(aneb obyčejné vepřové koleno s neobyčejnou chutí)
1 zadní koleno
sůl
česnek
několik snítek tymiánu
a další suroviny přibližné množství podle chuti:
cca 5 velkých cibulí
2 lžíce medové hořčice (nebo obyčejná plnotučná + lžička medu)
2 lžíce sojové omáčky (mám se sníženým obsahem soli)
Marináda
medová hořčice
sojová omáčka
olej
sušený česnek
Koleno vykostíme a do vyšší vrstvy masa v něm ještě prořízneme kapsu. Kůži nařízneme na čtverečky. Do masa vetřeme sůl a česnek a necháme přes noc rozležet.
Cibuli nakrájíme na půlkolečka a na tuku osmahneme do růžova. Přidáme sojovou omáčku a hořčici, promícháme. Necháme zchladnout a naplníme jí koleno. Dovnitř ještě vsuneme několik větviček tymiánu. Potřeme marinádou a zakryté pečeme mírně podlité vodou při 180° asi 3 hodiny podle velikosti kolena. Občas přeléváme výpekem. Zhruba po dvou dvou hodinách přidáme do pekáče zelí podle receptu 2929 a znovu pečeme přikryté do měkka. Na posledních pár minut odkryjeme. Zelí krásně nasákne šťávku z masa, trochu cibule vypadne zevnitř kolena, kůže je akorát. Příloha můžou být vařené brambory nebo chleba nebo nic.
Foto je pořízeno asi půl hodiny před dopečením.
Moc na maso nejsem, ale tohle bude chutnat všem. Zvlášť mě zaujala ta příloha – nic 😋
Já tedy beru jako přílohu to krásně upečené zelí – no a chlapovi přihodím krajíc😉
Panečku tak to je opravdu krása.
Že jsem sem lezla před obědem!Mám hlad.
Marinované koleno a pečené zelí jen tak z hlavy nedostanu!Ukládám a co nejdřív udělám.
To je nádhera! Takhle nějak si představuju ambrosii, kterou se cpali bohové na Olympu. Díky za recept, ten u mě nezapadne. 🙂
Boženko, jakmile pod nějakým jídlem zmíníš ambrosii, nemusím to ani číst a automaticky vím, že po něm začnu toužit. Chraň tě ruka jakýkoli vyšší bytosti napsat to kouzelné slovo pod uzenou polívku!
Jejda , to je teeeda . To musím bandě udělat
Krásně vytuněný recept. Udělám co nejdříve. Paráda.
Tedy Reni, ty umíš zajímavě ochucovat.
Jen koupit koleno a jdeme na to 😋😎
Nóóó, tak u tohohle receptu chápu, že je nutné ho vyfotit dlouho před doděláním. Jeví se to tak, že koleno hotové je tak lákavé, že nedožije vcelku dorazit na stůl. A oškubané a ožrané pozbývá fotogeničnosti. Tohle by neodolalo ani našim vegetariánům. Teprve nedávno jsem totiž zjistila, proč nejedí maso, ale občas mi po něm skočí. Prostě jedí maso pouze ze zvířat, o kterých vědí, jak se jim žilo a že padla rukou konkrétního člověka (tedy domácí porážky), nebo ho potkalo nenadálé neštěstí (srna sražená autem)… Mám to snadné: Budu-li se chtít rozdělit, koupim koleno na farmě za vsí. Když budu baba lakotná, koupim ho v krámě. Ale rozhodně si ho takhle udělám! (ne, sama na to nebudu, náš dědeček není vegouš) 🙂
Nó… máš pravdu. Vypařilo se během chvilky – ta vypečená kůžička byla nejlepší. 😀
Vypadá to skvěle a zaujalo mě i to zelí. To bych si určitě pochutnala.
Tečou mi sliny….