naporcovaný králík
slanina, cibule
1/8 másla
sladká paprika
celý pepř,
bobkový list
tymián, sůl
kostka Masoxu
1 dcl červeného vína
hl. mouka
Očištěného králíka naporcujeme, osolíme a po jedné straně potřeme sladkou paprikou. V kastrolu rozpustíme 10 dkg slaniny nakrájené na kostičky a porce králíka zprudka opečeme. Maso přendáme do pekáče, ke slanině přidáme 1/8 másla a osmahneme jemně nakrájenou cibuli do růžova. Zaprášíme 1 lžící hladké mouky, zalejeme trochou vody a vše přelejeme přes porce králíka. Do kastrolu vlejeme 1/2 litru vody, přidáme pár kuliček pepře, bobkový list, špetku tymiánu, 1 kostku masoxu, 1 dcl červeného vína (může být i trochu víc). Necháme přejít varem a ihned nalejeme na maso. Pekáč vložíme do trouby a pečeme přikryté asi hodinu. Neobracíme, ani neodkrýváme. Po hodině je hotovo, šťávu je možno přepasírovat a podáváme s rýží.
Recept poslala: Nella
Tak to je paráda, hned bych si dala. Nello, moje vnučka se jmenuje stejně jako ty. Ještě tady má někdo vnučku Nellu. Té moji bude šest a na podzim jde do školy.
Obrázek k receptu je tedy trochu morbidní. Když jsem byla malá, hlava králíka se buď taky pekla anebo vařila v polévce. Praděda ji vařenou zcela obral. Když jsem měla vlastní děti, upekla jsem králíka i s hlavou a pečeného dala na stůl i s hlavou. Já jsem na to z dětství byla zvykla, ale dcera ho odmítala kvůli té hlavě jíst. Mně to vůbec nedošlo, že by s tím mohl být nějaký problém, no nicméně byl. Už to nedělám. Vzpomněla jsem si jak v Polsku odmítali kupovat malé prasátka, vakuované. Připadalo jim to hrozné, no naporcované selečí si ale koupí.
První Nellu (Nelly) jsem poznala, když mi bylo asi 12 let. Bydleli jsme u jejích rodičů v podnájmu a když jsme se přestěhovali, tak jsem tam občas zašla. Vím, že jméno dostala podle románu Pouští a pralesem. Bohužel během času mi někam zmizela, kontakt jsem ztratila.
Já mám vnučku Nellinku, v červnu jí bude 11 a chodí prvním rokem v Německu na gymnázium (naše 5. třída). Je trošku ředitelský týpek, pořád by chtěla někomu rozkazovat , ale dokáže být taky moc milá
francizsko, morbidní … Nella obrázek nemá a dát tam cizího vařenýho králika mi přišlo blbý. Ale je fakt, že jsem si sama ráno říkala, že tenhle je děsně roztomilej a že vidět ho živýho, tak to asi nejím 🙂
Já to tak nemyslela, jen mne to napadlo, když jsi dala takového krásného a roztomilého. Neboj, já jako dítě na vesnici u babičky a pradědy jsem si s malými králíčky hrála a když vyrostli, měla jsem je k obědu. Já byla vždy na maso, ne na sladké pokrmy. Brala jsem to normálně, dnes už to tak není.
Ale musím uznat, že je moc roztomilý. A chápu že Nella obrázek neměla. Byl to jen komentář. Ale moc bych si to dala.
Obrázek jsi vybrala opravdu pěkný, moc děkuji. Hrozné je že mi morbidní vůbec nepřipadá, proto že králíka mám odjakživa spojeného s jídlem. Jako o mazlíčkovi o něm neuvažuji. Skoro se za to stydím, protože tento je opravdu roztomilý☺
Odpověď patří Haderach, ale nějak se mi zatoulala?
Nello, to morbidní bylo jen tak. Chtěla jsem normálně pochválit králíčka, ale udělala to dost neohrabaně. Nijak zle jsem to nemyslela. Jak píšu výše, králíka mám taky spojeného s jídlem, jak mazlíčka ho neberu. Dokonce uvažuji, že bych si i nějaké králíky pořídila, ale nemám žádné zkušenosti. Nemáš se za co stydět. Já si s nimi jako malé dítě hrála, ale věděla jsem, že půjdou na pekáč a beru to tak i teď. Dívala jsem se, jak ho praděda stahuje, vyvrhuje atd. No a potom jsem se těšila na maso na talíři.
🙂
Králíček je roztomilý velmi. Jenže mně taky ze všeho nejvíc připomíná jídlo.
Navíc všechno jídlo bylo kdysi maličké a roztomiloučké. Chlupatí a pernatí bez debat (snad krom holoubat), maličký rybičky, maličký mrkvičky… I to jarní oseníčko, než ho seže.eme v chlebu…
Člověk si to nesmí moc brát, jinak vyhladoví a bude po něm. 🙂
No já jsem na králičím mase vyrostla. Babička jich pěstovala moc byli každý víkend. Přesto se mi nepřejedli a mám je pořád ráda. Jen domácí už nejsou. Ale v Globus mají chlazeného, ten to jisti. A k memu jménu. Nella jsem byla jen pár dni svého života. Na matrice tohle jméno našim nepovolili. Prý jedině Kornelie nebo Petronela. No a uznejte sami že tohle k malému miminku moc nesedne. Tak jsem sice Nella, ale jen pro rodinu. Pro úřady jsem Dana☺
Tví rodiče jsou zřejmě velmi mírumilovní a bezkonfliktní… Moje dcera má tři syny a třikrát obrátila matrikářku naruby a zpátky… Pokaždé jinou, v jiném koutě Československa. A pokaždé vítězně. (Stejně jako Nella – šlo o poměrně normální jména. Žádná indiánská.) 🙂
No oni ani nebyli tak mírumilovní, myslím že v době kdy se snažili prosadit moje jméno asi moc protestovat nešlo. Prostě byly nějaké pravidla a člověk se musel přizpůsobit. Škoda že je nenapadla Daniela, jak píše Tinka pode mnou 🙂 Tím by se vlk nažral a koza zůstala celá 🙂
A my mame Danielu, ktere se rika jenom Nella, Nellinka. Jinak kraliky jsme nikdy moc nemeli, jenom v kusech – stehna atd. proto mi ten obrazek ve spojeni s receptem vyvolal ihned husi kuzi, ale holt jist se musi…
Manžel také vyrostl na králičím mase. Doma jich chovali hodně. Tvrdí, že ho nikdy moc nemusel, králík je prý nějak divně cítit od kosti. A tak když jsme dostali od jeho rodičů králíka, skončil vždycky na pekáči u někoho jiného z rodiny, jen ne u nás. Přitom králík na paprice s anglickou slaninkou, jak ho doma pekla moje mamka, byl vždycky výborný.
Králíček je opravdu kouzelný takový Zrzeček. Bydlím na venkově /teď jsme už městys/ a tak dříve skoro všichni měli králíky, prase, slepice, někdo i kačeny a husy. U nás doma byli vždy králíci. Jako malá jsem si s nima hrála a odpoledne děda králíka zabil a druhý den byl k obědu. Králíka jsme měli skoro každou neděli. Bylo to jídlo, ušetřily se peníze. Mockrát jsem viděla jak králíka děda zabil, stáhl z kůže a pak kůži sušil na takových deskách upravených do trojúhelníku. Kůže se pak prodávala/ vždycky jsme jako děti volali „kůžkař jede“ a děda měl peníze z kůží jako bonus. Králíka zabíjel jen děda, babička se ho snažila zabít jen jednou – horor, dnes by ji zavřeli za týrání, pak už nikdy víc. Ale zato si pamatuji, že jako mladá, jsem se nemohla syrového masa dotknout, ani králíka. Babička vždycky říkala „děvče jak budeš vařit, když se nemůžeš masa dotknout a já ji odpověděla, že maso vařit nebudu“. To jsou ale vzpomínky. No a maso mám ráda, králíka taky. Teď se ho dotýkat můžu, ale musím si ho napřed koupit. To je ten rozdíl.
Jak píše Nella králíka dělám podobně, jen nedávám masox, spíš hodně zeleniny, nebo na smetaně, nebo peču s bůčkem, nebo s uzeným a můj muž má rád smaženého /vykostit zadní nohy/. Kupuji ho v Lidlu, nebo v Kauflandu.
Jinak v rodině jméno Nella nemáme, zato mám pravnoučka Sebastiena/18 měsíců/ a
holčičku Amy/necelé 2 měsíce/. 🙂
Kdysi dávno si můj ex vzpomněl, že budeme chovat králíky a on se bude o ně starat. Ale on se staral o připouštění a na mě nakonec zbylo většinou ostatní. Zabíjet je musel on. Takže králíci se množili doopravdy jak králíci a taky něco spotřebovali. Tenkrát jsem dělala turnus a při denní jsem jezdila domů v 8 hodin. Utahaná jsem přijela, on kafíčko, cigárko, pohodička a prohodil, že králíci ještě nedostali. Nevím kde se to ve mně vzalo, ale bouchly saze. Vlítla jsem ke králíkárně, tahala jsem jednoho za druhým a dostávali za uši. Zabila jsem jich asi pět nebo šest než mně zastavil. Pak jsem vyhodila ex a byl i konec králíkům.
Když píšeš jak ses nemohla dotknout syrového masa, tak já tak rok po prvním porodu jsem nedokázala zašít kuře s nádivkou. Vzpomněla jsem si vždycky jak mě dlouho „štepovali“ na sále, a že to tak křuplo při propíchnutí jehlou.
🙂 🙂 🙂 – za každý odstavec jeden kousek…
A v polovině síti řekla sestra staříkemu lékaři : pane doktore , vždyť mate úplně tupou jehlu !!! A on : to je ta Chirana . Hruuuzinec, porodnice . Jinak hlásím přírůstek do členek Bramboracky , neboť se mi v nedeli večer narodila vnučka Evelinka ??❤️
Tak to přijmi upřímnou gratulaci a ať Evelínka roste do krásy a ať vám všem dělá jen a jen radost. Já ještě babička nejsem, ale snad se taky dočkám, za čtvrt roku žením syna 🙂
Věrko – babičko, velká gratulace a malé Evelince přeji hodně zdravíčka. 🙂 🙂 🙂
Jeeeje , Dekuji ?
Gratuluju! U vás to s těma kočárkama jde snadno, viď? Logisticky… Pěkně si babičkuj!
Malé slečně zdraví, štěstí,
musíš ji k vaření vésti,
ať je z ní kuchatka zdatná,
a v kuchyni něco platná!
Gratuluji!!
Dekuji , holky a malá záhada : do kuchyně se za mnou většinou nacpou vnoucci a vnucky ne a ne ?♀️. Když se zeptám , kdo by chtěl s něčím pomáhat , kluci odhodí tablety, vyskočí a ty malé krásky vrti hlavinkami a : já nechci , babi ??.
No, ještě že už to máme za sebou …
Děvčata, zítra recept až mezi 8-9. Bacil mě bacil a v 6 fakt vstávat nebudu. A můžete se těšit na…..nepovim! 😉
Nejsi v tom sama, taky s ním bojuji už třetí den v posteli.
Tak vařím jen čaj, prokládám Paralenem citronem a medem.
Fuj!
I ty, Brute?
Žádnej moribundus, ni bacil! Gutenbergova pomsta. Pokaždý jedeš do Jenštejna koniášovat a přivezeš si ble ble. Koukej,drahá, prohnilá literatura se vyskytuje napříč dějinama, ale shnilá knížka, ta je napříč proplísněná a navzdory tvým kulinářským zvyklostem není to bílý na povrchu P. Camemberti a to zelený uvnitř P.Roqueforti… Můžem o to vésti spory – za tvou nemoc můžou spóry!
Nechci ti oponovat, draha, ale chrchlam, smrkam, prskam…coz od minulyho ctvrtka dela pan, s nimz sdilim loze, a slavny tiskar to fakt neni. Ja se jak blbec necham ockovat proti chripce a von mi zanese to bytu sprostyho vira rymajzlovyho. Chjo!
A co chceš od chlapa? Aby měl chřipku? Takovou banalitu, kterou má každej? Už i vědci vědí, že správnej chlap se pozná podle rýmičky… Mrtvici klidně přechodí 🙂
Králíci mě provázejí celý život. V útlém dětství jako mazlíci a když jsem vyrostl chytla mě taky chovatelská vášeň. Králičí maso nemá chybu. U nás je každý týden alespoň jednou. Jen těch možností úpravy. S bůčkem ,na houbách se smetanovou omáčkou, z vykostěných zadních nohou řízky, nebo naporcovaný naskládat do kastrolu a vylít na něj velkou sklenici „Halali“ nechat do druhého dne uležet a pak udělat jako svíčkovou. A když se nás sejde opravdu hodně, koupíme kachnu a k ní do pekáče narovnat porce králíka a péct-jedním slovem skvělé.
Halali nedavam, na nas moc kysely 🙂
Před pečením se musí nálev slít. Opravdu je hodně kyselý.
Ani tak 🙁
Tady často lidi halalilaji a já to nikdy neměla. Ne, že bych tu pikslu z krámu neznala, ale doma se to nikdy nekupovalo, tak mi jakákoli zkušenost chybí. Mám to někdy zkusit? Tedy vlastně jinak: Co v tý piksle je?
Je tam směs zeleniny na svíčkovou s příměsí jalovčinek a ještě nějakého koření. Tak trochu do divočiny.
Zeleninova smes pod svickovou, desne kysela. My ostrou neradi, davam vic mrkve 😉
celer, voda, mrkev, cibule, ocet, sůl, petržel, koření, zahušťovadlo: modifikovaný škrob
Děkuju oběma 🙂
Babička měla litinovej pekáč, a tam ho dávala, zasypanýho zeleninou. Asi halalalila po svým… Pak vždycky byl ve špajzu na dlaždicích.
Tý jó! S kachnou! Tak tomu rozumim i bez titulků! Krásná představa. Musim už tu naši Mazlindu vzít na námluvy. Takový chutě… Kačenky jsem se letos rozhodla zkusit v počtu pěti kusů, snad nám je někdo zase neukradne.
Když pečeš K+K, má to nějaká (např. kořenící) specifika? Já si představuju klasickou kachnu a králíka, který při pečení nasákne opeřencovy vlastnosti…
Přesně tak. Kmín ,sůl. Králík dostane tu kachní chuť . A pokud něco náhodou zbyde tak to je kachna. Králík nikdy.
Tak to maji zpečetěný (a to se ještě ani nevylíhli)… I zelí zaseju. Ať to stojí za to 🙂