliny, že by člověk zaplakal.
Je to tak, foto ilustrační – ale sbíhají se nad ní sliny, stejně jako nad receptem 🙂
Tak že je to asi jak jsem si myslela – není to slepice, ale kuře. Ale to nevadí, já kuře ala bažant dělám taky.
Tak to teda NENI. Nejsem blba..obrazek je ukradenej od receptu na pecenou SLEPICI, zadny kure.
A pravdu budu mít nakonec já, není to kuře, ani slepice, ale KOHOUT! A basta! 🙂
Já teď občas kupuju slepice kolem tří kilo a doufám, že jsou to ty, které si žily vesele… Jednou před třiceti lety jsem si šla vydělat na noční brigádu vyskladňováním slepic a ta hrůza, kterou jsem viděla, mě vedla ke dvěma věcem: Pokud je to jen trochu možné, nekoupím klecové vejce. Ani jedno. I za cenu toho, že nebude vánoční cukroví. Teď už to jde, ale ze začátku, když byl výpadek domácích, bylo zle. A druhá: Nekoupím malé chcípáky slepičí, protože jsou to ty umučené po roce života v kleci… A ne, nejsem příliš outlocitná. Jsem masožravec a tudíž srovnaná s tím, že zvířata se zabíjí. Ale mučení je svinstvo.
Himbajs, to mě ta vzpomínka zase rozžhavila. Jako pokaždé. Sorry.
Čímž se vracím k původnímu úmyslu vám sděliti, že slépku jsem nikdy nepekla, ale nějak mě to dneska nalákalo. Tak se zeptám, jestli po známých někde něco nedokdákalo, nebo si jednoduše koupím tu těžkou. Půlku upeču, půlku na papriku – to je tak nějak slepičí zákon. A vývar. Bez toho se snad žádná slepice v kuchyni nemihne.
Já nemám nijak vydatný zdroj na domácí vejce, takže jsem nucená dokupovat v krámě. Domácí šetřím na přímou spotřebu, kupovaná dávám do vaření. Máš pravdu, že ten klecový chov je děsivý, ale můžu věřit tomu, že nosnice chované „na podestýlce“ jsou opravdu na podestýlce? Nehledě na to, že kdysi dávno jsem se do takové haly dostala, slípky tam byly taky jedna na druhé, jen ne na patrech, ale zase se tam projevoval kanibalismus, některé měly zadky rozklofané do krve, některé to už nepřežily. Ty pak sebrali a šly do kontejneru do kafilerie.
S „volným výběhem“ je to to samé, navíc jsem taková vejce tady ani neviděla. Takže, Boyko, raď. Jinak k těm tříkilovým slípkám – to už jsou pěkní ftáci a ta Tvá zmínka o pipce na paprice byla velmi inspirující. Brzy se ponořím do mrazáku prozkoumat jeho temná zákoutí, měla by tam být ještě půlka zamražená. Ach, to se zase přež..papáme! 🙂
S těma slepicema je to tak, že musíš doufat, že se mají aspoň trochu líp než v kleci, věřit, že mají podestýlku a furt hledat někoho, kdo ti prodá domácí vejce…
Nevím, kde kupuješ ty tříkilové. Já bych si tipla, že to je plemenem. Kolem tří kil jsem měla jen slepice- brojlery. Ty se taky chovají na vajíčka a pak prodávají. Inu domácí je domácí. Jenže v bytovce už mi žádný chov neprojde ?
A to možná nevíš,že na chytáni kuŕat se používá KOMBAJN.Ani si nechtěj představit jak to vypadá a pracuje.
Neeeeeeeeeeee! 🙁
Já si pamatuju, že doma se slepice co už nenesla vařila na polévku, pak maminka maso obrala na větší kusy, obalila v těstíčku a usmažila a k tomu býval jabkový kompot. Patrně se to dělávalo hlavně v zimě, protože to ty „mrchy nenesly“ hlavně v tento čas .
Vidíš, o tom jsem nikdy neslyšela a mě samotnou to taky nenapadlo. A vůbec to nemusí být špatné. Tohle je moje prokletí, mně stačí zmínka o něčem dobrém a už to vidím na talíři a slinné žlázy se rozeběhnou naplno. 🙂 Díky za tip.
Kdysi, když byli ještě rodiče, jsme slípky chovali, měly výběh, řádné krmení, zelené
jsme jim krouhali, na zimu sušili kopřivy. Vajec bylo pořád dost a slepice byly jak koně, dalo by se s nimi orat. Když se pak hejno obměňovalo a kuřice začaly snášet, staré šly postupně pod sekyrku. A od té doby vím, že když je slepice tlustá jako vepř, placku sádla z bříška je skvělé vyškvařit a použít do kynutého těsta. Tak kypré, nadýchané a dlouho vláčné se s jiným tukem nedokáže.
Tak nejsem jediná, vždycky když jsem to někomu řekla, tak se na mě díval s opovržením až odporem. Pekla z něj moje babi a pokud se zadaří, tak ho do těsta dávám i já. Těsto s ním je báječné.
Já když se o tom před někým zmíním, tak jsem za čuně. Známé, a nejsou to žádné mladice, to šmahem vyhazují hned při kuchání a do těsta pak hňácají kunerol. 🙂
Tedy, Boženko, dávno nejsem nejmladší, ale o škvaření slepičího sádla jsem ještě neslyšela. Co já už ho za život vesničanky vyházela! ? A platí to i na kuřecí?
Nemám to vyzkoušené, ale ta konzistence v syrovém stavu je u kuřecího jiná, než u slepičího. Ale za zkoušku by to stálo, i když v kupovaném kuřeti toho nikdy není tolik, aby se to vyplatilo škvařit.
Zkoušela jsem, protože koukám zpracovat vše, co se jen trochu dá, jen jsem k němu dávala i kus másla. Jinak zkus koupit vodňanské a z dvoukilového je půl kila sádla. Já je nekupuju, ale přivezl mi je známý za „dobrou cenu“. Nebyl pochválený :-(.
Babi měla slepsádlo vždycky a mazala s ním spáleniny, fungovalo, ale nesměl být puchýř prasklý. Já pokud se spálím tak namočím a strčím do soli. Sice to chvilku pálí jak čert, ale puchýř se neudělá. Sůl sklepnout až po uschnutí. A je po bolesti 🙂
Vodňanské shánět nebudu. Kupujeme ve větším množství jednou za čas kuřecí čtvrtky v nedaleké zpracovně. Když mají biskupy, přiberu a tam se pak sádlíčko nasbírá (občas prskám, že ho mají hodně).
Co se spálenin a opařenin týče, osvědčila se mi mouka (o soli čtu poprvé). Okamžitě strčím pod studenou vodu, nechám chvíli chladit, oklepnu a popráším hladkou moukou ( když je to na ruce, vrazím do pytlíku). Bolest okamžitě poleví, puchýř se udělá málokdy.
Hele, vy dvě B + B, naše kočky vám pěkně děkujou! Četly mi tu přes rameno o slepičím sádle a naštvaně odešly a tím mi způsobily újmu v podobě dvou předoucích ohřívátek! Celá léta dostávají odřezky rovnou z prkýnka, sádlo nevyjímaje, a vy jste jim to překazily! Nepamatuju si, jestli to babička dělala i se slepičím, ale králičí škvařila určitě. Nevim, do čeho ho používala, ale mně do škvarků vždycky nasekala petrtelku a šnitlík a s kusem chleba mi to moc chutnalo. Jenže moje máma na něj byla alergická, a když ho ze mě ucítila, musela rychle běžet. Tudíž z domova to neznám… Tak to slepičí budu muset zkusit a kočky utřou hubu…
Boyko, věř mi, že slepičí je mnohem lepší, i jinak voní, než králičí. To maminka neměla ráda, sice ho vyškvařila, ale tatínek jím akorát mazal panty u dveří. 🙂 Zato slepičí je opravdu zlatý poklad! Číčám věnuj něco jiného, navíc bych měla obavy, že to syrové sádlo jim podstatně zrychlí krok… 🙂
U nás doma se taky používalo vyškvařené sádlo ze slepice do těsta na buchty. Moje kamarádka zase do těsta používá trochu sádla z kačeny, nebo husy. Její tchýně byla velká sedlačka a tady se to používalo. U nás se kačena peče tak jedenkrát za rok a sádlo/ je-li nějaké/ dávám švagrové, nebo kamarádce – je pro nás moc těžké.
Podle tohoto receptu udělám kuřátko. Nevím proč, ale slepice mi k chuti nepřirostla tak, abych ji kupovala. Od chvíle kdy si neškubu vlastní, už jsem žádnou nevařila. 😎
Zhruba jednou za čtyři roky dostávám od souseda vynesené slepice, to znamená spařit, oškubat, vykuchat, pak je rozporcuji a nabalíčkuji s vnitřnostmi a zamrazím. Pak si uvařím výbornou polívčičku a protože vím, jak dlouho se musí vařit, asi bych se do pečení slepice nepouštěla, spíš ocením, když mi slepice ještě poskytne žloutky a já si z nich udělám krásně žluťoučké nudle.
Pečená slepice je dobrá buď z domácích nebo brojleří. To jsou ty tříkilové slepice, které produkovaly vajíčka na násadu. Jednu dobu jsem je hodně kupovala, dělali jsme z nich všemožné omáčky a pekla jsem je á la kachna, á la bažant hlavně hodně masa za málo peněz.
Začíná se stále více chovat na farmách, my jezdíme dvakrát do roka na farmu pro kuřata, Bimbo jim říká krůty, protože mají mezi 3 a 4 kily. Hezky je rozpitvám, nabalím a to je maso. Navíc nemají skoro žádné sádlo, kosti jak od mamuta, prostě je vidět, že běhaly. Loni měla farmářka tolik zájemců, že nám musela pokrátit kvóty