vejce
strouhanka
sůl
pepř
olej
chléb
hořčice
cibule
kyselá okurka
(nakládaná) kapie
Tak jak se to má dělat, aby to byly ty správné smaženky z mléčných barů našeho mládí.
Na talíř dáme lžíci strouhanky, jedno vejce, osolit , opepřit, prohrábnout vidličkou a přesunout na pánev a osmažit smaženku. Chleba potřít hořčicí dát smaženku a ozdobit posekanou cibulkou, kouskem okurky a pro barvu kousek kapie.
Smaženky smažil pan Josef.
Blesk byla tentokrát Marcela a napsala: UBP, tímto děkuji za recept. Jedna je na žádost strávníka na topince, druhá normální chléb. Nikdy mne nenapadlo, že strouhanka.
Mà pravdu pan Josef. Já osmažím chleba ve vajíčku, a tu oblohu dám taky – kluci když byli malí, tak brblali, že jim ta smaženka klouže. Je na čase dospět, a dělat to správně. Já to zkusím hned teď na snídani.
Děkuju za připomenutí 👍
smaženka..jídlo mého školního a studentského života..i na pedáku v HK,jsem na ni chodila do bufetu..doma jsem si ji nikdy neudělala, chleba ve vajíčku ano,ale to bylo něco jiného..smaženka patří k těm, co chodí do škol nebo jdou z noční šichty..smaženka je fenomén..nikdy se nepřejí a neomrzí..tedy,ta náni pamatovaná,tisíckrát chutnaná a snědená..s receptem pana Josefa na mne dejchlo těch 20let,kdy jsem ji měla takřka denně…a já se do těch školních let vrátím, zastavím se v bufetu a zavzpomínám..jkednu smaženku a půlitr koktejlu,jahodového..já vím, kombinace na vraždu..ale mi to tak chutnalo..a když byla velká zima,tak teda s čajem…
Taky jsem si dávala tuhle kombinaci. 🙂
Za Národním divadlem je malé bistro – a tam dělají přesně takovéhle BOŽÍ smaženky. Navrch dávají červenou cibulku! Beru boty a jdu tam! Otevírají v 8. Mňáááááááááááám!
Tohle je moc vděčné a dobrota. Občas dělávám k večeři, jen ke strouhance přidám dětskou lžíci vody a říkáme tomu vaječné řízky. Na oblohu ještě navíc rajčata a pocákat majonézou.
Smaženky se u nás říká plátkům veky spojeným ochuceným tvarohem, obaleným ve vejcích zředěných mlékem a ve strouhance a osmažených, ale možná je to krajové, na názvu nesejde, hlavně že chutná 🙂
U nás to jsou „chudí rytíři“ 😋 a chutnalo i mladým…
Taky znám smaženky jako plátky veky spojené ochuceným tvarohem, obalené v trojobalu, usmažené a maminka nám to pak ještě celé obalila v moučkovém cukru s vanilkovým cukrem😋Dělala jsem to i svým dětem a pak i tchýni, všem to moc chutnalo. Zastánci zdravé výživy by asi nadšení z toho cukru nebyli, ale jednou za čas to snad nikomu neublíží. A když se nechají po usmažení schladnout, nenalepí se na ně toho cukru tolik.
A já to taky znám jako chudé rytíře… 😉
U nás kdysi v mléčné jídelně byly smaženky totéž, jak píše adela a Nella a na chlebu s hořčicí a malou oblohou byly vaječné řízky. Jsem ráda, že to někdo zná stejně a nemusím mít mindrák z toho, že v názvosloví mám chaos. 🙂
Já to znám, Fialko, taky tak jako ty. 😃
A mimo mísu – jsem na chalupě se psem a kočkou (chlap mě doma nechce, páč nám dělají zateplení baráku a fasádu) a zpracovávám to, co právě roste na zahradě. Včera došlo na cuketový džem se zázvorem – poslala mi dcera recept od kamarádky, moc jsem tomu nevěřila, ale protože jsem vše potřebné měla, tak jsem zkusila. Je to moc dobré, zajímalo by to někoho?
Jasně že zajímalo.A když je to vyzkoušené a chutná tak tuplem
Jo, Bramboracku. Takze prosim zadne soukromniceni s recept mne do mailu. Dekuju. Dam ho hned v pondeli, je to sezonni zalezitost.
No já znám smaženky z libereckého mlíčňáku přesně takové, jak tu popsáno. Patřily k mým studentským létům. Na vesnici, ani v maloměstech jsem je už nikdy nepotkala. Několikrát jsem se snažila tuto nostalgickou pochoutku spáchat – bezúspěšně.
Teď už vím, kde byl Alík (zakopaný pes)- ta lžíce strouhanky!
Jinak dělám buď chleba obalený ve vajíčku (jak popisuje Saša), nebo opeču topinky, na pánev rozklepnu vejce, rozhrábnu žloutek, osolím a položím topinku- hezky se to spojí. Byly včera k večeři😉
Příště zkusím tu správnou smaženku. Pepo, díky👍 😋😎
Cha! To dělám vždycky, když smažím cokoliv obalovaneho. Vajíčka rozsleham víc a pak jen zamicham trochu strouhanky a smažím a mlaskám…. Mám to radeji než řízky z masa 🤷♀️
To jsem si dělala, když mi zbylo ze smažáku. Jenže zvědavej synáček zavětřil – a sež…papal.
Já je dělávám jako malé noky. Přivedlo mě k tomu, že mi při obalování řízků zbude trocha vajíčka. Tak jsem tam kdysi přidala drochu strouhanky a lžičkou házela do tuku nočky. Byla o ně rvačka, a tak jsem to tak začala dělat cíleně. No a mám na ně velkou chuuuť!
Já dávám do vajíčka po obalovaní česnek majoranku,pepř a strouhanku.Někdy i kousek šunky a osmažím..Musí být alespoň 2 placky.Mňám.
Ženy, kolegyně jak já mám radost když takhle něco připomenu. Moje úchylka je, že miluji starou poctivou kuchařinu a jídla a přípravu jídel za tolik nesnášeného “ socíku“. On je to omyl. Tam se vařilo přesně podle norem ČSN a dbala o to čojka a nejhůř sojka. To byla hrozba. Ale když jsem si dal jídlo v Aši a nebo v Brně, tak jsem věděl co si dávám. Ono to určitě chutnalo většinou trochu jinak podle toho co kuchař uměl a jestli vařil s citem a nebo jen šel udělat šichtu ale nebyla tam žádná záhada, což je dneska běžné. No a o tom bych rád mluvil respektivě si psal. Krásný večer.
No tak ty normy já moc neocenim protože v naší rodině se do restaurace nechodilo téměř vůbec.
Dokonce i stravování ve školní jídelnè mě minulo protože vařila babička.Ona byla že Slovenska a tak dělala takové věci jako prívarok z dýně a fazolí…což byla vždy pochoutka.
Druhá babička byla hospodyňka pár exellanse.Nikdy nechodila do práce protože se starala o rodinu.Vařila úžasné polévky.Hlavní jídla byla vždy perfektní.A vařila každý den a jídelníček byl velmi pestrý a český.
V dnešní době se všude dává sýr kečup avokádo sojovka …zkrátka vaří se úplně jinak.Nebudu tvrdit že mi to nechutná ale občas si vzpomenu na kuchyně babiček.
Já znám i Vaši stranu, pane Josefe, několik let jsem dělala účetní v Ráji v hotelu a do kuchyně jsem chodila denně. Ano, máte pravdu, hodně to bylo o kuchaři. Já jsem měla v té kuchyni i svého kamaráda, kterého to bavilo, takže jsem si nejen já pochutnávala. No a protože moje maminka tam byla zaměstnaná taky, chodili jsme jí s manželem pomáhat i do stánků při megalomanských akcích jako např. „oslavy“ 1. máje atd. Později vedla i bufet na místním koupališti a to byl teprve šrumec. Byla jsem na mateřské, takže syna s sebou nebo k druhé babičce a už jsem mazala. Narazit sud s pivem nebo limonádou a čepovat a čepovat… Točit zmrzlinu… Prodávat párky, cukrovinky… Nezastavili jsme se. A pořád nějaké kontroly, nejvíc na zmrzlinu.