1 malá Hokaido ( cca 25 cm),
2 PL olivového oleje
plátek másla
cibulka
chilli paprička
zázvor sušený – asi 1/4 KL
zázvor čerstvý – asi 1 PL
drcený kmín
libeček
petrtelka
sůl, pepř
zakysanka
Na oleji zpěňte nasekanou cibulku, kousek chilli papričky, špetku kmínu a mletý zázvor. Přidejte pokrájenou dýni, na drobno pokrájený čerstvý zázvor, podlijte vodou a vařte do měkka. Rozmickujte ponorákem, podle hustoty přidejte vodu, osolte. Okořeňte nasekaným libečkem, petrtelkou, přidejte plátek másla. Na talíři korunujte lžící zakysanky, nasekanou chilli papričkou, mletým pepřem a zakápněte olejem.
Recept poslala: Devětapadesátka
PS: Ivana měla pravdu a pro BOYE – toho jelena mi napřed musíš ulovit 🙂
Miluju dýňovou polévku. Někdy do ní přidám mrkev a nikdy nezapomenu na špičku nože muškátového květu. Hokkaidó je doporučovaná na polévku, ale já ji mám raději pečenou jako přílohu. Na polévku raději muškátovou a nebo máslovou. I z goliáše není špatná, nemusí se přidávat tolik vody.
Pečete ji zvlášť, nebo v pekáči s masem? Já obojí. Nejradši s kuřetem. Pak i studená je úžasná! A rozkňofaná v teplém výpeku, následně vychlazená = báječná pomazánka. Zvlášť na topinky…
Peču jí nejraději s brambory, cibulí nebo pórkem, paprikou, prostě jaká zelenina se najde. V míse smíchat, pokapat olejem, nakořenit, dát na pečící papír a péct. Někdy i trochu parmezánu a strouhanky. Výborná příloha. Dobře se dělíme s mužem, já hlavně dýni a on zbytek.
K masu jí taky někdy přidávám, hezky zahustí šťávu.
Tak tady se nechytám, dýňová polévka mi opravdu nic neříká a to může být dochucena jakkoliv a čímkoliv. Prostě v tom necítím žádnou chuť.
Zkus dýni uvařit v kuřecím vývaru i se zbytky masa a pak rozmixovat. Pak má trochu jinou, ale stejně skvělou chuť
Já ji dělám jako hráškovku, a že by tam ten česnek a majoránka nebyly cítit?
Taky jsem ji nemusela, ale chce to jen pohrát si s ochucením. Zázvor, chilli paprička, libeček a petrtelka jí dávají šmrnc. Ale záleží na chuti každého. Já třeba taky nejím dršťkovou, i když prý vařím moc dobrou ?
Haderko, k tvému PS a na základě výkladů receptu na kaštanovou uvádím: Paroháči se ve slušné společnosti vyrábějí doma a na veřejnost se pak dodávají pouze následky. Pardon, výsledky.
K receptu: Právě jsi mi vzala vánek z plachetky. Měla jsem ji ve své polívkové kolekci. Udělalas tím radost několika mým drahým nejbližším, neb ti tykvové polífky moc nemusí a tudíž nebude, dokud zas nezvostanu někdy sama doma…
Recepis z paroháče nedodám, páč doma žádnýho nemám a taky nejsem kanibal, že jo. Poblifku reklamuj u 59. A já jdu krájet cibuli.
59: To není reklamace. 🙂 Pouhé konstatování.
H.K.: Ani naše domácnost paroháčem nedisponuje. A tenhle druh neLOVEim, páč je jasné, že nejméně jednou se neosvědčil. Kanibalismus nevylučuji. V manželství je někdy uspokojivější než výroba zvěřiny. A rozhodně se člověk cítí lépe, než když z nedostatku invence z toho druhýho dělá hovězí. To ani ta svíčková pak nevyzní…
Boye, já to jako reklamaci neberu? Já ji jen uvařila, vyfotila, poslala…. a snědla ?
Od samého počátku je jasné, že polífka není přímo tvoje: Lupnout někam olol bez komentáře? To bys neudělala… 🙂