Další retrorecept – kdysi se tomu říkalo rizoto. Nicméně je to recept z jednoho hrnce, vhodný na chalupu a je to celkem jedlé.
asi 3 deci rýže (vhodná je parboiled)
maso libovolné – může být jakékoliv zbylé pečené nebo třeba mleté
hrášek (sterilovaný nebo čerstvý nebo kukuřice nebo jiná zelenina)
cibule, olej
Na oleji zesklovaťte nadrobno nakrájenou cibuli, přidejte pokrájené maso (pokud použijte mleté, zprudka restujte, dokud se nezačně rozpadat), přisypejte rýži a trochu opražte. Vmíchejte zeleninu. Osolte. Přilijte vodu – v zásadě platí na jeden díl rýže dva díly vody. Pečte v remosce nebo v troubě (v zakryté nádobě, cca na 180°) 50-60 minut, dokud se všechna voda nevstřebá.
Autorka receptu: HaderachKwisatz
A jak tak koukám – Retrorecept v Retroremosce, nebo se pletu? Taky jsme je měli, menší i velkou bleděmodrou. A dalo se v ní dělat skoro cokoliv, péct maso, bublaninu i buchty s mákem….
…celej králík, jak kočička v pelíšku stočenej, česnekem přikrytej,… Chalupa voněla, dokud z trouby u kamen nezačaly smrdět pálící se pohory…
Jojo. Tahle je ješte starší, bez skla! A že je to teda držák!!!
Já chci remosku! Stará odešla do věčných kredenců před třema lety a na novou se nezmůžu, páč když trochu našetřim, většinou odejde pračka, nebo lednička.
To není retro….to děláme doma pravidelně, akorát místo části vody používáme vývar pokud je.
Retro proto, že dnes je v módě italské rizoto, ale já tomu říkám „kaše“, protože je to řídké. Naše rizoto mám raději, ale nezapékám v troubě, nýbrž dusím.
Dusím a pak zabalené do novin šoupnu do duchny (nebo jiné přikrývky ) a nechám dojít.
Stejně jako Ivanka, pro nás je to pořád rizoto (nic proti gustu, ale to břečkovité by u nás neuspělo) a dělám ho často. Někdy na zpěněnou cibuli dám mletou papriku, jindy lžičku karí, pak zase nějakou směs koření, do toho vložím na kostky nakrájené kuřecí nebo vepřové maso a podusím do poloměkka. Pak tam dám spařenou propláchnutou rýži a podle nálady přidám buď na proužky nakrájené paprikové lusky nebo překrájené fazolky, vynikající jsou (jsou-li) na plátky nakrájené houby nebo také nepřidám nic 🙂 , zaleju vařící vodou, dosolím a šup s tím do trouby. Asi po 10 minutách směs promíchám, jinak rýže, potfora, zůstane všechna u dna, a pak už ji jenom nechám úplně změknout. Stejně dělám i zapečené ledvinky s rýží, akorát okořením pouze troškou drceného kmínu a nepřidávám žádnou zeleninu. A je-li dost hub, úplně vynechám maso a je z toho „houboto“, k tomu zeleninový salát a je to bašta!
Houbový je dokonalý!
No jasně kam se hrabe kaše z Itálie.Podle mě je toto pravé rizoto.
Poslední léta jsem si připadala jak postižená: Slovo rizoto jsem téměř vypustila ze slovníku, abych si nenaběhla (vůbec nemluvim o profi kuchařání, alébrž o lidu kuchyňsky prostém), že nevím, co to je. Vám všem děkuju: TOHLE je rizoto. I když jsem si dala pravé italské připravené opravdovým Italem, nijak mě to nenadchlo. Samý dobrý věci tak nějak podivně smíchaný.
Máme teď rejžový období – holky se učí jíst hůlkama. A nejoblíbenější rizoto poslední doby vzniká ze zbytků pečeného kuřete. Kolik ho zbyde, tolik masa v jídle (někdy žádné). Naházim do pekáčku s výpekem, přisypu kukuřici a hrášek (mnoho-li?) a prohřeju tak, aby zelenina zůstala svěží, al dente, … prostě nerozblemclá. Rýži standardně dusím ve větším kastrolu a z podušené směsi do ní sliju veškerou kapalinu, aby nasákla chuť. Když je hotová, přidám maso se zeleninou, zamíchám a přihodím zelené sekané byliny podle chuti. Je-li jídlo moc sypké (padá z hůlek), přimíchám hrstku strouhaného sýra, lžíci smetanového jogurtu, zakysanky… Nezapékám, ale nechávám na teple chvilku rozležet. Když dělám s vepřem, přidávám česnek (jen trošku), když s hovězem, tak pórek. Na žebříčku obliby stoupá i varianta s rybou a ta má ráda cibuli.
Hrášek a kukuřice jsou „povinné“ u kuřete a u nás. Jinak zeleninu dávám podle zásob a chutí. Jak píše Boženka výše 🙂
U nás se dělá pravidelně, když zbyde cokoliv pečeného s výpekem, do toho hrášek, kukuřice nebo na kostičky nakrájená červená paprika a je večeře jako lusk a za chvilku.
Pamatuju si když jsem byla dítě, doma jsme dělávali rizoto z uvařené hovězí oháňky, maso se obralo a vývar použil na rýži. Bylo to strašně dobré. Tehdá nebylo k dostání žádné pořádné maso a nás byla hromada a tak jsme se všichni najedli za pár kaček.
Když jsem byla malá, maso bylo na lístky, ale vnitřnosti byly volné. Tak maminka často dělávala játra, ledvinky, vepřové slezinky, srdíčka, mozeček a mně se nikdy nepřejedly a mám je ráda dodnes. Ale píšu kvůli té zmínce o hovězí oháňce. Maso obrala buď do omáčky a vývar použila jako základ, nebo ze všeho udělala vynikající hovězí polévku. A já, když jsem četla Tvůj příspěvek, jsem úplně cítila tu krásnou vůni, snad ze žádného jiného kusu kravičky není tak skvělý vývar. A to masíčko! Však maminka také vždycky zanotovala kousek jakési prastaré písničky ,kdy kuchařinka říká řezníkovi, že: „… vod hrudí že smrdí, že není chutný, jen ty mně, řezníčku, vocásek utni.“ 🙂 🙂 🙂 Díky za probuzenou vzpomínku…
A víte co jsem měla ještě ráda, uzený vepřový jazyk a křenovou omáčku. To se dělávalo také často. Jinak kus masa jsme měli jenom v neděli, v týdnu se vařilo jen tak z mouky a nebo taková obyčejná jídla , kde masa bylo kousek pro všechny. Já jsem jako dítě maso vůbec nepotřebovala a vývar byl pro mě za trest. Ale muselo se sníst to co bylo.
My jsme byli velmi chudá rodina. Maso bylo jen občas – 1x za týden. Jedlo se na co byly peníze. Vnitřnosti miluju dodnes. Oháňku mám ráda, je to skvělé maso. I vepřové ocásky pečené na spoustě česneku. Někdo se třeba otřese, ale vemínko doměkka uvařené a osmažené jako řízek? No pro mne mňamka úžasná. Dneska by to asi nikdo nejedl.
V sobotu se vždycky zabíjela havěť, chytala se krev a pak se dělala na cibuce s kmínem a vajíčkem. Tuhle jsem to vyprávěla dcerám, jen se otřípaly. A na co ještě nemůžu zapomenout, maminka vždycky dala péct společně s kačenou nebo husou jatýrka. A když jsme se vrátili z kostela , dostali jsme na talířek kousek jatýrek,( děleno 4) , trochu výpeku a chleba, to byla taková dobrota, úplně slintám do klávesnice.
Jak já milovala smažený brzlík – tenkrát to nikdo nechtěl a babička s tím uměla úplně kouzlit. Dneska je to drahý jak mrcha a podává se to v IA hotelech 🙁
Jestli se nepletu, tak při zabíjačce se dávalo zvlášť škvařit na plíšek vnitřní sádlo a když se vytáhlo, tak tatínek tam něco hledal, že je to strašná dobrota a myslím, že říkal , že je to brzlík.
Já ho dělala běžně, jen bylo nutné mít papiňák, jinak to člověk vařil půl dne.
Dneska vemínko neseženeš, hovězí mozeček také ne – ten se dal i smažit. Občas býčí žlázy v Makru.
Brzlik maj v Makru taky…jenze mrazenej po dvou kilech..co s tim??? Ve dvou…
Asi by se ti to v tomhle množství brzli přejedlo…
Asi by jí to lehko i ušima 🙂
Lezlo…tablet jeden ukecany
Buď v klidu, já četla LEHLO… 🙂
Nechte moje usi na pokoji! Lehly i lehky!! 🙂 🙂 🙂 Pripadam si jak kokrspanel!!! 🙂
Ale zas bys v zimě ušetřila za šalu….stačila by uši 🙂
Smarjaaa, kam jsme se to dostaly??? 🙂
No to netuším 🙂