1 balení datlí
hořká čokoláda
mandle loupané
Datle velice jemně nařízněme podél až k pecce, kterou vyndáme a nahradíme loupanou mandlí. Opatrně překryjeme zpátky datlí tak, aby nebyla mandle vidět.
Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni a datle v ní namáčíme. Pokládáme na pečící papír a necháme ztuhnout.
Opatrně oškrabeme přebytečnou čokoládu, která stekla na papír.
Trochu alžírské kuchyně přinesla: Jana Macůrková
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Milá Sladká.. přeju Ti hodně zdraví a dalších pohodových 35 let...
ne, protože z toho přece nechceš mít kaši...
klidně dej sušené...
Miluško, hodně zdraví, štěstí, spokojenosti, splnění všech přání a pořád dobrou náladu 🧡
Není jednodušší tu mrkev nastrouhat a dál pokračovat tak,jak zní recept?
Já ricottu ráda,hlavně tu italskou,je jemnější a často ji používám do pomazánek . Ale ta výroba tady je výroba sýru…
Manželova sestra má v jejich rodném domě na zahradě dodnes kadibudku,ale vevnitř je záchod splachovací -dobrá kombinace...
Věřím ti.
Taky zkusím menší množství - pro jednu...
Vše bych měla, jen oregano mám jedině sušené🤔 S mrkev je dobrá s tymiánem (ten čerstvý mám), tak holt budu…
Vypadá to zvláštně, ale zdravých receptů není nikdy dost. Určitě to stojí za vyzkoušení. Jak roztopím troubu, přihodím sice menší…
to jako vážně tolik?
možná to zní divně, ale je to prudce jedlé....
To už je pěkné číslo, veliká gratulace
A v Německu - věřte nevěřte je jen vaničkový tvaroh . V celofánu není . Tatarka není , pomazánkové není…
Já mám datle ráda, jen jsou na mne moc sladké. A čokošku k tomu – kalorická bomba.
Právě proto dávám tu hořkou čokoládu, aby to tak sladké nebylo.
Já dávám mandli do sušené švestky, kterou pak máčím v čokoládě. Jednou jsem je taky nechala dvě hoďky máčet v rumu….
Mandle v sušené švestce, naskládat do sklenice a zavařit. Vydrží neomezeně dlouho (pokud to neobjeví domácí „sarančata“).
Jo taak saranče jsem byla kdysi, už je to dávno. Tatínek je
přivezl z Prahy – jezdíval tam na sužebku a my děti jsme
neznaly. /píše se rok 60/ Jsem se jich přežpala. A od té dody
ani ťuk. Jak je dnes vidím v obchodech obcházím obklikou.
Ikdyž možná s tím rumem kdoví ??????
My máme doma kudlanky ty mají ty nožičky furt natažený dopředu a pátrají co by kde zchlamstly ??
Jary – kudlanky mám tady taky. Zatím jenom na
dvoře. Asi mají dost hmyzu, nebo nevím co. Objevily
se tady asi před rokem. A před domácími kudlankámi
to jistím zámkem na ledničce. 🙂
Pokud vím, tak jsi z jižní Moravy, tak tam kudlanka nábožná (Mantisa religiosa) se vyskytuje dost běžně. Pozor – je chráněná. Jden náš známý si vezl z Francie kokon s vajíčky, než dojeli do Prahy, tak jich měl v autě asi 250 vylíhnutých.
Tak já myslela,že si děláte legraci a ony ty kudlanky jsou i u nás?To jsem nevěděla.
Já vím Jani. Je chráněná. Poučení jsem dostala už od súseda. Jen je
vždycky odchytnu opatrně zabalím do utěrky a odnesu co nejdál do
zahrady. Ano jsem z jihu Moravy skoro přímo u ní, ale za 20 let co jsem
tady takový výskyt nebyl. Asi berou někajé hormony či co?
Stačí to loňské a letošní suché a teplé léto. Já je poprvé volně v přírodě viděla v Chorvatsku a to nejen v klasické zelené barvě, ale i v takové zlato hnědé. A kokonů s vajíčky jak naseto.
S „Radunou“ na sebe hledíme přes Moravu, takže i my máme kudlanky (nejen dvounohé). Letos se jich fakt urodilo. Jedna se nám přišla modlit až do ložnice.
Taky se mi jedna drápala na návštěvu. Naštěstí byla
odchycena v chodbě. 🙂
Hmyz všeobecně fakt nemusím. Jednou choval známý strašilky. Bože to bylo neštěstí jít k němu na návštěvu! Žraly malinové a ostružinové listí. Najdi ho v zimě! Tak ho nějak zamrazoval nebo zpracovával, netuším, ale strašilky se měly moc dobře. Pořád se strašily a množily.
Strašilky mi ani nevzponínej. Když už byly děti na intru a neměla
jsem čas se starat o rybičky v akvárku tak jsem všechno odstranila
něco si vzalii sousedovi. Zůstalo to skleněné monstrum. Dala jsem ho na
balkon -tenkrát v paneláku a potom se tam jako zázrakem nastěhovaly
strašílky. Naštěstí šly za dva měsíce do pryč. A můj boj se šváby – to by
byl román na pokračování.
Strašilky jsem chovala také, takové docela hodně velké. Ony se množí dobře, protože jsou partenogenetické – samičky bez samečka kladou vajíčka, ze kterých se líhnou zase samičky, a ty namají křídla, takže nelétají. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem jednou otevřela teárium a kolem hlavy mi profrčelo šílený torpédo s nádherným vějířem rezavobéžově pruhovaných křídel. Mezi asi 2000 vajíček se nějak záhadně vylíhl jeden jediný sameček. Tohle se opakovalo pouze 2x, za dalších asi 5 let jsem měla možnost opět dětem představit jednoho strašidelnýho samečka. Ale byl nádherný.