500 g (kuřecích) jater
3 střední cibule + 1 menší pórek
1 – 2 kapie
2 PL chilli omáčky (sladkou či pálivou podle chuti)
stroužek česneku (nemusí být)
trochu vína (dnes padly necelé dvě deci zbylého portského)
směs koření (viz níže)
olej, sůl
Nejmenší z cibulí na tenké proužky, jemně nakroužkovaný pórek a tence naproužkovanou kapii zpěňte na kapce oleje a hoňte v pánvi do stadia al dente a zachování svěží barvy. Odložte do tepla, na pánev vlijte oleje podle uvážení více, zpěňte zbytek cibulí nadrobno nakrájených i s posekaným česnekem, vložte játra (vcelku) a opečte pěkně do růžova. Opečené odložte k zelenině, do pánve přilijte víno (jde o mírnou sladkokyselost, proto klidně použijte třeba pár lžiček balsamica, příp. dobrého ovocného či vinného octa a trochu vody). Pěkně vypečeninky promíchejte a nechte vysmahnout na tuk. Přihoďte koření, chilli omáčku, nechte rozvonět a zalijte trochou vody. Povařte a odpařte do požadované konzistence. Jde jen o sos, nikoli omáčku. Osolte, vložte játra se zeleninou, dobře, ale něžně promíchejte a na zbytkovém teple nechte chvilku odpočinout – chutě se spojí.
Recept poslala BOYE a vzkazuje: „Podávám nejraději s rýží, ale lze téměř s čímkoli (chlupatým knedlíkům bych se vyhnula).“
EDIT: Ano, vypadlo mi koření – omlouvám se. U Boye měli domácí garam masalu, ale píše: „volila bych třeba grilovací, orientální, pěti vůní, ale i sypkou adžiku, něco mexického… Dáváme pokaždé jiné. Podle nálady, ale musí mít švih a grády.“
Mňaaaam ???
Že jo? Mám doma játronežravce, ale podle vzoru Babica zkusím kuře 🙂 Lucka mi to odsouhlasila 🙂
Jdu pro játra!!
Je mi jedno, že nikdo další to nejí.. nevědí, o co tu přicházejí!
Klidně to zblajznu sama?
🙂
Já játra nepozřu ani nevařím, jedla jsem je kdysi v rámci tvrdé diety vařená a napůl studená, teplé jídlo jsem nesměla. Ta chuť a struktura je nezapomenutelná ? Nemůžu je ani cítit, ale kuřecí mi nevadí. Navíc jsou připravená picantně a to mi chutná. Takže za mě dnes jednuška s hvězdičkou.
Jani, prosím Tě, co to bylo za dietu? Moc by mě to zajímalo, popiš mi to když tak na mail. Díky. Jinak já tedy taky dnes už nejím jiná játra než drůbeží nebo králičí, a ty tedy můžu, mňam.
Při nejbližší příležitosti vydoluju z mražáku králičí játra. Ještě tam, myslím, jsou. 🙂
Reni, už zase provokuješ s králikem?
Tady FURT někdo provokuje s hlodavcema!
Tak já už nebudu. Játra už jsou poslední. 😉
Tady furt někdo neumí biologii – králík, zajíc a pišťucha nejsou hlodavci, ale zajícovci!!!
Pišťucha tu ještě nebyla….Ani nevím, co to je – to se taky jí? :-))
A to máš fuk! Hladovci mají hlodavce, pančelko 🙂 🙂 🙂
Pišťuchovití (Ochotonidae) je čeleď řádu zajícovců. Jsou to zvířata, která mají krátké uši, nemají ocas a jsou velmi čilá. I když jsou pišťuchy příbuzné králíkům, vypadají spíše jako morčata.
Obývají odlehlé části stepí a hor Asie a Severní Ameriky. Tvoří kolonie, které jsou od sebe vzdáleny v závislosti na množství vhodné potravy. Jelikož jsou tyto oblasti většinou nehostinné, pišťuchy si dělají zásoby potravy ze sušených rostlin. V zimě se neukládají k zimnímu spánku, ale žijí ve svých norách a jeskyních, kde se živí tím, co nastřádaly během léta. Mají vazby k určitému revíru, jenž označují sekretem pachových žláz. Doba vrhu závisí na různých podmínkách jednotlivých životních prostředí. Rodí většinou více mláďat.
Podle toho, kde se pišťuchy vyskytují, získaly také název, např. pišťucha kazašská, tibetská, horská apod. Pišťucha velkouchá je nejvýše žijícím savcem na světě, protože žije v oblasti Himálaje, a to ve výšce okolo 6000 m n. m.
Ne, to si na talíř nedáš, alespoň ne u nás.
Upřímně řečeno, je mi úúúplně fuk, jakej je to rod, čeleď či co. Důležitý je, že fšichni tady víme, vo co gou a recept se nám líbí. No ne snad?
Myslim, že tedy pišťuchu fakt neseženeme, ale svišť by se mohl vyskytnout… I když při pohledu na ceny jízdenky vlakové do Tater a letenky do Tibetu to vyjde asi nastejno… Jde jen o to, jaký je flastr za odlov chráněných tvorů. Aby ta vyvěšená zvěřina nevisela příliš dlouho…
Tohle je krásné , myslela jsem si, ze moje játra s ostrým kecupom jsou vynikající . Ale na těchto si určitě pochutnam ještě víc ???
Holky, co mi to děláte! Sem taky vlézt… Sice jsem chcíplotinka nemocná, nějaká viróza na mne skočila, ale jak jsem zahlédla recept, nejen že mi teče z nosu, i sliny začaly proudit tak, že jsem přemluvila své zmožené tělo a vyrazila pro játra a pórek… Tak a máte mne na svědomí! ;-D
Jejda 🙁
Hele, ber to tak, že je to v rámci terapie. Když jseš schopna vylézt z pelíšku kvůli dobrému jídlo, tak to ti je pak mnohem líp 🙂
Tak uvařeno, sežpapáno 🙂 A moooc díky, bylo to mňamózní! Já dala jen asi 200g jater a jinak vše nechala tak jak je v receptu – česnek a hojně čili to jistilo, snědeno bez přílohy – já to moc díky rýmě necítila, ale sedlo to, už dva dny jsem jedla jen vývar… A to čili a cibule + česnek se určitě při nemoci hodí. Játra moc nemusím, ale tak jednou za rok na ně dostanu úplně nezvladatelnou chuť – dnes to přišlo. Asi je v nich něco, co tělu schází… Jinak já játra ze školní jídelny dloooouho nemusela. Až jsem je jednou ochutnala v restauraci na cibulce (hojně), červeném víně a s plátky oloupaných mandlí (byla kachní nebo husí – plete se mi to) – a to byla taková dobrota, že jsem jim znovu po dalších pokusech doma přišla na chuť 🙂
Šmankote, píšu jak tatar… čárky mi tam chybí, JÁTRA byla kachní nebo husí – ne mandle… 🙁 To je tou rýmou! ;-D
🙂
To jsem ráda, že ti chutnalo. My to měli s takovou indo-čínskou směskou, taky pěkně zvostra našvihanou…
Teď jsi mi připomněla: Drůbeží játra konfitovaná v husím sádle s mandlema či ořechama… kujník, to bych si s měkkým chlebem… Bezlepková si něco ulovila po té,co byla na obídku v restoránu, Benjamína se intelektualizuje na noci s Andersenem a já tu hladově slintám…
Tak já mám játra moc ráda – všechny druhy. Játra na cibulce, restovaná, smažená, špikovaná pečená i připravená podobně jak výše popsáno. Játrové knedlíčky nevyjímaje a játra v nádivce chybět také nesmí. Už jsem je neměla dlouho a asi na ně brzy dojde.
S kamarádkou jsme přemýšlely, co budeme vařit o víkendu. No a ani si to sem netroufám napsat, abych nedostala na budku. Ale BUDE! Konečně BUDE! A dokonce z domácího chovu se jí podařilo jednoho ukořistit přes nějaké přátele. Pečený hřbet s kouskem bůčku, z kýtiček řízky a z ořezu vývar. Brkaše k řízečkům, brknedlík se špenátem k pečenému. Polévka s játrovými knedlíčky, jak jinak. No a možná, že když už se budou kupovat játra na knedlíčky, jedno jídlo uděláme z nich, s rýží pro změnu – tentokrát tu kamarádka zůstává až do pondělka, takže potřebujeme tak jako tak 3 obědy. Dám si řízeček jen malý, přeci jen se musím stále hlídat.
Další zajícovcová provokace!
Ty že jsi nemocná? Vaříš jak v Alcronu a ještě provokuješ. To by se nemělo trpět ? My, co nemáme možnost pořádného kralika splašit, pak jen závidíme. A zejména my, co musíme přetrpět lázeňskou stravu typu zapečený celer s pohankou. Haderach viděla a myslím, že může potvrdit, že už pohled na to čistí střeva ?.
😮 To máš lázně s komplet jarní očistou? A bez příplatku? No už se Ti to krátí. Úplně vidím, jak plánujete co se bude po návratu vařit 😉
Mám v mrazáku jatýrka – krůtí. Pórek nemám, ale snad dobře poslouží jarní cibulka coby náhrada a já mám zítřejší oběd vyřešený 😎
Zdravím Vás všechny a musím se pochlubit, teď jsem se vrátila z třídenního wellness pobytu v jižních Čechách, konkrétně v Číměři, okr. JH. Všem doporučuji, penzion krásný, bazén s mořskou vodou celý den k dispozici, vířivka také, sauna, ale tu my nevyužíváme. Kuchyně výborná, konkrétně mě zaujala vepřová panenka s hříbkovou omáčkou a šťouchanými bramborami. Tak jsem se zeptala na recept. Sušené houby přes noc namočit do 33procentní smetany a pak uvařit s trochou houbového koření. Panenku samozřejmě udělat jako minutku a pak přelít tou omáčkou. Fakt famózní. Jinak personál je tam velmi ochotný a vstřícný, byť jsme tam byli na pobytu ze Slevomatu, což nebývá vždy samozřejmost. Fakt doporučuji.
Tak to mě těší, Květko, že vám to tak krásně vyšlo, zůstane to v srdci. Nám to takto vyšlo v Karlově Studánce, vzpomínáme také. Ale jinak – otevři si „Pomůžeme jaru?“ a začti se do, cituji „…či jmény typu Květa, Jiřina, a ojedinělí jedinci jak Petr Klíč apod. se výrazně oblečou, nalíčí a na místech již ošetřených pány Suchým a spol. zahrabou své bosé nohy po kotníky do země, vztyčí paže směrem k nebi a budou se nadále tvářit blaženě“. Tak máš hned co dělat, ať se nám nerozplyneš blažeností. 😉 😉 😉 😮
? ? ? ?
Já sem chodit nebudu. Včera divočina, dneska ráno mrknu a jatýrka, kdo má utírat poslintanou klábosnici? Nicméně žádná zdravá večeře, ale teď jsme dojedli sice bez česneku, ale jater bylo jich 40 dkg, pórek, paprika a půlka cukety, byla toho slušná hromada, k tomu krajíc (spíš krajíček) a pánev je úplně prázdná. Sežpapali jsme to ve dvou. Teď jdu naložit maso na těstovinový salát, namočit cizrnu na poblífku a svařit smetanu na pařížák. Zítra přijede část „sarančat“ a tak ať mi tady netrpí hlady.
Hmatám na hlavě, začínají mi rašit tykadla, měním se v saranče… V kolik mi to jede?
Zejtra ráno v osumpadesátdva?. Mně to jede v šestdvacetsedum. Sejdeme se tam u vrátek a kuchyni vezmeme útokem ?
Neco mi privrzte, jo? Pockam na Lucku na Smichaci 😉
Grrrr. Privezte 🙂
Znáš pravidla, tykadla vyfotit a dát do placu. Nedávno jsi tady psala o výletu a to jsi byla kousek od nás. I kafe bych Ti uvařila.
Kecám, neuvařila, jen bych zmáčkla knoflík.
Děvčata,mohu trochu odbočit?Blíží se velikonoce a protože jste z různých končin,co se u vás na velikonoce jí jako hlavní jídlo?Nějaké krajové nebo rodinné zvyklosti,samozřejmě mimo mazance,boží milosti nebo nádivku tzv.hlavičku,o které jsem se teprve na stará kolena dozvěděla,že se původně dělala z hlaviček zabitých kůzlat nebo jehňat a proto ten
název.Mohu vás poprosit?
Ja ti nepomuzu. Jednak jsme obe z Praglu a druhak se odmitam nechat zotrocit jakymikoliv svatky. Udelam mazanec a nadivku, obarvim par vajec a nazdar.
Moje babička dělala bandury, jako protějšek sladkých bochánků. Byly z obyč. kynutého těsta a sypané kmínem, solí a nebo mákem. Ale recept nemám.
Ale byl u nás zvyk chodit házet vejce. Vyšli jsme na velkou louku a vyhazovali jsme vejce do výšky, kdo vyhodil nejvýš tak vyhrál. Bylo zajímavé, že vejce vydržela hodně, pokud nespadla na kamínek. No a když došla barvená, chodili jsme krást syrová přímo do kurníku. Je zajímavé, že syrová vydržela mnohem víc.
Dobbryyyy
Nezapomenu na jeden rok, kdy jsem nesla ošatku s obarvenými vejci, zakopla a byly už jen tak na zpracování do salátu. Koledníci za dveřmi, vařit a barvit nová vejce – na to už nebyl čas, tak jsem šoupla takové ty průhledné nohavičky na syrová, chvíli ponořila do horké vody, vytáhla a narovnala do ošatky. Koledníci dorazili, vykoledovali a pak už jsem večer v hospodě jen poslouchala, jak „nějakej debil rozdával syrový vejce a náš Pepíček měl od toho sajrajtu zaneřáděnej celej košíček“. No, nepřiznala jsem se.
…. byla (ta vejce) ……
Hihi, docela jsem se musela zamyslet. V naší rodině (bráno z obou stran rodičů) vlastně existuje jediné tradiční jídlo a to je vánoční kaprosalát. A přestože katolicky předurčeně (tak a je to venku) jsou pro nás Velikonoce svátky nejdůležitější, nic vyloženě tradičního nemáme. Nebo možná právě proto? Na Velký pátek přísný půst (docela příjemná záležitost) a večer buď česnečka, nebo brambory na loupačku (už se těšim) a ten trvá do bílosobotního odpoledne. Po Vzkříšení (pro ty mimo – církevní slavnost) se u nás sejde pár, několik párů až hromada lidí, mezi kávičkama prolítávají mazance, nádivky, sklenky i panáky a když se ctěná společnost rozejde, tak k večeři je většinou nějaká pomazánka, neb toho máme plný kecky. Ovšem na umazámce si dáváme záležet, ne že se odbydem nastavovanou rybičkovkou. No a dokud jsme byli „doma“ měli jsme oblíbená dvě „sváteční“ jídla: Pečenou kačenu, klasicky s brknedly a zelím a rdoušené hovězí s rýží – tomu jsme říkali naše Naše národní jídlo… Lhostejno, v jakém pořadí, ale tahle dvě v neděli a v pondělí. Neděle byl poměrně klid, mívali jsme nejméně jednu babičku, protože bydlela vedle a druhá na nás občas taky vyšla – na tu byl v Praze pořadník 🙂 V pondělí ráno buzení vejpraskem a po obědě tradičně na jedno místo do lesa u Cukráku: Rodina, kamarádi, oheň buřty. S přibývající plnoletostí ještě k večeru pivo na Jílovišti. Jo, jedna tradice se dodržovala sama: Po návratu z lesa nám byly futra malý, jak jsme se rvali, kdo bude první v bytě a urve beránkovi hlavu. Takže k večeři chleby s máslem a vajíčky (protože to milujeme celá rodina) a beránek. Vzhledem k rozlehlosti rodu a takhle zajetým zvyklostem vlastně celý život trávím Velikonoce stejně a když spočítám, kolik lidí se toho účastní, dá se říct, že je to krajová tradice :-). Nicméně nedělám vlastně nic jinýho, než Helena: Mazanec, nádivka, vejce. Neotročim, funguje to samo.
Zhruba ve středu před Velikonoci mě akorát popadne vozdobno a začnu blbnout s vyfoukanýma skořápkama. Nejsem příliš zdobilka, takže ten punk, co vznikne v sobotu dopoledne nainstaluju a zhruba v úterý už všechny kraslice visí někde na zahradě a slouží jako pouťová střelnice pro naše i další roztomiloučké haranty.
Jo, mám všechny ty svátky ráda. Kolem a dokola vzato je ten církevní rok dooost zábavnej a příležitost pařit je každou chvíli. Teď jen doufám, že se mi někdo nevloupe do kompu a nechytí se Bláhovčina házení vajec. Bychom museli do tradičních jídel zahrnout omeletový rituál 🙂
Asi jsi spíš čekala něco sofistikovanějšího (zvyky „lidové“) a k jídlu rozmarýnové jehněčí či něco echt jarního a speciálního. Jenže co chtít po polopražském venkovanovi typu cvok, že? Ale napsalas krajové/rodinné… Tak až budu vařit, šoupnu sem to Naše národní.
Ale od moravských dívek a paní by se mohlo něco objevit. Tam to ještě umějí.
BOYE, pořád víc a víc se stáváš mojí oblíbenou fpifovatelkou, děkuji za prodlužování života a pozdvihování nálady
(Škoda, že neumím tleskajícího smajlíka 🙁 )
Co vám ten beránek provedl, že jste soutěžili ve rvaní jeho hlavy?
Byly mi asi tři roky, když mi bratranec řekl, že hlava je nejlepší. Bylo mu šestnáct, musela to být pravda! Po létech se ukázalo, že naše matky nám beránky zkrmovaly až pěkně vytvrdlé, protože takovou krásu chránily celé svátky. No a v jejich rodině děti přišly na to, že padne-li hlava, je po kráse a jí se to měkké. 🙂 Myslim, že podobnou zkušenost má většina z nás s chlebem, kdy se koupil čerstvý a teplý, ale šetřivé mámy kázaly nejdřív dojíst ten původní a tak se teplý křupáček vlastně nikdy nedostal na stůl včas…
Děvčata děkuji moc.Ptala jsem se asi proto,že si taky nepamatuji nic zvláštního,co by se vařilo.Jednou jsme snad měli kůzlečí,ale v Praze to není tak lehké sehnat,jednou určitě
kapra se salátem,ale jinak si nic extra velikonočního nepamatuji.Ptala jsem se svého „moravského“ manžela,ale taky,mimo řízků se salátem si nic extra nevybavuje.Mockrát děkuji,že jste se snažily.(A Boyce obzvlášť,to je úžasná spisovatelka)
Ivo, kuzleci i jehneci urcite pred Velikonocemi koupis v reznictvi na Arbesaku 😉
Já se ještě přidám – u nás (na Slovácku) taky není nic extra. Vyplývá to z toho, že na jaře byly všechny zásoby skoro snězeny, a tak se muselo vyrazit do přírody. Proto hlavička (prapůvodně z telecich hlav, teprve postupem doby přišlo uzené maso, jehněčí a kůzlečí, páč dřív se jehňata a kůzlata rodila až v průběhu dubna, tak nebyla narostená). Takže se jedly hlavně různé kaše na sladko a na slano (a právě s jarními bylinkami). Takže shrnutí – žádné speciální recepty kromě známých nejsou.
Jelikož jsem docela dost chorobou napadena, využila jsem služeb kuchtíka. Hranolky v horkovzdušném hrnci je jeho doména, tak jen se mu tam začaly brambory vrtět, statečně po pánvi honil zeleninku i jatýrka, já pak jen sosík dodělala. Až tehdy jsem přišla na to, že viz níže není žádné konkretní koření. (četla jsem několikrát , ale klidně připustím, že i tak jsem něco přehlédla). Smatlala jsem dle svého uvážení. Ač máťové buňky funkce nevalné, byl kuchtík na „své dílo“ pyšný. Oběd rychlý, chutný. Dávám 1*
„Viz níže“ bylo u receptu posláno, ale Hela to – celkem moudře – zkrátila. Znáš mě. Byla to spisovatelsko-učitelská stať a Haderka usoudila, že jste dost chytré a chuťově cvičené. Což mě občas nedochází a jsem schopná v receptu popisovat i postup krájení stroužku česneku. V podstatě jsem napsala, abyste okořenili směsí dle své chuti a zvyklostí, ale aby to mělo švih. – Vidíš, tady to šlo jednou větou 🙂
Tak to jooo… No švih to asi mělo.. Já teď tady ale študuju, kdo mi vytvořil máťové buňky. Holkýýýý já jsem mutant!! A je to venku 🙁 Přitom jsem psala, že mám chuťové buňky 😀
Ale takové máťové buňky vůbec nejsou špatné,,,,,,hi,hi,hi….nové slovo.
Už máme – petrtelku, tloutky, picantní chuť, mohou být i máťové buňky. Někdo by to měl sepsat, nerada bych pak měla někde hrubky…
No, ještě mickujeme v mickéru, brekeke jako terminus technicus, kdosi se tu chytil i mojí blbinkové soli (tu nevnucuju, ale vyvolala reakce, blahé paměti…). A pro máťové buňky jsem všema deseti.
Vzpomínejte. Jinak snad má něco Marcela ještě z dob nesmrtelné ťukálistky. To byly poklady nenahraditelné…
Nooo… petrtelku a tloutky můžeš picantně ochutit, ale jsem zvědavá, co budeš dělat s máťovejma buňkama 😛