miniokurčičky
nálev na okurky
cibule
Při likvidaci okurkového políčka většinou zůstanou na rostlinách miniokurčičky asi tak 3 – 4 cm velké. A je škoda je zlikvidovat, i když otrhat je dá dost velkou práci.
Ale ta paráda, když je dáte celé na obložené chlebíčky ap….
Postup asi popisovat nemusím, okurky mají v každé rodině svůj osobitý a rodinný recept…
Miniokurky zpracovávala: Jana Macůrková
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Doufám, že se Devětapadesátka trefí i do 59 000😉 Sice už ty tisícovky naskakují pomaleji, než ze začátku, ale pořád…
Párkrát jsem z ricotty něco dělala, ale zařazené do jídelníčku to nebylo, tak své stálé místo v lednici (na rozdíl…
Ale já je všecky zbožňuju😍
Nevím, jestli se do tohoto budu pouštět, ale mám zážitek ze Španělska. Že udělám vnoučkovi tvarohové noky s ovocnou omáčkou.…
Já je ochutnala, i když ne od Mialna, ten je trochu z ruky. Podivná konzistence ricotty v tom zmizí a…
Popravdě - já ricottu taky nerada, vadí mi ta konzistence. Ale já nerada ani cottage. A ano, domácí lučina je…
Mám to stejně jako děvčata:též mě ricotta neokouzlila.Koupila jsem jí nedávno ze zvědavosti a už ji nekoupím.
Praudu poudám, když poudám, že ji nekupuju . Mám to s ní jako s lilkem . Vyzkoušeno , nechutnalo .…
Taky tak dělám a je to výborné. Jinak taky spíš koupím mascarpone.
Já rozmíchám v 10% smetanovém jogurtu (1kg) jednu smetanu ke šlehání, nechám v cedníku vyloženém gázou vykapat - a mám…
Ani já nejsem extra příznivcem. Nějak jsem ji nepřišla na chut. U nás se používá bud mascarpone (i když ty…
Pro me dobrý, přimlouvám se za drážkovane noky, protože se na nich omáčka spis udrží.
Dnes nic pro mě, nechť pan Paleta odpustí. Olivový olej a bazalka jsou pro mne nepoživatelné a italský recept by…
Jen ať si holka žabí dá, já jí ricottu nesmlsám, nějak jsem v ní nenašla zalíbení.
Asi umím jen lakomý žáby. 🤣
Práce s tím je – mi manžel kdysi přivezl takových mini-pidi plný pytel, byly super, ale dával si tak, že v únoru už nebyla ani jedna sklenice. Nejhorší bylo to čißtění..
Já sice vždycky kleju jak pohan, když vidím tu haldu okurkový natě sem tam s nějakou tou pidiokurkou, ale stejně si k tomu sednu nebo stoupnu a hledám a hledám. čistím je tak, že je nasypu do kyblíku s vodou, zavřu víkem a třepu a třepu…..
Moje mamka ty opravdu pidi okurky našťouchala vcelku do hladké hořčice a nechala nějakou dobu v lednici.Mě a ségře tak šmakovaly že jsme je chodily tajně šťourat i pod trestem „zlomení pazoury“
Evičko, jakou ty okurčičky měly chuť/jestli si to ještě pamatuješ/ jako okurky, nebo jako hořčice, nebo byly jen hodně pikantní. Nikdy jsem to neslyšela, proto děkuji za takové informace. 🙂
Nooo byly právě okurkově pikantně hořčicové křupavé.Maličko nahořklé.Nepamatuju,že by se jakkoli kazily.Čisté ale suché zašťouchat celé do hořčice a trpělivě čekat.Trochu změní barvu.ças nevím ochutnávej?
To maličko nahořklé je způsobeno tím, že už jsou to poslední, bývá sucho a bývá chladněji. To není tou hořčicí, ani způsobem naložení.
Jak píšu v té době jsem to nijak neŕešila.Možná to byl způsob jak zužitkovat nahoŕklé okurky zamaskováním hořčicovou chutí?V každem případě nám to chutnalo a nebo coby puberťácká sarančata jsme snědly co bylo nadosah…
Jiřinko já byla v té době puberťačka a tak mě moc nezajímalo jak se co dělá a Jana mi to připoměla tím receptem na mini okurky.Ale zkus a uvidíš hořčice není zas tak drahá …
Jasně, dětem chutnalo kde co, ale v každém případě je to zajímavé. Jó, naše maminky a babičky moc dobře věděly jak všechno zpracovat a nevyhazovat. Proto je moc dobře si to připomínat. 🙂
Ty bláho, to vypadá výborně, to určitě vyzkouším aspoň s pár okurčičkami. Díky?
Děvčata, za chvilku odjíždím ke kamarádům do Jeseníků, takže:
Zítra ráno bude recept o chvilku později, shodí ho PAvlínka, ale je nachystaný.
V úterý bude recept hodně pozdě (asi až k večeru, až se vrátím) Dál už potom pojedeme normálně.
A vítězkou se stává…: Jarybarkaaaaa! Sorry, ale čekala jsem recept. Protože corničonky jsou takový bestie mrňavý, že když už si dá člověk práci s jejich škubáním a čištěním, zaslouží si i speciální chuť. A tady je prostě napsáno, ať si to strčíme do n ě j a k ý h o láku na okurky… Tudíž pro mě je Rybářčin nápad s hořčicí to, co zkusim. Vtip je, že nemám ty okurky, zato naše adéla ačokča je poněkud trifidní a invazivní a plodná, tak jí nakládám do kdečeho (jen tak marinuju, nezavařuju) a hořčice je dobrý nápad. 🙂 A maličký ačokči jsou pidiokurkám dost podobný. I chuťově.
Tak pak dej vědět jestli to bylo k jídlu.Já myslím že tak týden 10 dní by mohlo stačit.No prostě ochutnáš a uvidíš ?
Moje maminka tato miminka dělá takto:
narovná je do skleničky, použije recept č. 1306 (je na 0,7 l sklenici, tak je potřeba pokrátit), přihodí tam hořčičné semínko (do každé sklínky cca 10) a malou lžičku medu. Pro bratra do pár sklínek přihodí ještě chilli papričku. Zaváří podle receptu.
Mají zvláštní ale výbornou chuť. Jen je jich vždycky málo, na nás nezbudou, páč to ten prcek fšecko sežpapá. ??
Tedy ženský, vy mi dáváte!
Celý život mám hořčici spojenou s masem. Minulý týden se dozvím, že se dává do leča – nezavařovala jsem, jen udělala k večeři a měli jsme boule za ušima oba- a dneska se do ní nakládají okurčičky a ačokča. Ty okurčičky bych si zkusila na příští sezonu zamluvit (pokud do té doby nezapomenu) , protože ta chuť mne fakt zajímá. Dumám nad tím, co by se ještě mohlo nahořčicovat ?
A ten med do okurčiček Úsměvčiny maminky? To mi tu lezou oči z důlků… ?
Květko, nahořčicovat lze úplně všechno. Tedy rozhodně Angláni to dělají. A pěkně směsky. Květák, okurky, papriky, cibule – všechno v jednom kyblíku… Jen jsem netušila, že se to dá jen zastrkávat. Vlastně to znám asi čtyřicet let („To by se zvěrolékaři stát nemělo“), ale nikdy mě nenapadlo to realizovat. Až letos s tou ačokčovou nadílkou a jen jako potvrzení, že tudy by mohla vést cesta, se objevila Rybářčina verze. Tak uvidíme.
Doufám,že to dopadne dobře.Je to totiž dááávno a mohla tehdy být docela jiná hořčice.Jakože určitě,teď je všechno „lepší „a tak to třeba nepůjde.Já pidiokurky nemám tak nevím.?
Teda, tos mě dostala!! Herriota mám přečteného xkrát, pamatuju si, že s tím léčil psa, který se přiotrávil, ale nedošlo mi, že by se to dalo udělat. Přitom literárních receptů pár mám….
Herriota mám taky mnohokrát přečteného zepředu a snad i pozpátku a výborně si pamatuju, jak na jedné farmě pomocí nějaké strašně ostré naložené zeleniny se do sebe snažil vpravit flák uvařeného úplně bílého špeku. :-)) Ale že to bylo naložené v hořčici mně nějak uniklo. Nebo se jednalo o jiný příběh? Zase si ty knížky budu muset přečíst znovu pro osvěžení paměti, pánové Herriot a Durrell se nechají číst znovu a znovu…
ano, a všude mu to nabízeli,on neuměl říct, že tu yorkshirskou slaninu nejí,protože nejí tlustý jako takový a aby neurazil, narval na to pickles v hořčicové remuládě a jedl… to si pamatuju z filmu , ne z knížky a vím že jsem u toho brečela,protože jsem byla tehdá malá holka a bylo mi ho líto….
jo a to už s ním jezdila manželka…..jí ta slanina chutnala moc 😀
Díky za rozšíření obzorů Luci!
Od Jamese Herriota mám „Zvěrolékař mezi nebem a zemí “ a tu tebou zmiňovanou. Četla jsem ji už před dávnými časy a hořčice mi nějak unikla. Polepším se… knihu znovu pročtu a zároveň pokoukám, jestli se dá tímto autorem doplnit má E-knihovna. ? 😎
Přečti si – To by se zvěrolékaři stát nemělo,
Když se zvěrolékař ožení…
Těch knih je asi pět, jestli se slečno nepletu, mám všechny, pak vyšly ještě zvlášť Psí historky, ale to je výpis…
Je to super!! Viděla jsem seriál, ten byl hodně dobře natoçený, film mê zklamal..
Není nad to dobře číst – jednu už zmiňovala Bojínka…
Zvlášť vyšly i Kočičí historky, Psí historky, To by se zvěrolékaři stát nemělo, Zvěrolékař mezi nebem a zemí – tyhle 4 mám. Jo a ještě – Když se zvěrolékař ožení.