cibule
máslo
kmín
hladká mouka
zeleninový vývar (nebo kostka Knorr)
vejce
petrtelka
Cibule na máslo, přidat vrchovatou lžičku drceného kmínu, chvilku opékat,
lžíce hl. mouky, zase opékat, přilít zeleninový vývar nebo vodu + kostku (autorka receptu dává Kuchárka bez glutamátu), rozklechtané vejce a petrtelku. Za 10 minut hotovo.
Recept nám poslala Bláhovka
Tu nám dělávala babička s opékánným chlebem na sádle
Hele, teď jsem to chtěla napsat – ale vkládala jsem druhej příspěvek. To je polévka mého dětství! A asi 100 let jsem ji neměla, určitě ji uvařím.
Dávám do ní na jemno nastrouhanou mrkev – osmahnu na másle v základu, poblífka je pak pěkně žlutá.
Píšu si
Já né mrkvev, ale na kostičky nakrájený brambory a hlavně hodně vajíčka. Tak to máme u nás rádi. Hodně dlouho nebyla, díky za připomenutí
Kmínovka je moje nejoblíbenější. S nudlema. Jsem schopná sež..t celej hrnec na posezení sama, téměř do prasknutí 🙂
Áno, s nudlama. Já ještě malinko česneku. A když nejsou domácí nudle, tak s krupicovýma nokama (já vím, že správně s krupicovými noky), jak píše Raduna. 🙂
Máš moje sympatie já jsem na tom podobně
Jejda to mi až slzy hrkly do očí – tuhle polévku jsme dělávali na chalupě velmi často (i s tou mrkvičkou, která rostla na zahradě). Vzpomínka na dětství. 2 talíře, krajíc chleba a byl oběd. Další krajíc se holčičce namazal tlustě sádlem od babičky, toho jsme ve sklepě mívali hliňák, nahoru cibulka a už jsem s tím mazala někam do skal nebo do lesa.
Já bývala v létě vždycky posílána na výkrm k pratetě do Zličína.Kmínová polévka a chleba se sádlem přez celý bochník cibulku a do druhé ruky kvašák a už jsem letěla k rybníčku na konci vsi.Nebyla jsem tam asi 50 let. .. Páni jak jedno jídlo vyvolá vzpomínky ?
No že jo? Jedna na mě taky přišla. Měli jsme chatu v lese, bez elektřiny. Jednou začalo odpoledne pršet a večer byla strašná bouřka. A babička uvařila kmínovou polífku k večeři a děda nám pak při petrolejce četl Psa baskervillskýho. A my jsme se strašně bály 🙂
Nějak se nám ten svět tady zase trochu smrskl: Zličín to je mi hodně povědomé – dvě tety a strejdové, 2 bratranci, 2 sestřenice. A vzhledem k tomu, že tam bydlí od dob, kdy byl Šemík ještě hříbě, tak bych se moc divila, kdybys Strašlipkovi neznala. A další – kamarád mého tatínka – opět ulice Mladých – Janderovi, tak co ty na to?
Díky za připomenutí. Tuto polévku mi vařívala babička, co by
kojící matce. A jak píše 59 přidávala mrkev a byla bez cibule.
Do ní zavařovala nočky z krupičky a vajíčka. Dnes si ji uvařím,
je rychlá, páč mám naplánované okna, výzdobu atd…..
Díky za připomenutí, co nejdříve bude. Dnes jsem nevěděla, jakou rychlou polévku vařit, tak byl hráškový krém. Na kmínovku jsem zapomněla.
A jak píšu Adéle, přidávám velmi lehce česneku.
Neuvěříte, včera syn při hovoru s opuštěnou maminkou: já bych si dal kmínovou polévku! A pak že telepatie nefunguje. No ale však víte, já do toho někdy vrznu droždí a je to zase jinak dobré.
Kmínová polévka bývala u nás taky často v mládí. Teď jsme na ni jaksi zapomněli, když je fofr, tak u nás jde česnečka. Ani nevím, proč kmínová ne. Jedna vzpomínka z mládí, moje sestřenice kmínku nemusela, jenže mletý kmín se u nás nedával, jen celý. Ona u polívky seděla třeba hodinu a vyndávala na kraj talíře každý kmín. Nakonec ji vždycky jedla studenou, ale bez kmínu. Děkuji za připomenutí, udělám ji. U nás základ stejný, jen nakonec zaklechtané vajíčko a někdy opečené kousky chleba na sádle. Zkusím s tou mrkví.
Nebyla jsem to já?