… aneb zase ty zbytky 🙂
Na dvě porce potřebujete
šálek rýže arborio
olivový olej
máslo
maso a šťáva z pečeného kuřete
jarní cibulka
hrst zeleného lupení (medvědí česnek, řepné listy, rukola, špenát, petrželka)
hrst strouhaného parmazánu
máte – li otevřenou láhev bílého vína, stačí decka
Na oleji orestujte cibulku a rýži. Zalijte vínem, nechte odpařit, pak zalijte vývarem (zahřála jsem a trochu zředila vypečenou šťávu z kuřete) jen tak, aby byla rýže ponořená. Přidejte pokrájené maso. Míchejte a vždy, když je potřeba, přilijte vývar. Rýže potřebuje cca 20 minut – pozor, tahle rýže nebude úplně měkká, takže ji netrapte o moc déle. Vypněte plotnu, přidejte parmazán, lupení, promíchejte a přidejte asi 1/2 cm plátek studeného másla. Promíchejte, risotto by mělo být krémovité. Na talíři ozdobte pár zelenými lístky a něžně posněžte parmazánem. Dejte si k tomu sklenku chlazeného vína a ejhle, spotřebovaly jsme zbytky masa, lupení a vína, a ještě si pochutnáme. A česko italské proto, že jsme uvařily klasické italské risotto, do kterého jsme použily zbytky, což by Talián stěží udělal.
Recept s půvabným komentářem poslala: Devětapadesátka
Dobré ránko, přiznám se, že krémovým rizotům jsem na chuť nepřišla, i když jsem je začala ochutnávat přímo v Itálii. Jsem spíš pro českou sušší klasiku, nebo pro srbské rizoto. Někdy dělám variantu na srbské rizoto – na pánvi smíchám a okořením dle nálady to, co najdu v lednici, a pak to smíchám s rýží.
Já mám zase radši krémové než „českou sušší klasiku“, takže toto se mi líbí, ale nevím co obnáší srbské rizoto.
Osmaží se větší množství cibule, pak se k tomu přidá na jemno nakrájené maso (originálně vepřové, já dělám i z drůbežího), přidá se sladká i pálivá paprika, trocha soli a podleje se vodou (příp.+ bujon)/vývarem. Dusí se pod pokličkou do měkka, případně se přidává voda/vývar. Mezitím se uvaří rýže. Když je maso měkké, tak podle konzistence (měla by být taková řidší), buď odklopíme pokličku a necháme trochu odvařit nebo naředíme. Smícháme s rýží. Ona se ta cibule částečně rozvaří a to pak tomu dá tu správnou chuť.
Teda nevím, jestli to je origo recept, ale tak to dělám já. Jinak dávám cibuli a maso 1:1.
Čekala bych tam papriku a rajče ?….
Tak tohle je pro mě taky lepší než česká klasika. A myslím, že papriku a rajče bych se do toho nezdráhala přidat.
Rizoto milujeme všichni, jen ho dělám s hovězím, když náhodou zbude vepřové, tak taky nikdo nic nenamítal – drůbež pro ostatní udělám kdykoli, nemám problém sníst jen přílohu, ale rizoto si vzít nedám! Přidâvám jen strouhaný sýr a petrtelku, nebo celerovou nať. Medvědí česnek bych ráda, ale kde není…ani já neberu.
Bude to určitě moc dobré, přepošlu švagrovi, rád a dobře vaří, tak ať se blýskne!
Olalá! (toto citové slovce jsem stanovila jako protipól brekeke – obojí je ze stejného zdroje a proto se skvěle doplňují 🙂 ) Recepis do naší rejžožravý rodiny! My vaříme rizoto spíše suché – ze zvyku, ale po úspěšném zakomponování „z uší“=českojaponské sushi, se chytla i mírně mazlavá rýže, protože po rolování vždycky zbyla a nějak se dojedla. A kuřecí pečené zbytky s výpekem je číslo jedna.
A teď opět jedna poučná stať od pančelky Boye: Holkykluci, medvědí česnek přišel do módy nedávno a jeho porosty jsou v ohrožení – lidi pořádají nájezdy a pleněj a ničej… Je to dáno taky tím, že ne všude roste. Tudíž reálně hrozí, že jeho volný sběr bude brzy zatržen z moci úřední (což při české hamtyhamty povaze bude v pořádku). Není třeba zoufat: Česnek viničný a česnek podivný jsou daleko rozšířenější, nikdo je nezná a chuť i účinky jsou s medvěďákem téměř shodné. Dokonce v něčem jej předčí. Když si je vygůglíte, poznáte, že je vlastně znáte. Tož, vzhůru do luk a strání na škubání!
To je přesně to, co mě štve. Dlouhý roky chodím do Šárky na medvědí česnek, natrhám si opatrně pytlíček a jdu. Loni mi bylo na blití z davů, co toho rvaly plné igelitky, i s cibulkama, co neorvali, to pohamtali. A pak to prodávaj na trhách. 25,- Kč za otýpečku 20 lupínků. STŘÍLET JE, IDIOTY!
Tady kolem „houslického“ hřiště je ho zatím dostatek , místní zřejmě ještě nepřišli na to, že se to dá jíst, potažmo s tím kšeftovat.
Gůgl také poradil česnáček lékařský.
Zkusím, neboť česnáček je plevel dokonale vlezlý a vlezl mi i na zahradu. Jako správná ruderální rostlina je tu v okolí na každém smetišti a tak je určitě méně ohrožený než česnek medvědí.
Risoto mám raději polosuché,tak,že dám na cibulku nakrájené syrové kuřecí řízky,osolím,opepřím,zaleju bujonem z kostky a dusím.Nakonec vypnu a přidám jednou hrášek,jednou zelené,jednou kapii,.atd.Tak nám to chutná.A z medvědího česneku zase tak odvázaná nejsem.Aspoň ten,co mám v lednici-nic moc.Je to zelené a to je zdravé,ale
česnek je česnek.Aspoň pro mne.
Rizoto dělám, jen když mám zbytky, hlavně z pečeného kuřete. Většinou zbudou prsa, máme rádi stehna. Rizoto spíš polosuché a vždy přidávám hrášek, nebo kukuřici a kapii. Byly taky doby, kdy se místo masa dával levný špekáček, ale to už je dávno.
To je pravda,Jiřinko,nebo se dávala „čínská“ vepřová konzerva.Ale ne ten dnešní hnus,který se tak tváří.To nám taky chutnalo.
To s konzervou mám spojené s chutí prázdnin…
Vidíte a to mi připomnělo,že jak tady dával někdo,myslím,že Haderach,návod na zavařené
vepřové maso,tak jsem to udělala a po otevření mi to chutí hrozně připomínalo tu správnou „čínskou „konzervu.Takže teď si je budeme dělat doma.
I za to Haderach moc děkuji.
Rejže u nás frčí i sušejší i matlavější podle toho jaký má být finální výtvor ( k tomu účelu vlastním i několik „odrůd“) . Rizoto nejradši takové polosuché a míchá se do něj cokoliv co mne napadne a je po ruce. Medvědí česnek mne ale ještě nenapadl i když po ruce je. Klasický česnek nám způsobuje zažívací potíže, takže můžeme jen granulovaný a nebo medvědí (doufám, že v sobotu už bude dost narostlý a zase uděláme zásobu). 😎
Potvrzuju, synovi taky česnek nedělal dobře a od té doby, co vytahuje zelený střed, může konzumovat bez problémů.
Vytahnu nevytahnu, zle je mi stejne 🙁
Hmmm, tak to chce asi vytáhnout „pajšl“ tobě. 😉
Kvetulko,říká se,že když rozříznete čenekový stroužek a vyndáte ten zelený střed,že takové obtíže nenejsou.Zkusila jsem, je to asi pravda,ale každý si to musí zkusit na sobě.Jsme různí a různě naše tělo může reagovat.
Když náhodou někde potkám hlavičku kvalitního, zkusím. Ale to bude muset někdo darovat. Chtít po nějakém trhovci jednu palici, asi by na mne divně koukal. Už jsme si na ten alternativní – medvědí a granulovaný- zvykli. Samozřejmě že je to chuťově jiná liga než poctivý domácí blahé paměti, ale jsme skromní. 🙂
Květko, klidně bych si jednu palici koupila. Kdybys chtěla půlku, tak by asi koukal, ale jedna palice je jednotka. Já si běžně kupuju jedno jablko, nebo rajče… Prostě jdu kolem a mám chuť. To je taková zažitá bubost, že se všeho musí koupit víc. Z dob, kdy když náhodou něco bylo, kupovalo se do zásoby a ještě pro babičku a švagrovou… 🙂
No jo, máš pravdu…. Byla jsem zvyklá nakupovat pro velkou rodinu a když jsem pak zůstala sama, měla jsem problém si koupit jeden kousek zákusku. 😕
Jestli se k nám na tržnici vrátí náš zelinář – chtěl končit kvůli EET, ale to zatím padlo- na podzim si jednu tu palici koupím … Nejdřív ale budu celé léto kupovat krásné malé brambůrky, velikánské květáky a další čerstvé dobrůtky 🙂