…aneb „holanďák“ podle bývalých závazných československých norem.
Řízek z mletého vepřového bůčku s nastrouhaným sýrem a dalšími přísadami, oválného tvaru, obalený v trojobalu a usmažený v oleji dozlatova. Vůně i chuť jsou jemné – řízek je na skusu křehký, šťavnatý a propečený.
Ingredience:
prorostlý vepřový bůček s kostí 800 g
tvrdý sýr (Moravský bochník) 200 g
sůl
mletý pepř
petrželová nať nebo pažitka 20 g
vejce 1 ks
mléko konzumní 100 g
Na obalení:
mouka hladká 100 g
vejce 2 ks
mléko konzumní 100g
houska strouhaná 100 g
olej stolní na smažení
Výrobní postup:
Opláchnutý vepřový bůček pečlivě vykostíme, zbavíme chrupavek kůže, umeleme najemno, přidáme jemně nastrouhaný sýr, sůl, mletý pepř, opláchnutou jemně nakrájenou petrželovou nať a vejce rozšlehané s mlékem. Směs pečlivě promícháme a uložíme krátce do chladničky. Z prochladlé směsi tvarujeme ploché, 5-7 mm tlusté oválné řízky, postupně je obalíme v prosáté mouce, v osolených vejcích rozmíchaných s mlékem, v prosáté strouhané housce a usmažíme v horkém oleji doztalova.
Vhodné přílohy:
– různě upravené brambory
– jemnější druhy zeleninových salátů
Na dětství ve školní jídelně (skoro) vzpomínala Úsměvka: “ Toto bylo jedno z mála jídel, které jsem ve školní jídelně milovala, tak když jsem našla tuto starou normu, musela jsem vyzkoušet, to chápete. Já měla hodně libový bůček, tož jsem dala víc mléka, aby se maso pořádně nasáklo. Petrtelku jsem měla kudrnku, ostříhala jsem jen to lupení, stopky jsem dala do krabičky do mrazáku, kde schraňuji vše zelené na pesto (poradila kdysi Boye a musím napsat, že výborný nápad, nic nevyhazuji). Kosti jsem uschovala na vývar (mám další krabičku v mrazáku, kam dávám odřezky – tlusté, neforemné a tak). Sýr jsem měla Goudu, vím, tam psaný není, ale nejsem si jistá, zda za dob komunismu Gouda byla běžně k dostání a navíc ta cena by asi neodpovídala školním jídelnám. Jinak – vejce domácí, mouka kupovaná, strouhanka kupovaná (u nás nezbývá pečivo, páč kupujeme jen to, co sežpapáme). K nim byla brkaše a okurkový salátek. 😉“
gouda i ementál byly a holanďan je mňam!!!!Nám ho v ŠD nedělali,ale chodila jsem na něj do bufáče….
To je tak sugestivní popis, že snad půjdu pro bůček. Taky mám holanďana moc ráda.
I my máme rádi holanďana. Já jen, navzdory normám, jsem se naučila dávat kondenzované mléko, nebo smetanu. Jó, dietka – ale zas tak často je nemáme. Před dvěma lety, když Li byla zánovní macechou, jsme se sešly o pouti na chalupě. Li moc vařivá není, hodně používá pytlíky a jiné západoněmecké vymoženosti a tak nechala vaření na mně. Pouťově jsme měli krůtu a na Husa jsem dělala holanďany. To vůbec neznala a tak jsme si s tou němčinou začli blbnout… A dopadlo to tak, že místo holandiššnycl jsme usoudili, že když hlavním znakem Holandska jsou větrný mlejny, budeme tomu říkat Windmühleschnitzel. A už tomu jinak neřekneme. A protože jsou jednoduchý, tak i Li je začala občas dělat a v Německu rozdává recept. Ovšem s naším názvem. Tak kdybyste někdy v berlínský putyce narazili na větrmlejnskej řízek, budete vědět…
Jo, tohle u nás patří k oblíbeným. A vůbec – z bůčku dělám rizoto, segedin, sekanou i guláš raději než z něčeho libového, ten můj tomu říká „bílé masíčko“. I na gril se hodí.
Naše Dorostenka se neustále snaží omezovat v jídle, protože je „strašně tlustá“. Ovšem, když se objeví v kuchyni bůček, začíná nekontrolovatelně slinit a svíjet se v žebravých křečích. (Ona totiž jí za svoje, protože já „vařim schválně tak, aby ztloustla a byla hnusná“. Pak se vždycky vrhne na něco, co je pro všechny a další den s černým svědomím vaří hromadnou večeři ze svých fondů.)
Výjev z Betty MacDonaldové… 🙂 („schválně vaříš mastná jídla, abych…“).
No jó! Vidíš a to ona to nečetla. Ale jak jsem měla tu první várku puberťáků tak nějak odlišnou, tak tyhle dvě jsou ukázkový. Jen by mě zajímalo, jestli to ta Betty tak zvládala, nebo jen hezky psala a jako já občas mlátila hlavou do zdi, tajně kopala do dveří a případně ve skrytu ronila hořké slzy. 🙂
No ty moje nebyly o nic lepší… starší byla jednu dobu vege, než zjistila, že to její klouby nedají, mladší by se zase živila v těch letech pubertálních jen kuřecíma prsama (nemusím vůbec)… až jednou u babi, když dávala segedin (z bůčku samozřejmě) jejímu bratranci, povídá: babi nedala bys mi taky? ale neříkej to mámě… no samozřejmě řekla 🙂
Jeden ze synků měl období (delší než rok) kdy jedl jen uhlovodany a kečup. A Prvorozená se pro vegetariánství rozhodla ve třech letech, protože si ji půjčovali ekoteroristické organizace, maskovali ji za ubohá zviřátka a nosili v kleci na demonstrace. Samí vegetariáni a ona velmi komunikativní a vnímavá se rozhodla, že kvůli ní chůůůdinky zvířátka mrtvit nebudou. No šlo to dobře. Maso fakt nejedla dlouho, ale netušila, z čeho je karbanátek. Mívali jsme je v té době často…
🤣🤣🤣
Jediné co tomu chybí je, že to je ČSN …..číslo máš uvedené. I u nás jsou holanďáky oblíbené, je to celkem rychlé a dobré. Dělám také dost často.
V textu je zmíněno „podle bývalých závazných československých norem“ – když dám jako nadpis „podle ČSN 15314“, kuchařky mladší 40 let absolutně nebudou vědět, vocogou…
Tak to jsem si nevšimla, promiň. Já jsem prostě zvyklá, že je to ČSN, dneska holt ISO ap. A nebo tzv. oborové normy.
Já holandské řízky dělala vždycky z masa libového, neb bylo třeba dietně, že. Souseda je dělá z bůčku a navíc přidává namočenou housku. Ty moje z masa libového jsou sušší, ty její takové jako bývaly dříve ve Vegetárce, jestli je někdo pamatujete. Obé dobré ale každé hodně jiné. A tak jednou za čas udělám jedny a podruhé zas druhé. Teď se začínám sžívat s horkovzdušnou fritézou, tak musím oba recepty vyzkoušet v ní
Ta fritéza mě taky zajímá, ale Dtest mi leží už půl roku na stole 🙁
Dcera s přítelem si pořídili a jsou moc spokojeni. A tuším ji má i Květa B. a taky spokojená.
Normální friťák se u nás dlouho neohřál (dárek), brzo letěl z domu. O tomhle si nemyslím, že by to byl krám do baráku, jen najít takovou, aby byla zároveň jen pro 2, ale taky pro cca 10 lidí, když přijede potomstvo… asi bych ocenila rady, pokud to tak má někdo stejně – a že tady asi ano…
Taky ji mám a spokojenost. Ale řekla bych, že všechny jsou dělané pro dva, max tři lidi.
To se moc hodí takové připomenutí.Holanďáky máme rádi Krásný bůček se nachází v mrazáku.
Ano, mám ji koupenou asi rok a jsem s ní fakt spokojená. Tuk se opravdu nemusí přidávat, nebo jen trošičku. Třeba řízky postříkám olejem z rozprašovače a na hranolky domácí stačí na dvě porce jedna lžíce oleje. Kuřecí maso stačí naložit do oblíbené marinády a pak už fritovat bez oleje. Muffiny jsem zatím nezkoušela. Dělala jsem také ty pískované brambory a byly moc dobré. Prostě chce to zkoušet.
Holandský řízek mám taky ráda. Já ho dlouho nejedla. Díky za recept. Mňam
Kočky moje, jsem ráda, že vám to udělalo radost. Musím taky napsat, že jsem dostala osobní poděkování od 59, že ho již dlouho nedělala a vše má doma, tak o víkendu bude. 😉
A abych vysvětlila, pořád jsem ladila chuť ze školní jídelny, na kterou jsem vzpomínala. Našla jsem tento recept a udělala, bylo to přesně ono. Poslala jsem Hadérce, ale nepředpokládala jsem, že to zveřejní. Tož dík 😘😘😘
Byly skvělé a myslím si, že ty staré recepty mají něco do sebe, to jako fakt.
Jo a opisovat to z toho skenu byla lahůdka. Ale je to taaaaaaaak krásný retro, že jsem neodolala.
Taky jsem dlooouho neměla a díky za recept, už se nám neztratí
oooo… mám pěkný kousek bůčku (už vykostěný), tučný tak akorát. Původně jsem z něj chtěla udělat Úsměvčinu bůčkovou roládu, takže změna – bude holanďák podle staré normy. I když… třeba pro dva bude dost na obojí. Uvidíme po rozmražení a namletí. Už se těším😋. Ale zítra ještě ne, to bude květák, na který se těšíme od včera (Coop za 29,90 – to nešlo nevzít )😋😋 Čekají nás jen samá pozitiva 😉😁😎
Taky dělám,vždy s nostalgií,když si vzpomenu na ten povinný třaslavý bůček.Takže raději dělám z plece,nebo krkovice a postupně přidávám dost mléka,aby to bylo sťavnaté a že ho vypije:sýr mám raději typ ememtál,je vońavý a děkuji za připomenutí.