Když jsem byla malá, dělávala nám babička smažený brzlík, milovala jsem to. Maso tenkrát pořádně nebylo, ale vnitřnosti (krom jater) nikdo nechtěl, tak byly k dostání, a lacino, dokonce i ve vesnickém řeznictví.
Dnešní recept jsem vybrala tématicky ke Kvákárně – ne proto, že by brzlík nebyl, ale proto, že bylo objeveno jeho kouzlo a cena se pohybuje od 499,- do 729,- Kč za kilogram. Obávám se, že za ty peníze by se mi zadrhnul v krku.
500 g brzlíku
1 vejce
100 g strouhanky
3 PL hladké mouky
1 PL mléka
sůl
tuk na smažení
Brzlík dáme do horké vody a odblaníme. Asi dvě až tři vě minuty spaříme ve vařicí vodě. Necháme zchladnout a nakrájíme na plátky. Obalujeme v hladké mouce, osolených rozšlehaných vejcích s mlékem a nakonec ve strouhance. Omažíme po obou stranách dozlatova a servírujeme s bramborami 100x jinak.
Stačilo by mi jednou, dvakrát..
Přiznám se, že tato pochoutka mi nechází, ptž jsem nikdy ani nešla okolo. Ale ochutnat bych mohla – při té cenê bych se zdráhala i olíznout..
Brzlík jsem nikdy neochutnala, tady se mezi vnitřnostmi vůbec nevyskytoval, ale maminka ho líčila jako kdysi dostupnou pochoutku. Dnes by se možná nechal objednat, ale při dnešních cenách ho bez lítosti zařazuji hned vedle černých lanýžů, kachních jazýčků a koňských vajec. 🙂
Pravdu měla maminka…
Nikdy jsem to neviděla a nejedla.Vzhledem k ceně už to ani nenapravím.
To samé. Fakt nikdy nikde ke koupi nebyl
Já znám brzlík jen ze zabijačky. A vařený je pochoutka. Jen ho má prase málo. Naštěstí pro mě ho jinak nikdo moc nemusel, a tak jsem si ho vžydycky vychutnala jen tak mírně osolený.
😋😋😋
Hned na zabíjačce se dělával brzlík společně s mozečkem. Musel se ,nakrájený na drobno, dát na sklovatou cibulku nejdřív a chvíli dělat. Pak se přidal mozeček a po chvíli se přidala vajíčka a míchalo se až se vejce srazila. Tato směs s měkkým chlebem, byla předkrm před ovarem.
A kolikpak osob se takto „předkrmilo“? Já mívala sama málo 😉😂
Vlastně já ani nevím, jak je takový vepřový brzlík velký 🤔
ano a nechávalo se to dětem….dospělí jen polykali sliny….
já si u řezníka vždycky vyprosím objednat selečí mozečky..kilo-dvě..odblaním, zamrazím..a pak dělávám buď s vajíčkem nebo knedlíčky do polévky
Brzlík ani mozeček z vesnického řeznictví mého dětství nepamatuju, doma se tyto dvě pochutiny nikdy nedělaly. Mozeček se mi svého času dařil kupovat až před cca 15ti lety. Teď ani nevím, kdy jsem ho viděla někde naposledy. Brzlík jsem nepotkala nikdy.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemůžu přijít na to, kam se poděly brzlíky všech pašíků doma zabíjených. Mozeček (v různých konzistencích, podle toho, jak bylo prasátko střeleno) mi řezník předával. Já si vždycky pochutnám na vařených pidibrzlíčkách králíků. Ale to natahování cen u „módních“ pokrmů mne štve. Když vidím, kolik je cena za kuřecí křidýlka, nebo paličky jen proto, že jsou v módě grilovaná… Vždyť jsou to jen kostičky k olíznutí🤦♀️ 😎
Mozeček málokdy , ale bývá . Brzlík nikdy . A už se vytrácejí i plíčky a Ledvinky – u řezníků. Prý prodávají výrobcům zvířecích jídel . Asi Jo . Ale potom jsou ta jídla zbytečně drahá
Pamatuji si brzlik z dětství,byl podobný mozečku a smažený.mi moc chutnal.
Od té doby jsem ho neviděla. Ani mozeček,ale ten mi nechybí..
Tak brzlík u nás býval docela často, ale telecí. Maminka ho pekla a já ho milovala. Asi před pěti lety jsem měla možnost si ho dát v restauraci a fakt to byl kus o velikosti malého vlašského oříšku. Kdeže loňské sněhy jsou