2 kedlubny giganty
4 cibule
sádlo nebo olej
kmín
cukr
ocet
sůl
Kedlubny oloupeme (dřevnatou spodní část odstraníme) a nastrouháme na hrubé nudličky. Na sádle zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme kmín (já dávám drcený) a necháme chvíli rozvonět. Pak přidáme nastrouhané kedlubny, ochutíme solí, cukrem, zakápneme octem a za občasného míchání dusíme doměkka, někdy je potřeba trochu podlít (nezaprašujeme moukou!!!)
Podušené kedlubny necháme částečně zchladnout, pak jimi naplníme sklenice asi 2 cm pod okraj a sterilujeme 20 minut při 90 °C.
A až se zima zeptá, co jsme dělaly v létě (no, skoro), vyklopíme zelí do hrnce, ohřejeme, zaprášíme moukou a chvíli provaříme 🙂
Autorka receptu: HaderachKwisatz
Má někdo zkušenosti, jestli kedlubnové zelí nadýmá jako kedlubny?
Kedlubny obecně nadýmavě jsou, ale když je povaříte, nemělo by to být tak hrozné.
Je to asi stejné jako se zelím. Koho nadýmá syrové i povařené, bude mít nejspíš problém s kedlubnou. Ale jak píše Haderach, je to člověk od člověka 🙂
Nenadýmá …teda alespoň mě ne. Ale ono je to asi člověk od člověka 🙂
díky holky za odpověď :o)
Mě by ale, prosím, zajímalo, jestli když jsou kedlubny podušené a pak se ještě 20 min sterilují, není výsledek moc blátivý. My máme zelí radši neblátivé, moukou nezahuštěné.
Tak zkus můj recept na kedlubnové zelí sterilované, ocet totiž dělá to, že to moc nezměkne. Recept je někde kolem čísla 10.
Zahrádky nemaje, nevím, zda se někdy zadaří mít takové množství kedluben na zavařování. Zatím vždycky zmizely na syrovo, dušené s mrkví, v placičkách podle Haderach nebo jako zelí, ale uvařené a hned snědené. Pokud ale někdy přebytek nastane určitě si zkusím něco zakonzervovat. Teď mi je vyhrožováno větším množstvím mrkve, tak jsem zvědavá kolik to bude a podle toho budu vymýšlet co s ním 🙂
Nastrouhat, usušit! A máš na zimu do polívek vystaráno!
Jak píše Jana…ocet to udrží. A není to blátivý. A moukou malilinko zapráším jen to kedlubnový, protože ho do kastrolu vždycky vyklopím i s tekutinou, kterou pustilo. Kyselý ne, leda bych chtěla dělat moravský, ale to já nerada.
Květulinko, taky nezahušťujeme moukou žádné zelí. Taky bych měla obavu, že to bude moc měkké, ale mám ho ráda.
Já kedlubny jen syrové. Občas ještě kousek do polífky… Kdysi dávno mi předložili kedlubny na paprice a nedojedla jsem. Zelí jsem ochutnala jednou. To jsem dojedla, ale rozhodla jsem se to doma ani nezkoušet. Blé neřeknu, možná, že po těch desetiletích by mi nevadilo, nicméně vzpomínky přebíjí jakoukoli chuť to opakovat. Zelí mám ráda v jakékoli podobě, nezahušťěné. Když porovnám cenu (ať prodejní či zahradně pracnou) a „výkon“, vyhrává hlávka.
Máte některá zkušenost s kvašeným kedlubnovým? To bych možná testla.
Hele, tohle sice není kvašený, ale chutná to prostě jako kyselý zelí, ne sterilovaný ve sladkokyselém nálevu. Asi ti na tu Kampu donesu na košt 🙂
Dobrá, to beru. Uděláme výměnnej opchot 🙂
🙂
Já mám taky hrozně ráda zelí kysané, hlávkové , kedlubnové jsem dělávala, když byl přebytek kedluben. I ty můžu v jakémkoli množství a stavu. Pokud je čerstvě uvařené, tak klidně kybl. Ale kdybych si je ohřála druhý den, tak mám žlučník jako prase. Tak nevím jak bych dopadla s tímto zavařeným. Z kedluben u nás vede polívka. Jinak teď kupuju, na zahradě se mi udělají na kořenech takový patvary a prej nesmím 5 let pěstovat žádnou brukvovitou.
S tím ohřátím je to zajímavý – a to jsem žlučníkář 🙂
Já mám žlučník venku už přes 25 let. A už tenkrát mi primář p.Krtička v Mostě říkal,že každý žlučník má jiné chutě – čili, je nutné si vypozorovat, co ten záchvat vyvolá. Já například nesmím čerstvý rohlík s normálním kravským máslem. Nemám záchvat, ale za pá hodin bleju jak těhule ve 4 měsíci… A to si klidně mohu dát řízek usmažený na sádle.
Česnek … nemůžu … miluju 🙁 Fňuk!
Jani, toto bych vůbec neřešila. Raději si dej
ten řízek. Mně stačí se podívat na cenu másla
v krámu a je mi taky zle, ačkoliv ho mohu.
Ale asi si ho dlouho nedám. 🙁
Jj, taky je potfůrka už dlouho mimo…nemohla jsem mléko, čerstvý chleba, ale smažené cokoli kdykoli. A nejhorší, co kdy bylo…makové buchty. Teď už dlouho nic..
A není to spíš histamínová intolerance – kamarádka to má a nesmí ohřívané (je jí po tom vždy strašně zle).
Ohřívané mám každý den a nic mi není, jen to zelí a je jedno jaké, nesmím. Ale mám to takto jen poslední léta.