kuřecí součástky
celý pepř
nové koření
cibule
sůl
Kuřecí kostry, biskupy (a podobné další součásti) uvaříme v osolené vodě s přídavkem celého pepře a nového koření do měkka, obereme, pokrájíme. Na pánvi zpěníme cibulku, přisypeme mleté nové koření a trochu pepře, necháme rozvonět a přidáme pokrájené masíčko. Dle chuti dosolíme, dokořeníme a vmícháme uvařené nudle.
Recept nám poslala Květula V. a píše: „Jídlu jsem nechala název mého tatínka , který takto dělával kohouty vyřazené z chovu a k té příležitosti dělal i speciální velikost nudlí – ty jsem zachovala.“ (pardon, Květo, rubriku „dědečkovy recepty“ nemáme 🙂 )
„Kuřecí součástky“ jsou super název!
Jinak já bych k tomu přidala nějakou omajdu, třeba sýrovou.
Já takhle dělám občas slepici, uvařím doměkka s kořením, oberu, uvařím ve vývaru nudle a smíchám. Posypu kouskem sýra a je oběd. Prsíčka a stehna nechám na papriku a je druhý oběd.
Onehdy jsem se přistihla při zjištění, jak moc mi chutná vařená drůbež. A tudíž „kohout“ ať je jakéhokoli pohlaví a národnosti drůbeží, je jídlo, který si ráda dopřeju. A v nudlích cokoli.
Jo, rubrika „dědovy recepty“ by tu klidně být mohla. Jídel tam bude poskrovnu, neb dědové a otcové naši byli ještě genderově vyhrazení a vařili jen když babičky zrovna v době jídla rodily. Byly i výjimky. Něco o tom ví Katyp, že? Ale rubrička by nebyla marná, neb by se do ní mohly schovat šnapsíky a utrejchy a tajnosti potravní starých mládenců, slaměných vdovců a jiných podivuhodných živočichů.
Jojo, můj tatínek byl excelentní kuchař a vlastně maminku naučil vařit. Asi jsem tu psala, jak jednou vleže na gauči komentoval chřustění z kuchyně: „Jé Mařenko, my budeme mít k večeři hrách?“ „Ne, to budou knedlíky s vajíčkem!“ ozvalo se zpět a tím mu došla trpělivost! Maminka vařila skvěle, ale tatínek měl úžasnou fantazii na kombinace chutí a koření. V tomhle jsem po něm. Můj ex často říkal (když teda uznal za vhodné pochválit): „Hmmmmm, skvělé to bylo. Škoda, že už to nikdy v životě nebudu jíst znovu, protože ty nikdy neuvaříš stejné jídlo 2x.“ Jojo, ráda experimentuji s kořením a bylinkami.
Už se tu pár receptů od dědečků objevilo a kdyby se přidaly výtvory single pánů, asi bychom se divily. Oni totiž chlapi když se do vaření pustěj, bývá to zajímavé. Můj taťka uměl ledacos, ale vařil jen v případě nutnosti, jinak měl dost práce na zahradě a kolem domu. Ale brsalát a sekaná byla dvě jídla v jeho výhradní režii. Takovou sekanou jako on ale nikdy neudělám a to jsem bývala velmi často jeho asistentkou. U salátu jsem odhalila, že tu jeho chuť mu dává doma připravená majonéza z vařených žloutků, ale co tajně přihazoval do sekané????
Na mě je to moc dietní ?. Já vařenou drůbež n e e, jen v poblífce. Musela bych to trošku přivostřit. Teď jsem domickovala nějaký ďábelský papričky, jejichž semínka byla dovezena z Peru. Nevím, jak se jmenujou, jsou asi 1,5-2 cm velký, ale pálej ukrutně. Kdo je ochutnal, ještě půl dne si chladil hubu?
Jeden známý „Dědek Kingboletus“ pěstuje rok co rok pálivé papričky na pidibalkonku. Má jich desítky druhů, posílají mu je přátelé z celého světa. Letos mi nabízel sazeničky, jenže já je nemám kde pěstovat. Ale příští rok už si od něj semínka či sazeničky vezmu a pak se s Vámi podělím. On je neskutečně zcestovalý, velmi chytrý člověk. Dělá skvělé pesto z medvědího česneku, rozumí houbám jako málokdo – jeho jakési podivné fialové houbičky, naložené v octě byly tak skvělé, že jsem je zbodla na posezení. Takže já už příští rok určitě budu mít na pěstování papriček místo a už se na ně těším. Objednala jsem si i 300 ks semínek sukulentů a kaktusů. Tak na ty se také těším. Ta lodžie bude především kočičí, pak závěsné jahody, bylinky, sukulenty, kaktusy, papričky, v rohu velký květináč s borůvkou, zvenku převislé muškáty…….. uvidím, kde si vypiju kafe. Možná jen na pidistolečku a pidižidličce. Jojo, jenže než to všechno odstěhuju………..