3 větší hlávky zelí
4 velké cibule
hrst celého kmínu
hrst soli
může být kousek
nastrouhaného křenu
Ne každý má kameninový hrnec – zelňák a ne každý spotřebuje tak velké množství kysaného zelí. Tady je recept na množství menší:
Pozn: uvedené množství naplnilo jednu velkou sklenici.
Zelí nakrouháme na co možná nejtenší nudličky. Ve velké nádobě (já měla plastový velký kýbl) zelí smícháme s nakrájenou cibulí, solí a kmínem (kdo má rád, přidá i nastrouhaný křen) a necháme do rána sůl působit. Zelí tak změkne a dá se do láhve snadno nacpat.
Zelí nacpeme do sklenice tak, aby mezi ním nebyly pokud možno žádné bublinky vzduchu, nahoru nalijeme zbylou šťávu (pokud je jí málo, přidáme horkou vodu) a sklenici postavíme do nějaké plochá nádoby, aby případná přeteklá tekutina se dala nalít zpět.
Vršek láhve překryjeme víčkem, ale nezavíčkováváme, aby právě přebytek tekutiny mohl vytéct. A už jen čekáme, až kvašení skončí a my si budeme moct pochutnat na domácím kysaném zelí např. s prejtem, nebo s výpečky z prasátka, nebo jen tak, jako vitamínovou bombu.
Experimentovala: Jana Macůrková
Je to týden, co jsem nakládala, a pořád bublá a bublá a bublá….
A smrdí a smrdí a smrdí 🙂 🙂 🙂
Kupodivu ne, čekala jsem, že bude koupelna, kam jsem ho umístila, neobyvatelná, ale je to v pohodě. A vypadá velice dobře. Do misky, na kterou jsem ho postavila, vyteklo trochu šťávy, tak ji tam nechácám, kdyby bylo potřeba dolít a čekám až přestane bublat. Hospodyně ve statku mi říkala, že to podle teploty trvá 1 – 3 týdny, tak uvidíme. A asi něco zasteriluji, protože 3 kg zelí bychom nesežrali najednou ani náhodou.
No, nevim. Nalít zpátky vyteklou šťávu je nejlepší krok ke kontaminaci jakoukoli breberkou. Nakládaly se u nás desítky kilo každoročně, ale bylo-li třeba, dolévala se chladná pečlivě převařená voda. A sterilace? Proč? Kvůli trvanlivosti se to přeci nechává kvasit a v tom je ten zdravotní zázrak. Jinak je to zdravý jak vokurky v octě – trocha vlákniny pikantní chuti.
Tedy, aby bylo jasno, všelijak zavařený zelí mi chutná, ale proti kurdějím to fakt nezabírá…
Já jsem zatím nepotřebovala dolít, spíš vytéká přes okraj. Teta dolévala, co přeteklo a i hospodyně mi říkala, že to tak dělá. Ale že je to potřeba málokdy.
To umístění v koupelně bych pochopila, kdybys bydlela v paneláku. Ale pravda je, že bych tam bydlet nechtěla. U nás se vždy dávalo a dává do sklepa, touto dobou je tam ještě teplo, tak stíhá kvasit. Pokud již mrzlo, tak se dávalo na 7 schod – opravdu, do sklepa vede 14 schodů a na 7 byla ideální teplota ?? I pivo tam má skvělou teplotu.
Jsem majilelkou oné kameninové nádoby dělám asi 25kg.Je to stejný postup,jen nikdy nezalévám horkou vodou,ale studenou osolenou převařenou.Co vyteče při kvašení nevracím zpět.
A dnes právě vyràbím další várku kimči.Už se těším.
můžu poprosit o přesný recept? sharka.68 a jsem na seznamu….děkuju
třeba jsi to vylepšila, zkusila bych to tvoje , ať nedělám jen to Sauerovo.. na Maangchi se ráda dívám..ty její okurky s pastou na kimči jsou dobré….
Máš ho tady – (984) Kimči
To je ono jak píše Haderka sama jsem se tam musela juknout abych to nezvrzala.jen tu kaši dèlám podlevočně a ochutnávám.zapoměla jsem na pór tak jsem přidala cibuli na proužky.co tam dáš to tam máš?
to já vím, ale třeba je tam oproti loňsku nějaká změna….
Změna jen s tou cibulí páč jsem zapoměla koupit pór.Je tam ta mixlá s česnekem +2 velké na proužky.Mě to tak chutná tak nic neměním.
Jsem na tom stejně. Studená převařená voda, nikdy horká. Co vyteče, nevrátím zpět. Za zimu asi 7 kg, ale něco rozdáme. Kysané vydrží dlouho, nezavařovala bych ho.
Zavaŕený je dobrý ale zabitý.V chladu by mělo vydržet i v té láhvi nějakou dobu.Já dělám celkem dost ale berou si mladí a druhá babička.Když nenechám vyschnout žlábek,ještě letos v srpnu bylo skvělé.
Babička nakládala sud, bylo to pro dvanáct lidí? Nahoru dávala kulatou desku, o něco menší, než průměr sudu a zatížila velkým kamenem. Dolévala převařenou osolenou vodou, mezi vrstvy zelí sem tam malé jablíčko a zelí vydrželo hodně dlouho. Jak se přestěhovali z domu do bytu, tak do pětilitrových skelnic.
No Saši ty jablka taky dávám jen letos bez jablek.Ty jsou tam asi nejlepší.Vždycky jsme se o ně se ségrou praly.
Děláváme zelí do sklenic, Přidáváme i trochu cibule a prokládáme proužky křenu. Také doléváme převařenou, vychladlou, osolenou vodou. Nevím proč, ale loni se nám nějak to kvašení nepovedlo. Prý to snad bylo špatným zelím, no bylo takové nějaké moc tuhé.
Zelí jsem dělávala celá léta do padesátilitrové kadečky, 60 kg zelí bylo akorát. nějaký odpad a někdy bylo vody moc. Solila jsem podle chuti, čím víc soli, tím bylo zelí kyselejší. Šlapala jsem osobně, na nohou silné fusky a přes ně tři vrstvy igeliťáků. Nesměl tam zůstat žádný vzduch. Nahoru kameninové víko, které jsem omývala a kříš se musel sbírat. Po asi třech týdnech bouřlivého kvašení jsme přestěhovali kadečku do chladnější spíže. A postupně se odebíralo dle potřeby. K jaru jsem zbytek nandala do sklenic a velice krátce zavařila, jen co chytlo víčko. Do sklenic jsem ještě nezkoušela, protože tady máme ke koupi Křimické zelí z kádě, tak mu dávám přednost.
Taky se mi zdá, že je ve sklenici moc kmínu, to by mi asi nejedli. Kmín dobrý, ale přiměřeně :-).
Taky mám zkušenost, ze čím více soli, tím kyselejsi a lepší to zelicko. Ale neoplachuju nikdy před vařením . Sleju stavu a přidávám. A zbylou stavu , nezbude … , vypiju
To by mohlo být ono, proč se zelí loni nepovedlo. Ten můj chce pořád všude málo soli, tak jsme jí tam dali asi málo. Běda, když osolím jídlo o malinko víc, už je z toho třetí světová válka. Poslední dobou si zase stěžuje, že je jídlo málo slané.
Zelí jsem už jako holka nakládala s tatínkem do kameninového soudku. Dopoledne se nakrouhalo do vany, posolilo a lehce pokmínovalo. Tatínek říkal, že když se dá kmínu moc, tak zelí zhořkne – naučila jsem se podlevočně. Sůl podle chuti – musela jsem ochutnávat a říkat. Přes oběd se zelí „vypotilo“ a mohlo se nakládat. Pořádně upěchovat byl základ. Voda musela být trochu nad zelí, ale vždycky ve vaně nějaká zbyla. Nikdy jsme nedolévali. Navrch na zelí se dávalo plátno , na to prkýnko na míru soudku (přeříznuté napůl , aby se vložit dalo) a to se zatížilo čedičovým kamenem. Muselo se hlídat, aby byla pořád voda ve žlábku kolem víka.
Takhle jsem to dělala i coby hospodyňka.
Když jsem zůstala sama, začala jsem dělat do sklenic. Omnia 0,37l nám stačí i pro dva.
Sklenice napěchuju kousek pod okraj, zamačknu víčka a postavím do nádoby s vodou dnem vzhůru. I když to bublá přes vodu, páchne. Když je voda zakalená, vyměním ji za čistou, pokojové teploty. Když dokvasí, víčka se zatáhnou. Moc jich ale nedělám, jen abych měla něco, když neseženu v obchodě osvědčenou značku. 😎
Loni se tu psalo o soupravě na kvašení. Pořád o ní uvažuju. Když vyřeším problém, kde ji ukládat, když nebude využitá, koupím si ji.
Tady na obrázku to v notasu dost dobře nevidím – to zelí není nijak zatížené a sklenice není zakrytá?
Vlastik to vyfotil dřív, než jsem stačila přes sklenici cokoliv dát. A v té sklenic to zatížit nejde, nic tam nenacpeš. Tak snad to bude dobré.
Známá dává folii a na ní kámen, okolo folie to stíhá bublat a kámen to zatíží. A každý rok má zelí vynikající, jen recept nevím, ale má tam pár snítek kopru.
Hele, a pamatujete některá, jak se do těchto pětilitrovek uskladňovala vejce ve vodním sklu? Každý rok jsme měli doma ve sklepě 4 – 5 těchto sklenic plných vajec, která se ale používala jen na pečení. Mamina trvala na tom, že na smažení a vejce na tvrdo/měkko NEEEEE. Dnes se to již nedělá, si myslím, ale dřív to tak bylo.
Velmi dobře si to pamatuji, dělávala to moje babička a zalévala vejce vodou a vápnem, ale už nevím jestli tam ještě něco přidávala. Dělával se na sklenici takový škraloup. Ale taky vím, že sem tam nějaké vajíčko smrdělo. No, moc mi to nejelo. Jak babička odešla, tak už to nikdo nedělal. To je ale dávno … 🙂
Jo, ten škraloup si taky pamatuju. A ta smradlavá vejce taky ….. šiš, to byl smrad.
I když …. nedávno (a vím, že to dělat nemám) jsem sázela vejce do misky na smažení ….. samo, že to čtvrté bylo špatné. Jsem nevěděla co dřív, zda blinkat či likvidovat toho smradláka. Vlastně ne toho, ale fšecky čtyři vajcata ???
Ta nakládaná vejce znám z domova i vlastní zkušenosti. Dělalo se to v létě, kdy slepice hodně nesly a používalo se v zimě, kdy byla snůška malá. Pamatuju se, že sáček „Vajo“ stačil právě na tu velikou sklenici. Povazovala se celofánem, já jsem pak měla plastová víčka a ta byla lepší.
Taky jsem je používala do těsta, na přímou konzumaci slépky vždy něco milostivě snesly. Ona ta nakládaná vajíčka měla křehkou skořápku, to by se asi těžko uvařilo – nevím, nikdy jsem nezkoušela. Byla jsem tak naučená. 😎
Já si myslela, že to bylo kvůli tomu, že byla vajcata špatná … jako dítě jsem o tom nepřemýšlela, ale máš pravdu, bylo to tou skořápkou.
Pro mne bylo nejhorší, když mne mamina poslala při pečení vánočky a vánočního cukroví pro vajcata do sklepa a já tam musela odendat celofán, prorazit škraloup a vyndat vajcata do misky ……
A to mi stejně vadily brambory uskladněné ve sklepě, které začaly klíčit ….. jako dítě jsem si říkala, že jsou to pavouci, páč měly těch klíčků víc než dost, já je drbala pokličkou – dodnes si pamatuju, že byla hnědá a měla stříbrný čuplík nahoře, za který jsem jí držela. A proto asi trpím arachnofobií ?
Taky jsme nakládali – do vápenné vody. Vajo ani ne. Ještě se nakládalo do roztoku vodního skla. Vajíčka jsme používali taky víceméně jen do vaření. Bílek byl řidší a sníh z nich moc nešel vyšlehat.
No ten škraloup byl nepříjemnej a ta voda nějak divně studená. Tak jsme přestěhovali slépky na zimu do chlíva, kde byly v teple a nesly dost na to, abych nemusela nakládat ?
Klíčky na bramborách mi nevadily, ale z osminohých příšer se pupínkuju. Včera jsme byli kouknout v KIKu – jdu kolem regálu- vyjeknu, poskočím… Chlap se ohlídne co blbnu. Nevím tedy, kterej šílenec si tam tu 15-20 cm vysokou, černou, chlupatou , osminohou příšeru koupí do bytu jako dekoraci. Se mnou to málem seklo ?
S tím bílkem máš pravdu Reni – a někdy se i blbě odděloval od žloutku , když se někdy do těsta dávaly jen žloutky (bílek šel na obalení řízků)
Šiš děvčata, nepamatujeme toho nějak moc? ?
Poctivě přece studujeme vysokou školu života, nééé?
noooo, to je fááákt, ten bílek byl fákt řídký. To si pamatuju. Sníh z teho nebyl skoro žádný.
A nepamatujeme moc, jen pamatujeme to, co někteří již neznají, noooooo
A o tom to je, to občas připomenout, ne? ??
A vůbec, A.rena to napsala velmi kulantně a krásně ? Ta holka se nezdá, jak je mladá, tak je šiškovná
Za mých hodně mladých let prodávali DEKO a k tomu přibalená dřívka, která se zasunula pod hrdlo sklenice, aby se okurky v pětilitrovce zatížily. Dnes když jdu k panu doktorovi, vyprosím si pár dřevěných špachtlí, co se s nimi pan doktor dívá do krku. V lékárně se dají koupit, ale jen 200 kusů v balení. Křížem dvě zasunu pod hrdlo láhve a tím zelí zatížím. Sklenici pak ovážu mikrotenovým sáčkem, propíchaný špendlíkem, aby voda při kvašení mohla vytékat.
Na zelí se letos taky chystáme. Klasická třicetilitrová bílá kamenina. Do zelí cibule, přiměřeně kmínu a proložit jabkama. U nás se dávaly „kožuchy“, měly silnou slupku. Ale ty už nikde v okolí nemáme, takže nějaká Reneta nebo Oldenburg (taky staré odrůdy). Když se zelí dobře ušlape a zatíží, voda nechybí. A když, tak jedině převařená studená a trochu osolená. Květko, velice zajímavý je tvůj postup do malých sklenic. O tom jsem nikdy neslyšela, ale má to logiku.
Poprvé jsem to dělala v r. 1993 – to si pamatuju přesně – bylo to do těch trochu větších sklenic (0,7 l) a tehdy jsem dostala i maličká červená jablíčka (červená i vevnitř) a i ve sklenici kysaná byla dobrá. Ale kdo o tom tenkrát mluvil, to už si fakt nevzpomenu. Vím jedině, že internet to nebyl ??
Premek Podlaha to uvadel v Receptari,taky jsme delali a bylo
to dobre….
Tatínek jím říkal „koženáče“ … slupku měly hroznou, tu na jídlo odkrajoval, ale byly výborný.
Měli jsme je na zahradě, ale dnes tam tento strom již není …. byl starý a nemocný.
Taky jsme je měli na zahradě – na štrůdl a žemlovku byly koženáče vynikající ?
Taky nakládám zelí, kupuju v Plotištích krouhanku, kterou udělají každému přímo před očima. Za půl hodinky jsem doma, všechno už mám připravené – sůl, kmín, oloupanou cibuli, dětskou vaničku a hlavně vypařený kameninový zelák (nenažranec na 45 kg). Pěchuju pěstí, přebytečnou šťávu odebírám a nakonec jí část použiju na
zalití. Zelí začne kvasit už druhý den, hlavně se musí hlídat, aby v límci pod poklicí
bylo stále dost čisté vody. Pokud se po bouřlivém kvašení obnaží vrchní vrstva zelí,
dolévám převařenou studenou mírně osolenou vodou. NIKDY bych nepoužila
šťávu, kterou si občas ublinkne do límce! Všude kolem nás jsou spóry všelijakých
plísní, taky bych tím mohla přijít o celou naloženou dávku.
Protože ale nemám sklep a všude v domě je relativně teplo, nezbývá mi nic jiného, než po vykvašení zelí nacpat do sklenic a sterilizovat. Vím, že na něm páchám trestný čin, ale jiné řešení není.
A když mi zbyde po naložení nějaká krouhanka, normálně ji uvařím, ochutím, zahustím a taky zavařím. V nenadálé časové tísni stačí jen ohřát a je jak čerstvě uvařené. Stejně dělám i kedlubnové.