Urodily se vám vlašáky? (nám ne
– jako skoro všem)
Udělejte si je v karamelu
200 g vlašských ořechů, 200 g cukru krupice, 2 špetky soli
Ořechy dejte na plech do předem vyhřáté trouby (na 200°) na 10 minut.
Mezitím si v kastrolku rozehřejte cukr. Když zkaramelizuje na světlý karamel, přidejte dvě špetky soli, důkladně promíchejte, přidejte vlašské ořechy a všechny v karamelu důkladně obalte. Vyklopte na plech vyložený pečícím papírem a rozdělte na jednotlivé kousky. Nechte „zaschnout“.
Zalijte je do medu
Jádra vlašských ořechů smíchejte s medem a nalijte do zavařovaček. Nic víc netřeba. Mlsat můžete průbežně.
A pokud jich náhodou máte moc, zavařte je v mikrovlnce
Do čistých, suchých sklenic naskládejte jádra vlašských ořechů, dejte do mikrovlnky na nejnižší stupeň na tři minuty. Po vyjmutí hned zavřete nepoškozenými víčky. Pak sklenice otočte dnem vzhůru a necháte stát asi 5 minut. Na suchém temném místě vydrží až dva roky.
Provokuje: HaderachKwisatz
(ilustrační foto)
Určitě dobrý nápad, ale vzhledem k mé alergii na ořechy určitě nevyužiju :o)
Rozmazlit rodinu? 🙂
No z hlediska bezpečnosti se v domácnosti žádné ořechy nevyskytují :o) I vánoční cukroví děláme s mandlemi místo ořechů.
Mandle ve slaném karamelu? A to už provokuju moc 🙂
ty bych si dala :o)
Provokuješ… trochu… mandle se letos neurodily…
No to tedy provokuješ dost fest….
Já vím, ale pokud tě to uklidní – sebe taky.
Před týdnem jsem jela pro krouhané zelí na nakládání. Měla tam paní i brambory a hlavně vlašské ořechy. Přivezla jsem jich pytel, ještě je doma suším. Díky za inspiraci.Zkusím je zavařit.
Já na vlašáky mám těžkou alergii, takže nic.
Snad jen loupané mandle, ale velmi opatrně.
Po všem, co má slupku se dusím.
A burské oříšky mi fakt nechutnají.
Katy, to je mi Tě líto ?. Já naštěstí můžu všechny ořechy, jen buráky taky nemusím. A Haderach si troufá, ale já se nedám. V sobotu je v Hořovicích cibulový jarmark a tam je určitě budou mít.
🙂
no já mandle můžu, ale nemůžu je loupat :o).
Loupané vozíme z Němec, vloni před vánocemi 10 dkg za 68 centů. Koupila jsem si jich kilo. I mandlovou mouku, lískové oříšky…všechno stálo míň než euro za 10 deka. Nechápu, proč tady je to tak strašně předražený ?
Tak včera jsem si byla pro ořechy – už loupané, suché, kg za 200,-, což je o dost méně než v tom Německu, když bych počítala cestu. Pokud někdo chcete – tak Skvrňov u Uhlířských Janovic, č.p. 39, paní Jiráková.
U nás všichni vl. ořechy milujeme. Vánoční cukroví se bez nich neobejde.
Každý rok pročesávám aleje abych sehnal 2 velké košíky plodů.
Na mandle jsme nějak zanevřeli, často jsou v sáčku červavé.
Já si zítra jedu pro ořechy tady kousek do Skvrňova, tak snad budu mít na vánoční pečení dost, koneckonců, jak bych dávala recepty na Bramboračku bez fotek, že jo….???
Ach jo! Vánoce! Šílená představa a už teď z ní mám pupínky.
Kdysi jsem je milovala. Nazdobená chalupa, všude světýlka, svíčky, stromeček, vůně, praskající polena v kachlácích……… poté, co jsem o všechno přišla a zůstala sama, tak jsem je začala lehce přecházet. Do toho mi umřel den před Vánocemi 2014 Ríšánek a od té doby je tvrdě bojkotuju. Nesnáším to davové šílenství, od konce září už všude na rgálech Mikulášové, kolekce, vánoční kraviny zdobí naše super-hypermarkety a snad už začnou i hrát koledy. Je to k nepřežití. Staly se z nich svátky přežírání, shánění dárků, většinou zbytečných, ta láska, pohoda a vše, co by je mělo provázet, to se prostě vytratilo. Takže o Vánocích už dneska nic neřeším – loni jsem všechny svátky jezdila, sice se zdravotními problémy, ale jezdila a byl klid. Večer jsem si sedla ke svíčkám na knihovně, aby si kočičáci nespálili fousky a dala si něco malého k jídlu. Téměř nikdo nejezdil, tak jsem měla dost klientů a ignorovala nejapné dotazy typu: „Jééééé a vy nejste doma s rodinou? Nevaříte? Nesmažíte kapra? A už máte salát? A nepostrádají vás doma……….“ Odpověď vždy stejná: „Kočky Vánoce nedrží, těm je to jedno, já kapra smaženého nepozřu, dělat si dvě porce salátu se nevyplatí a vůbec……. jsem sama, nikoho nemám tak co bych se snažila?“
Nenene, Vánoce už pro mne ztratily svojí kouzelnou moc a nikdy už se neobnoví.
Hele, ta masírka už od září mi TAKY leze krkem. Ale (na rozdíl od kolegyň v práci – když se poslouchám, je mi blivno) se u nás nešílí ani s jídlem, ani s gruntováním, ani s dárky za desetitisíce. Takže Vánoce jo, ale tak nějak v poho 🙂 A mezi náma – my, kdo už máme odrostlé děti a pryč z domu – taky nemáme proč šílet 🙂
Já se hlásím taky do klubu. Pár bodů, proč se hodím:
1) nejím obalovaného kapra
2) 1 porci salátu si nanejvýš koupím
3) po tom, co si jeden kocour opálil očucháváním svíčky vousky na krátko, svíčky nezapaluji
4) nesnáším davy a nakupování dárků
5) z koled chytám pupínky
Bereš mě? :o)
Všemi deseti!!!! Jsi můj člověk.
🙂
My pár let neměli ani stromek, jelikož se do garsonky nevešel a i když již pár let bydlíme v bytě, stejně neslavíme. Dárky jenom po dohodě, vařím jenom pro dva a tolik, aby se snědlo a cukroví taky nepeču, dělám jenom rumový koule. Zatím jsme posledných asi 10 let vždy o Vánocích oba pracovali, ale to nám neva. Děti zatím nejsou, tak není co hrotit… a taky nejsme žádní tradicionalisti. Nechápu lidi, co se honí jak blázni s úklidem, dárky, vaří a pečou tolik, jako kdyby měl vypuknout hladomor a po svátcích cpou nákupní koše znovu…??
U nás vánoce nikdy nepředstavovaly nějaký shon a chaos. Uklízím běžně po celý rok, takže nějaké extra gruntování není nutné. Dárky si dáváme, ale nic velkého, dneska spíš koukáme na vnuky a jejich nadšení a radost. Adventní čas mám ráda, vyzdobím dům, namíchám si purpuru a jeden víkend věnujeme s dcerou i vnoučky pečení. Nikdy jsem se nenechala oblbnout masírkou, co všechno bych měla. Vánoce si každý nese v sobě, je to o pocitu, klidu a radosti. Vím, že každý to má jinak, ale mně by bylo líto se o tyhle svátky připravit.
U nás je to dost podobné, také si myslím, že Vánoce jsou o klidu a pohodě.
Peču sice docela dost cukroví, ale už od poloviny listopadu a v klidu, ryby mám v mrazáku od konce října, maso také a stejně většinou vařím, jak kdo má chuť.
Já jsem Vánoce vždycky milovala.Těším se na ně, vždycky máme veliký stromeček, cukroví peču, pak ho rozdám, nechám si jen trošku, můj muž nemůže/dia/ a já taky moc ne. Ale moc ráda ho dělám, vždycky u toho poslouchám koledy a pohádky, kdysi za nákup dávali v Lídlu DVD. Pouštím si to pořád dokola. Pro mne to k vánocům patří. Na štědrý den odpoledne chodím na hřbitov. Máme u nás takový krásný zvyk, na hřbitově hrají muzikanti koledy. Chodí se po jednotlivých uličkách a u každé zahrají koledu, na rozloučenou vždy Tichou noc. Trvá to hodinu, potkám se tam s přáteli, popřejeme si krásné Vánoce a jdeme domů. Když byly děti malé, chodívala s nima maminka a my jsme doma strojili stromeček a chystali dárky. Co maminka odešla /je to už 5 roků/ chodím sama, povzpomínám, pobulím a jdu chystat večeři. Pro mne jsou Vánoce nejkrásnější svátky v roce. Ještě bych si mnoc přála, aby na štědrý den padal sníh, ale to se mi moc často nesplní, vlastně vloni sníh padal. Co se týká Silvestra, tak toho neprožívám, jsme sami doma, díváme se na televizi, nebo si odskočím na počítač, teď samozřejmě mrknu na Bramboračku. O půlnoci čučím v županu na ulici na ohňostroj a mám strach aby nám něco nespadlo na auto, zatím se to nestalo. A pohádky je konec…