Na 1 porci je zapotřebí 1,7 – 2,0 l převařené a zchladlé vody. Tou zalijeme cca 30 ks lodyh s lístečky (nechce se mi to obírat, tak jen odstříhám ty tlusté odspodu), přidáme 1 sáček kyseliny citronové a necháme louhovat. Ideální je 48 hod.
Lodyhy vyjmeme, přecedíme přes pláténko a vymačkáme ještě zbylou šťávu. Používám vyvařenou starší dětskou plínku.
Mezitím si připravím cukerný roztok s medem: 1 sáček třtinového cukru převaříme s vodou a necháme vychladnout na cca 30-40°. Pak vmícháme malou skleničku medu a počkáme až se rozpustí.
Do cukro-medového rozvaru vlijeme slitou meduňkovou tekutinu a ještě chvíli necháme na teple – max. těch 40°, to kvůli medu.
Pak nalijeme do dobře uzavíratelných lahví a uskladníme v temnu a chladnu.
Meduňka takto na jaře sklizená do výšky cca 20-30 cm je nejlepší, voňavá, plná silic a má nejlepší účinky. Na zklidnění, na spaní a na celkovou harmonizaci těla.
Recept poslala Katyp a píše: Dělala jsem 3 dávky, takže na to bylo zapotřebí trojnásobné množství vody, cukru i medu. O meduňce nemluvě.
Nedávám tam citron, jak se v některých receptech objevuje, ten dávám až do hotového nápoje – piju jako šťávu před spaním, přilévám do zchladlého čaje nebo jsem s ním jednou dělala dezert: namočené piškoty v tomto sirupu, zakysaná smetana, ovoce, želatina. Nebo hotový korpus, pokapaný sirupem, puding, ovoce a želatina. Dozdobit šlehačkou a není co řešit. Meduňka je v tom velmi aromatická.
To by bylo dobré i jako dárek pro ty, co na noc pijí meduňkový čaj. Budu se muset poptat…
To vypadá velice dobře a zdravě 🙂 Můžu se zeptat jestli někdo nemáte zaručený recept na bezinkový sirup. Bezinka kvetou jedna radost, já mám bezinkový sirup velice ráda, ale když jsem ho zkoušela asi 2x udělat, tak se mi zkazil a nevím co jsem udělala špatně.
Já dělám všechny bylinkové sirupy takto:
meduňkový: omyté, překrájené větvičky meduňky zalít převařenou vychladlou vodou s kyselinou citronovou – cca na 1 l vody 20 větviček meduňky a 20 g kyseliny citronové. Nechat louhovat 2 dny v chladnu, přecedit, přidat cukr – na 1 l tekutiny 1 kg cukru –krystal, krupice. Když jdu kolem, promíchám. Připravím si sklenice – osvědčily se mi 0,5 litrové od alkoholu (šroubovací s kovovým vrškem), celý rok šetřím – nevymyté, něco toho alkeholu tam zbyde . Vezmu teploměr, dám do hrnce a obsah pasterizuji na 75 – 80 st. max. Ihned lít do připravených lahví až po vrch, zavřít uzávěry a položit naležato vychladnout.
Podobně dělám i sirup mátový, kopřivový, bezinkový – bylinek dávám tolik, aby byly ponořené, nic nepočítám ani nevážím, dále stejně jako meduňkový . Sirup vydrží ve sklepě dlouho. Otevřenou lahev je třeba skladovat v lednici. Při menším množství (co vejde do lednice) samozřejmě pasterizovat netřeba.
Taky bych ho chtěla udělat,hezky mně voní.Ale mám ještě jeden problém a to chřest.Je sezona a poprvé ve svém pokročilém věku jsem si dovolila ho koupit,ale nevím v podstatě ,co s ním.Poradíte nám,prosím,vážené kuchařinky?
Včera jsem byla na chřestových slavnostech v Ivančicích a musím se přiznat, že chřest jsem ve svém rovněž pokročilém věku jedla poprvé. Zkoušeli jsme smažený s nějakým pikantním dipem i když smažení určitě není nejzdravější, ale byl dobrý a pak panenku špikovanou chřestem s chřestovo bramborovým pyré a otýpkou chřestu omotaného slaninou a opečeného narychlo a taky moc dobré. On ten chřest nemá nijak výraznou chuť, ale je takový jemný. Měli i chřestovou zmrzlinu a chřest byl i na lineckém koláči spolu s jablky. Tyhle dvě věci jsem ale neochutnala, tak nemůžu říct, jaké byly.
Chřest miluju a i když byly doby kdy jsem ho dostávala v zelinářských bednách, tak jsem se ho nikdy nepřejedla. U něj preferuji jednoduchost, aby vynikla jeho jemná chuť. Na polévku oloupu (slupky vyvařím, dají jemnou nahořklou chuť), tvrdší konce uvařím ve vodě ze slupek a projedu tyčákem, popř. přepasíruji. Křehké konce s hlavičkou nakrájím na kousky, dám na chvilku vařit do polévky. Opepřím, osolím, přiliji podle chuti šlehačku a špetku muškátového květu. Pokud je polévka řídká, může se zahustit jíškou z másla.
Mám ráda chřest jen politý holandskou omáčkou jako přílohu nebo zapečený s kvalitní šunkou. Samozřejmě slupky vyvařím a vývar dám do mrazáku a přidám do příští polévky.
Jedna známá z něj dělala zelí, ale to mi přijde dost drsné na takovou dobrotu.
Tak než jsem dopsala rozsáhlý popis chřestových mňamek předběhla jsi mě. Nevadí – výsledek je stejný. Chřestové zelí? Tak to je fakt drsné. Možná z ovadlého a už jinak špatně poživatelného, ale i tak raději z něj udělám tu polévku.
I tak vám děkuji,myslela jsem třeba na rizoto s chřestem a kuřecím,nevím……….
Já chřest miluju a už jsem tu i psala, jak jsem si ho jezdívala užívat v sezóně do Německa do kraje, kde se pěstoval ve velkém……. to tu ještě byl považován za cosi luxusního, co se pro plebs českého pracujícího lidu nehodí.
Potíž je v tom koupit ten správný – nesmí být na koncích dřevnatý, nesmí být ovadlý, měl by být konzumován velmi brzy po sklizení, jinak hrozí, že z pochoutky bude cosi nepoživatelného, co případného konzumenta odradí aniž by ochutnal pořádně.
Když náhodou podobný potkám, oloupu a odříznu tvrdší části – je to asi třetina té tyčinky. Zbytek s křehoučkou hlavičkou dám oblanšírovat do vroucí vody, stačí pár minutek, vedle je miska s ledovou vodou, do ní chřest namočím. Zůstane krásně zelený. Bílý je křehčí a není potřeba ho zchlazovat tak brutálně. Pak ho např. obalím ve slanině a dám krátce zapéct do grilu, navrch plátek másla a jemně sypnout tučným sýrem. Z těch odřezků je výborná polévka. Pokrájet, povařit se šalotkou (lepší než cibule) a rozmixovat na hladko, přidáme smetanu a je hotovo. Přikořenit lze bylinkami, nedoporučuji nic agresivního, přebije chuť chřestu. Navrch té polévky do talíře dát odříznuté oblanšírované hlavičky, ty nemusí být v té slanině, je jich škoda. Krásně v polévce křupou a dodají správnou chuť. Výborně chutná i jako příloha k minutkovým masům. Opět jen oblanšírovaný a přidaný k masu jako třeba přidáváme fazolové lusky. Chřest povařený a sypnutý na másle opraženou strouhankou je také vynikající. Malými kousky oblanšírovaného chřestu lze obohatit holandskou omáčku a přelít jí např. vepřovou panenku. Podlouhlá hromádka šťouchaných brambor, uvnitř důlek a v něm chřest (vypadá to jako hot-dog), přelitá holandskou omáčkou – výborné hlavní jídlo ani k němu nemusím mít maso. Chřest je škoda dlouze vařit (krom toho v polévce, ale i ta se připravuje pár minut), takže i do rizota nebo podobného jídla bych ho přidala až úplně nakonec.
Tady je vidět odbornice a gourmetka. Díky, velice inspirativní. Taky nemám s chřestem moc zkušeností, takže toto si založím. 🙂
Meduňka je super na zklidnění, ale lidé by měli zkusit, jestli jim dělá dobře, případně nekoliduje s nějakými léky. Já ji kvůli lékům na srdce nemohu pít pravidelně a moc silnou (max. 2 dny po sobě). jinak mi začne klesat tepová frekvence až na neúnosnou míru.
U nekterych typu antidepresiv se zas medunka nesmi kvuli jatrum 🙁
přesně tak a třeba třezalka snižuje účinnost hormonální antikoncepce
A zvyšuje citlivost na sluneční záření (fotosenzibilita).
Děkuji za nápady s chřestem,jinak jsem načetla spoustu různých,většinou opravdu jednoduchých receptů.Potíž bude s mým,sice hodným,ale velmi konzervativním strávníkem(každý tomu říká jinak),ale když tak ho sním sama.Moc vám všem děkuji.
A teď k Ivance P.,to jste mně velmi překvapila.nikdy mně nenapadlo,že to může mít takové účinky.Meduňka sice uklidňuje,ale že až tak jsem nevěděla.Děkuji i vám.
no mě by to také nenapadlo, dokud jsem ji nezačala pít na lepší spaní :o)
Chřest sám o sobě není nijak aromatický ani nevyčnívá specifickou chutí. Je ale lahodný a čím jednodušeji připravený a čím více se mu věnuje pozornost při zpracování, tím je pokrm lepší.
Meduňka je bylinka a jako spousta jiných může mít samozřejmě i vedlejší účinky. Chce to prostudovat, dneska jsou k dostání odborné knihy příp. internet poslouží pro informaci s čím se nesnáší a čeho by se případný konzument měl vyvarovat. Já piju denně 2 skleničky – jednu na noc a jednu přes den na žízeň. Nebo studený čaj s tím sirupem. Nemám s tím problém i přes léky, které teď musím brát.
Jinak BMLP byl taky konzervativní. Odmítal cokoliv, co neznal, ale odmítal to i ochutnat, aby to poznal. Časem jsem ho „předělala“ a pak běžně vyžadoval i to, nad čím dříve ohrnoval nos, případně tvrdil, že by se po tom pob….. a to nemá zapotřebí. Přišel na to, že mít chlupatý jazyk se vyplatí.
Víte,po 38 letech už ho fakt nepředělám.Naopak,věkem se to horší.A hlavně mně může čert vzít,když se dozvím,že tohle doma nedělali.Marně mu říkám,že ochutnat může člověk skoro všechno.Do hmyzu ho přece nenutím,ani já bych to nepozřela.Marnost nad marnost.
Jo, tu už i Michal Tučný blahé paměti zpíval, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Mám to podobně, jen o 2 roky dýl..