Bramboračka

Nebyly to čarodějnice, kdo hořel.
Byly to ženy.
Ženy, které byly považovány za příliš krásné,
příliš přímočaré a upřímné,
které měly příliš vody ve studni,
které měly mateřské znaménko,
ženy, které byly příliš zkušené v bylinné medicíně,
které byly příliš hlasité,
příliš tiché,
které měly příliš mnoho zrzavých vlasů,
ženy, které měly silné spojení s přírodou,
ženy, které tančily,
ženy, které zpívaly…
Nebyly to čarodějnice, kdo hořel.
Byly to ženy.

Takže, milé ženy, pokud vyrazíte zavzpomínat na zašlé časy, pamatujte, že
čarodějnické slety jen málokdy probíhají někde uprostřed náměstí plného lamp, ale v potemnělé lokalitě mimo obec, aby vynikla omamná záře plamenů. Váš dopravní prostředek by proto měl být náležitě osvětlen. To platí jak pro létající hmoždíře, tak pro létající košťata.
Pokud jste si s předstihem nesehnaly náležitě černého kura, nesnažte se to dohnat v sousedově kurníku.
Obdobně to platí i u jiné čarodějnické fauny. Jestliže je pro dokončení rituálu nezbytná černá kočka, sežeňte si černou kočku. Stříkání zrzavé Micky na černo je v prvé řadě týrání. A dnes je všude plno aktivistů, takže by vám slet zkazili různí ochránci.

Užijte si dnešní den!

(zdroj FB a FB MP Přerov)

Snad se nám jaro vrací!
Škoda pomrzlých ovocných stomů, ale pampelišky ještě kvetou, tak se pusťte do pampeliškového vína.

Asi jeden litr nasbíraných květů spaříme 2,5 litry vroucí vody. Tak jako u medu necháme 24 louhovat a důkladně přecedíme. Nádoba, kde se bude šťáva měnit na víno, by měla mít minimálně 5 litrů. Přidáme 2 litry vody, kterou svaříme s 1,5 kg cukru. Vzniklý sirup nejprve schladíme a až pak přidáme k připravené šťávě. Přidáme 2 citrony a 2 pomeranče nakrájené na kolečka. Obojí musí mít kůru bez chemického ošetření. Rozpustíme 40 g droždí, nalijeme také do láhve.
Láhev uzavřeme kvasnou zátkou. Následujících 6 týdnů bude směs kvasit. Že je hotovo poznáme i podle toho, že citron a pomeranč klesnou ke dnu. Vzniklé víno stočíme do lahve, uzavřeme je a uložíme do chladného sklepa na minimálně šest měsíců.

Zdroj: www.bylinna-zahrada

Hrabě Jiří ještě nepřestal,
neúnavně bojuje stále dál,
hraběnka mu pot z čela stírá,
bojí se o něj – nic nepředstírá.
My se však vůbec nebojíme,
protože všichni dobře víme
že srdce má chrabré a svaly z ocele
a stojí při něm strážní andělé…
Až se z boje vrátí – hostina bude,
a každý z nás mu k svátku popřát půjde.

Hrad má na vysoké skále,
bojovat musí neustále
za čest své paní a dvorních dam,
a já mu dneska hold za to vzdám…
Sluhové nesou číše a zvěřinu,
snad dostanem pozvání na hostinu,
do řady se všichni stavíme,
slavnostní fanfáry slyšíme.
Rytíř Hrabeboto má narozeniny…

Málem jsme zapomněli – dnes slaví jedna z nás jmeniny … sakryš, kde to jméno mám – jojo, Alexandra, teď ještě která to je …  neznáte ji někdo?

No tak nic,  přejeme hodně zdraví,  kapku toho štěstí a zejtra očekáváme nějakou oslavu…

Už jsem si vzpomněla ! To je ta, co nás každý ráno budí!!!