…aneb v LIDLu mají Vitacit
2 skleničky polohrubé mouky, 1 sklenička moučkového cukru
1 sklenička oleje
1 sklenička mléka
1 prášek do pečiva
2 lžíce kakaa
3 vejce
Na náplň:
2 tvarohy
1 vanilkový cukr
7-9 lžic moučkového cukru
1 Hera
Na želé:
2 Vitacity
2 pudinky
5 lžic moučkového cukru
750 ml vody
Vše povařit cca 2 min
Vše smíchat, nalít na vysypaný plech (dnes vyložený pečícím papírem) a upéct – cca 20 minut. Na vychladlý moučník rozetřít náplň a přelít mírně vychladlým želé.
(Jako odměrka sloužila stará sklenička od hořčice – 200 ml)
Recept poslala Květoslava s následujícím dodatkem, který se týká náplně: „Jelikož mi ten tuk v tvarohu nechutná, dávám domácí Lučinu v základu před ochucením a lžíci škrobu nebo pudinkového prášku.“
Proč je to koláč hvězdný – v Květině rodině zvaný „od hvězd“ vám vysvětlí autorka – do rodinných historek se nemontuju 🙂
Místo Hery dávám do tvarohu 1 – 2 lžíce šlehačky v prášku (Dr.Oetker) nebo 100 ml šlehačky.
Jak je na vesnici zvykem, tak když jedna nebo druhá něco upekla, tak sousedce přinesla. Jedna jí měla obzvlášť v oblibě, ale u nás ze z ní sundávalo želé. To neprošlo :-(. A ještě na ni sypala barevná ho-vínka.
Moje tchýně v Holešově tuhle buchtu pekla bez Vitacitu, dávala vanilkový puding a šťávu z citrónu. Podklad světlý piškot a říkalo tomu cviboch. Jestli to bylo z německého Zweiboch (čili dvoj něco), netuším a tchýně už mi to nepoví.
Ono receptů na buchtu řečenou cvíboch je asi milion 🙁
Podle slovníku cizích slov:
Slovo:
cvibach, cviboch, cvibak
Význam:
• (z něm.) (někdy ve variantách cvíbach, cvíboch, cvíbak) suchar
• piškot
Jo jo , babička říkala cvibach a myslela piškot. Jinak já vařím želé z rozředěného sirupu a pudinku, vitacit nemusím.
zkus místo ředěného sirupu,pomerančovej nebo jablečnej džus a dobrý to je i z černorybízového…..
U nás doma se říkalo cviboch každé buchtě bez kvasnic, piškotu. Buď samotnému, nebo promazanému a v Brně zase říkali cvibak. Tady dřív bylo spoustu Němců, tak jsme to převzali. Teď už říkám skoro vždy piškot.
Jani u nás taky bez Vitacitu. Podklad podle momentálního nápadu – světlý – tmavý.
Je to cca 45 let, co tento recept donesl tatínek z práce. Šéfoval na dílně kde pracovalo tuším 8 žen a on jediný muž, tak si ho předcházely. Často o nich doma vyprávěl (znala jsem je podle křestních jmen) a máti vždy prohlašovala „nojo, ty tvoje hvězdy“…. Jednou donesl recept s tím, že to bylo „mooooc dobrý“ – tak na neděli máti upekla a fakt to zachutnalo. Do svého domácího recepťáčku si ho zanesla jako „Koláč od Hvězd“ a já ho tak mám také opsaný.
Když zmizel vitacit a objevila se spousta jiných dobrůtek, pozapomněla jsem na něj. Jasně – nechá se tam dát jakékoliv jiné želé, ale ta chuť už je zase jiná. Když začaly v Lidlu retro týdny a já zahlídla vitacit, vzpomínka ožila a zase ho občas udělám (tedy bez té Hery) 😎
Benjamína každý večer usíná u historek našeho dětství. Tož, přestože Dorostenka tuhle buchtu v originálu nemůže, upeču. Holt si jedno z dětí tu historii ochutná. Kolem doby mé páté třídy jsme doma měli období želé. Tahle buchta byla jedním z artiklů. Jen tvaroh se šlehal s osminkou dvojky másla.
Ale nejoblíbenější bylo čisté želé (vitacit, želatina) v mističkách a navrch šlehačka. Říkalo se tomu „ztuhlý pití“…
Po přejití vitacitového záchvatu se dodnes dělá stejná buchta, ale pokládají se na ní broskve nebo meruňky a zalévá se pudinkovým želé z kompotové šťávy, případně džusu.
Na PŽ je mrkvový dort. Objevila jsem kyblík nalouskaných ořechů od Vánoc, tož budou mít zítra přednost – tedy pokud mi naše morče laskavě přenechá pár mrkví. Pro vitacit musí někdo zajet, páč vlaky mají výluku a mně se nechce autobusmo…
Taky dělám meruňkovou a žele tvoří kakaovy puding z té kompotove stavy, tahle buchta se žele nahoře zmizela vždy bleskem
Děvčata, jak já vám všem upřímně závidím u každého receptu na cokoliv sladkého, že pečete a pečete. Mládě vylítlo z hnízda, sice na dosah, ale na sladké nebylo nikdy. A bratr bublaninu nerad, bábovky (jakékoliv) dusí, po kynutém těstě pálí žáha, tvaroh se mu vzpříčí v krku (i naslano), piškot je suchý i když není atd. atd., takže se mé pečení scvrkne na vánoční cukroví. To se ale vyřádím! 🙂 A kdybych něco upekla, tak bych to musela sežpapat sama a pak bych doma místo „osmdesátek“ dveří potřebovala takové ty dvoukřídlé lítačky, jako bývaly v hospodách – kopnout a projít. 🙂 Takže když spácháte něco sladkého, dejte si jeden kousek i za Fialku. Díky.
Boženko já dřive pekla 2x týdně 2 plechy a než vystydlo už nebylo.Teď peču minimálně a nejraději lžícák od 59’Je malý a rychlý.A nebo si udělám nepečený do malé misky a stačí. Já to ráda ke kafi.
Holky, byly doby, kdy jsem pekla každý večer – štrúdl, perník, kynutý koláč/buchty …. bylo to jedno, hlavně, že něco bylo. Ještě před rokem jsem pekla každou sobotu ráno k snídani, teď už jen zřídka, popř. když najíždí smráďata.
Pokud upeču, tak to oba nosíme do kolbenky, páč nejsme schopní sníst celý plech. Ale tatranky a čokolády mizí rychlostí blesku, nechápu. ??
Čus kočky,
přiznávám, že jsem to tento týden pěkně flákala a myslím si, že to budu flákat i dnes …… tak trochu jsem nebyla doma. Já musím tu svojí kolbenku fááááákt milovat.
A k receptu – nikdy jsem neměla ráda želatinu s vitacitem, ale … pokud se slije šťáva z kompotu, přilije se voda a z teho se uvaří pudink, tak je to velmi mňamózní.
To mi připomíná, že piškot pokladený broskvemi nebo meruňkami a zalitý tou mojí želatinou ….. po dlouhé době bych mohla zkusit.
Je dobře, že mi tady připomínáte „zapomenuté“ recepty ?
No vidíš. My jako omladina vitacit milovali. Nasypat na dlaň, olizovat a vyplazovat na sebe barevné jazyky. Nějaká éčka nebo jiné jedy se tehdy neřešily (fakt nevím, jestli bývalo jiné složení) ale byla to první „buchta“ s želé navrchu, co se u nás doma upekla. Později jsem se naučila i ovocné řezy s pudinkovým želé jak píšeš, ale tuhle vitacitovou si občas střihnu jako retro vzpomínku.
A co se pečení pro dva týče, mám pidiplech a recepty pokrátím, aby bylo jenom na neděli. Zítra chci vyzkoušet nějakou „buchtu“ v nové pečence (remosce). 😎
Brouku, vitacit jako takový jsem také požírala, ale nechutnal mi na buchtě.
A gratuluju k nové remosce …. zkus tam raději kuře, to bude lepší.??
Neboj, jako první bylo maso. Závitky z krkny s kysaným zelím, co tu byly před časem vychvalovány, pak brambory se sekanou , pak jsem zkoušela z přiložené kuchařky moučník z toustového chleba (to bylo fiasko, ale časem zkusím na plechu v klasické troubě) a další pokrmy. Můj vděčný strávník si přeje zkusit upíct „vylitou bábovku“, tak bude zase překvápko ?
Jen aby nedorazil vylitý strávník a vděčně nesblajznuk bábovku – i to se stává… Taky je to překvápko! 😀
NEZBLAJZNUL!!!
A kam mu jí jako máš vylít? Do dřezu? ??
Boyko, zdárný příklad čtení – nedávno mi přišel nějaký ftipný mail o tom, že stačí přečíst první a poslední písmeno ve slově a není problééééma. Já si vůbec toho nefšimla. Až když jsi to opravila ??
Úsměvko, nedávno jsem se zmínila, že někdy přečtu něco, co se nehodí ve slušné společnosti vůbec vyslovit, natož napsat. Jo, první a poslední písmenko! Z toho publikovatelného, co jsem letmo přečetla, vzniklo namátkou Lihové nakladatelství, pivní místo první voda a husí lejno místo hejno! I když, kde je hejno, tam se i lejno najde. 🙂
? Boženko, čtu také skvělé chujoviny …. jen to občas kamufluju tím, že potřebuju nové brýle ???
A kdybych někdy sepsala kolbenkové čtení, tak bys ze smíchu nevyšla, to mi věř ?
Pro Úsměvku. Bábovkové těsto vyliju do remosky, upeču a pak uvidím. Ale už se těším, jak to lžící dloubu a servíruju ke kakau drobečky ?