… aneb Salád s podsemnýh žlutovnytřků a šnycl
necelé kilo brambor
maličký celer
velká mrkev
velká cibule
půl salátové okurky
2 – 3 rajčata
hrst petrtelky
hořčice (plnotučná, ale lze i jiná)
sůl
čerstvě mletý pepř
majonéza, příp. jogurt – podle chuti
Celer a mrkev povařte al dente v osolené vodě. V té také spařte půl nakrájené cibule. Druhou půlku cibule a všechnu zeleninu zeleninu nakrájejte. Smíchejte s brambory, hořčicí a majonézou. Okořeňte, případně okyselte, prostě dochuťte podle svých nároků. Nechte odležet, ale ne dlouho – syrová zelenina by ztratila glanc.
Recept poslala BOYE: „Množství a druhy zeleniny lze samozřejmě do nekonečna kombinovat. Nám vyšlo zrovna tohle a bylo to dobré. Podobné saláty jíme samotné, ty řízky se připletly náhodou, tak byly vzaty na milost 🙂 „
Tak se mi zdá, že nejen my dva s Vlastikem držíme redukční dietu. Jak tak totiž koukám na dnešní recept – určitě tam nemělo být necelých 10 kg brambor? Když si tak představím ten BOYE regiment vojáků a tudíž jedlíků….. tak se mi ten necelý kg nějak nezdá…..
Pro regiment používám násobky. Ale pro mě a holky… A vůbec: Na Bramborajdě se vyskytují jednak lidi normální – co do počtu členů u stolu, a jednak se snažííím při vaření trochu vypadat normálně i já. Můj bývalý tchán rád vaří a měl kuchařku pro závodní jídelny. Vždycky při přepočítávání zápasil se zlomky a občas něco zapomněl. Nezapomenutelný je pro mě hovězí vývar, kdy jsem celý dopoledne (těhotná) slintala nad tou vůní, pak si nalila a vzápětí začala rodit – v recepisu byla lopata pepře a tu matematicky pominul, páč zrovna bylo mistrovství ve fotbale… Mně se po první lžíci odpařila plodová voda, kontrakce po třech minutách, donutili mě počkat do konce nějakýho zápasu, z Vysočan jsme jeli do Berouna, neb u Apolináře visela cedule, že malujou a pro nás venkovany byla venkovská porodnice jasně určená… Prvorozená to pepření dostala do vínku – má manžela pepřožrouta a je s ním šťastná už šestnáct let. Tudíž dávkuju opatrně, aby mi ty dvě poslední nepřivedly domů někoho, kdo pozdraví slovy „…A tebe taky sežeru…“. V mým věku už opatrnosti jest třeba.
Salat mám podobný v lednici ale ten šnycl upoutal pozornost moje chuťové buňky.
Jsem jak tatar.:mých chuťocých buněk…
Noo, kdyby tam bylo „mojí chuťové buňky“, řekla bych, že seš jedna celá chuťová buňka 🙂 🙂 🙂
A mimochodem – tím „chuťocých“ jsi to moc nevylepšila 🙂 🙂 🙂
Že jo hotovej tatar
Kolik jazyků ovládáš, tolikrát jsi člověkem. Třeba se z tebe stane překladatelka… 😀
A další do sbírky br. salátů ?
Přiznávám, že takováto kombinace vařené a syrové zeleniny mne ani ve snu nenapadla. Už se těším, až bude na talíři ať samotný salátek, nebo s nějakou flaksou 😎
A něco mimo mísu:
Máte některá zkušenost s kvalitním hnětačem, co vymíchá i tužší těsto na chleba a nezavaří se u toho?
Moje ruční míchací zařízení začíná podléhat silné opotřebovanosti ? a nerada bych vyhazovala peníz za něco, co z kuchyně zmizí dřív než já …..
Já poslední dobou kupuji všechny e-spotřebiče Senkor. Možná by stálo za to nechat si ukázat jejich robot (je za necelých 5000,-), nevím ale, co všechno obnáší – pokud máš někde elektro, kde máš někoho známého, kdo ti poradí a nepůjde mu jen o zisk (já takhle kupuji v Uhl. Janovicích a vždycky mi poradili dobře).
Se Sencorem nemám dobrou zkušenost. Robot jsem od nich sice neměla, ale ostatní za moc nestálo. Mimochodem má docela slabý motor.
Já mám Ronic už víc než 20 let a myslím, že půjde do dědictví ;-). Trochu dražší záležitost, ale dělám v něm vše. Nevyměnila bych ho za nic jiného. Udělá 1,5kg těsta najednou, knedlíky jsou otázka minuty, těsta na vánoční cukroví dokonalá. Stojí mi stále na lince a v šuplíku jsou kotouče na strouhání. Udělá vše co velký robot, který zabere podstatně víc místa.
Jó, a pokud trváš fakt na klasickém robotu, tak je dobra ETA. Ale chce to také jít do vyšších cen.
Já mám Kenwood major, tu nejméně vytuněnou verzi a chlebové těsto je pro něj brnkačka. Nechávám ho míchat v kuse, dokud se těsto opravdu nelepí na mísu (ani čistě žitné). Myslím, že dostává pěknou čočku, ale ani se nezapotí. Bez problémů se popere i s těstem na nudle. A to je, podle mého, nejsilnější kalibr. Dorostenčina pekárna chlebuje v pohodě a její motor a háky jsou proti majorovým úplná chrastítka… Ovšem největší výhodou pana majora je fakt, že jsem ho neplatila já. 🙂 (Asi 8 000,-) Před tím jsem měla Moulinex, který odcházel po kouskách. Motor sice utáhl těsto, ale krátce před tím, než jsem ho zrušila, byl zombie, který běžel jen tehdy, když jsem v každé ruce měla nějakou berličku, kterou jsem ho musela držet v chodu. Motor byl dobrý, ale zbytek – ehm, ehm. Pak mi Ježíšek přinesl robota z Dedry. Byl dobrý, jen strašně uřvaný, poměrně pracovitý ale jednoho dne se, po dvou letech a zcela bez varování, probudil mrtev.
Tak toto je perfektní papání, řízek skoro přes celý talíř a odlehčený salátek, sliny se mi sbíhají. Právě na zítřek mám naplánované řízky, ale dneska jsem poprvé koupila nové brambory, tak tento salát musí počkat na jindy, ale určitě brzy bude – moc se mi líbí. Ráda věřím, že se dá jíst samotný.
Salátek se mi moc líbí, určitě na něj brzy dojde. No a na řízek dojde hned v neděli, ale bude s brkaší, protože tady na chatě nemám na salátek všechny ingredience a na nákup už nepojedeme. Tak příště.