Připravujeme z vepřové hlavy (i s ovarem) + játra, část vařená, část syrová.
Koření jen sůl, pepř, česnek, majoránka. Ale co nesmí chybět – hodně cibule na vyškvařeném vnitřním! sádle, škvarečky překrájet. Do jitrnicového prejtu máme raděj rýži, do jelítkového kroupy.
Do komentářů vepsala Adela.Adale
tak já v jelítkách oblibuju žemličku- tu jelítkovou buchtu,co se všade dříve do těchto produktů pekla…ale sním i kroupové jelítko..itrnice moc ne, ale překvapila mne v ní rejže..to jsem nikdy neviděla a že jsem těch zabijaček absolvovala neurekom…
Do jelítek jsme taky dávali na kostičky opečené rohlíky, krev se do nich krásně vsákla, pak nesměly chybět kroupy a vylepšovalo se to trochou masa, které se nechalo stranou , když se míchaly jitrnice.
Prasečí hlavy nemaje a neoblibuje, používám většinou plec. Také jsem dělala z kance a bylo to mňamózní. Bohužel jenom světlý, do tmavého mi chybí krev.
Nenapadá mě nic co bych že zabijačky nejedla.
Prejt tmavý i světlý jitrnice a jelita je delikatesa když je člověk umí udělat a správně ochutit.
Tak se zabijačkou jsem zapřisáhlá konzerva. Jelito jenom kroupové, s buchtou bych se ani neodvážila ochutnat, tmavou tlačenku taky ne. A do jitrnic už vůbec žádné plnidlo (rýže, buchta apod.) a játra jen uvařená. Koření – při zabijačce si vystačíme s cibulí, česnekem, solí, pepřem a majoránkou, do jelit ještě kmín. Já vím – sto lidí, sto chutí, jiný kraj, jiný mrav, ale zkrátka náš mrav mi připadá nejlepší.😉 A jdu péct na oběd jelito, ještě je v mražáku od silvestra.
Já taky jedině kroupový. A okamžitě mi přestaň dělat chutě, já mým rajskou poblifku.
Reni, když tam tý buchty je akorát a ne přecpáno,tak je to dobré..ale teď se dostanu max. ke kroupovým…
Čoveče, fakt buchtové ne. Na oběd byla obcházanica s bramborem a kyselým zelím. Mňam! Kroupy jsou kroupy. 😉
Marně dumám, co to obcházanica.
Oprava: co je to obcházanica.
Jelitkovej prejt.
👍
100 lidi, 100 chuti, mne to nechutna, presvedcuj si jak chces.
Už není vlákno, tak píšu tady. Jen mi trochu nesedělo, Arena píše, že jde péct jelito. A z jelita vznikl prejt.
Já kroupy nemusím, tudíž jelita ne.
A přiznám se, v prejtu jsem nikdy kroupy nejedla. Dělali ho v závodce a měli moc dobrý.
Obcházanica je jelito bez střeva, jenom upražené na pánvi. Ano, napsala jsem jelito, ale to jsme na silvestra nedělali, protože jsme nezabíjeli celé prase. Takže v mražáku byla obcházanica. Omlouvám se za nepřesnost, Hani.
Reni, neomlouvej se. Já ten výraz neznám.
Ale už mám jasno v prejtu. A v práci vždy dělali bez krup, asi s vycpavkou. Tam jsem se ho naučila jíst. Ale musela mne k tomu přemluvit kolegyně.
A byla to mňamka veliká.
Mnooo, tak to jste mě rozhicovaly. O zabijačce můžu všechno. A taky oblibuju kroupy jakkoliv s čímkoli. Nejvíc zabijaček jsem absolvovala u sousedů – každý rok. Protože jsem dobrá jen na míchání, tak krev a sádlo byla moje práce. Proto ani nevím, jestli řezník Pinďa do jitrnic dával nějakou vycpávku, nebo ne, ale rozhodně jsem lepší jedla jen jednou ve Voticích u tety. Jelita Pinďa dělal Kroupová i buchtová a obojí luxusní. Jitrnice s rýží nám vozili příbuzní že Slovenska. A shodly jsme se s mámou, že je to dobrý, ale nejsou to jitrnice. Spíš to připomínalo romskou hurku.
V sobotu byl u nás masopust a jelit, jitrnic, tlačenek a pečenýho čuněte spousta… Jsem trochu nervózní z toho, že jsem se tou obecní zabijačkou nacpala až k uším a přesto mi teď tečou sliny.
Já jsem při zabijačce vždycky snídala kroupy s cibulí. Upražit trochu cibule, smíchat s čerstvě uvařenýma kroupama a osolit. Páni, já mám chuuuť! A to jsem je měla nedávno, když jsme od sousedů dostali zabijačkovou výslužku a zbyly kroupy.
Já kroupy můžu, když vařím, chodím ujídat. A co mi hodně chutná, je ta voda po vaření – na pití, i do polívek (zeleninová, bramboračka…). No ale to s tou cibulkou je bomba, to mi bude určitě chutnat … děkuju 🙂
Zažila jsem pár zabíjaček a vždycky se dělaly jitrnice i jelítka žemlová. Z krup, osmažené cibule, trochy masa a krve se dělal tzv. kroupák neboli barvené kroupy, ty se pekly na pekáči. Je to krajové, co se do všech těch zabíjačkových dobrot dává.
Když teď někdy dělám prejt, tak z uvařeného vepřového kořínku (pajšlu), vařeného masa, části jater uvařených a menší části syrových. Buchtu samozřejmě nepeču, nahradí ji pár na kostičky nakrájených žemlí (bez posypu!), prolitých ještě horkým vývarem. Koření taky jen sůl, česnek, pepř a majoránka. Na rozmělnění masa mám dokonce i řeznickou kolíbku. Sice už začal půst, ale asi zhřeším a pekáč prejtu co nevidět spáchám. 🙂
S tím pajšlem si mne,Boženko,připomněla,že za 1.)nevím,kde bych ho dnes vzala a za 2.),že vlastně nevím,jaký pajšl se dal koupit,nemyslím do zabijačky,ale obecně,do pliček na smetaně.třeba…
Pajšl se dá objednat a koupit v masně Múúú.Nevim jestli v každé nebo jen tady v podnikové
K pajšlu: už jsem si někde stěžovala, že se nesmí prodávat, ale jak píše výše Boženka, dá se objednat vepřový kořínek (to jsou plíce, játra, srdce, jazyk – nevím, jestli je to vše) a je k mání za 36,- za kilo, celkem cca 4 kg toho bylo, dle velikosti čuníka. To jsem objevila nedávno na jedněch malých jatkách.
Rýže do prejtu – je slovenská záležitost a je to na zvyku, ten můj na to taky nebyl zvyklej, dělávali jsme na střídačku rýže nebo žemle, a teď už chce raděj rejži. Asi jsem ho zblbla 🙂
Pajšl mívá masna Zeman (bývá přifařená k Penny). Není to každodenně, ale dost často a není nijak drahý. Jsou to ale jen plíce se srdíčkem, jícen a chrupavčitá dýchací trubice, játra do prejtu je nutné dokoupit zvlášť. Zásobuje je masokombinát Plzeň.
Děkuji….