zelené kulaté feferonky
kapie (kvůli barvě)
zázvor
vinný ocet
sůl
Poměr byl asi 150 g feferonek i s jadýrkama, jen odstraněné stopky, překrojené napůl (kuličky byly cca 5 cm průměr) , dvě malé kapie (cca 10 cm) bez jadýrek nakrájené na kousky a cca 2,5 cm špalíček zázvoru taky pokrájený. Zalila jsem asi 0,5 dcl vodou a na mírném ohni asi 20 minut dusila. Nechala vychladnout. Bez vody naházela do mickéru a aby v tom nebyly jadýrka, tak dost na jemno rozmickovala. Vrátila zpátky do hrnce, přilila lžíci červeného balzamica, asi půl lžíce soli, promíchávala a přivedla k varu. Zahorka nandala do skleniček a otočila vzhůru dnem.
Recept vymyslela Květoslava a dodává: Při plnění jsem jako debil olízla tu červenou kapku co jsem cmrndla vedle, takže vím, že to fakt pálí. Plastová stěrka po olíznutí pálila i po důkladném mytí, tak je daná stranou. Jo, a ty párátka na fotce jsou kvůli poměření „maličkosti“ skleničky
Tak tomu říká Bramboračka dokonalý servis. Včera vyráběné, dneska opublikované. Jen tak dál, děvčátka moje.
Ano, Květuška byla rychlá a hned poslala – a navíc jsem se u toho mailu dost nasmála 🙂
Jooo???
Já sice nezpracovávám takhle pálivé feferonky (manžel je nemůže, je mu nich strašně zle), ale kdo má rád ostré, tak to určitě uvítá.
Včera mi manžel oznámil, že mám na dva roky starém řešetláku něco podezřele oranžového. Tak bude další příspěvek, i když těch plodů je zatím tak na 1 skleničku dřeně.
Super. Za chvíli vyrážím do Želkovic na trh, takže budou-li, koupím a hned udělám. Jedu pak obrat angrešt a na zbytek rybízu, ale je toho jen maličko. Konečně máme přirozeně zalito, takže snad i ta rajčata pořádně začnou zrát.
Nooo… koukám, že tady se neututlá ani to, že si jedna trošku lízla 😀
Kdyby jste věděly, co sil mi dalo, abych neolizovala jako když plním marmelády a pod… Pořád si říkám – bacha, pálí to.. No a nakonec si na prst naberu a olíznu tu maličkou kapičku z desky. Ale abych si nehrabala do očí a jinam, to jsem si fakt pozor dávala až do rána. (Třeba příště vzpomenu na krabici chirurgických rukavic?) Tohle byl jen experiment – náhlé vnuknutí. Ty feferonky jsem kupovala bez konkretního úmyslu. Za oknem v truhlíku se zatím čile snaží malé feferončičky – červené svíčky- co mi loni Raduna.ha semínka poslala . Nevím zda sem alespoň číst nakoukne, že bych ještě jednou poděkovala. Mám od loňského léta jednu sazenici v květináči doma a pořád se činí . Ty venku vypadají velmi nadějně, tak se chystám, že z nich pak udělám další pastu – bez kapie. 😎
Promiň, ale bylo mi líto zasahovat do textu, je to tak krásně napsaný 🙂
No prosím.. a já jen popsala práci v reálu, bez literárního oumyslu.
Vlastně je to jen jakýs takýs návod, žádný přesný recept.
A ještě kdybys viděla, jak chlapovi lezly oči z důlků a málem si hlavu ukroutil když na mém monitoru viděl fotku, co jsem tu na stole včera „tvořila“… 😀
🙂
náhodou je to prima návod 🙂
Já jsem dělala předloni taky pastu z feferonek. Měla jsem na sobě dvoje chirurgické rukavice, nepomohlo to. Agresivní vzduch v kuchyni, že jsem po skončení musela jít ven, větrání v průběhu nepomáhala a musela jsem emigrovat z bytu. No a večer jsem si šáhla do očí. Hrůza. Ale jinak byla past dobrá. Jednalo se o papričky habaněro.
Květuš, mám Tě ráda, ale toto? Šak bych si nejdřív musela skáknout k místnímu klempíři, aby mi oplechoval huústa, ne? ☺
Jinak musím napsat, že já ne, nemám to ráda, ale ……. ten můj by si určo dal, jen s jedním ručníkem okolo krku, s druhým ručníkem uvázaným přes čelo a třetím na stole, aby se mohl otírat ☺ Jako je gurmán, jen někdy pohled na něj, když jí, není zrovna romantický ☺ ☺ ☺ Uznej, tento recepísek mu nemůžu ukázat ……..
Tak už vím, co příště vezmu s sebou – maličkou skleničku plnou červeného pálivce 😉 :-D.
Šak to nemusí nikdo spocívat naráz. Stačí trošičku do guláše a hned je chuť jiná. Tedy já přidávám i do fazolí a jiných pokrmů radši chillipastu než sypané chilli – ten prášek se mi blbě odhaduje a jelikož sypu zásadně přímo z pytlíčku, občas to dopadalo dost nedobře. On ten můj si asi nechal huústa oplechovat už v mládí u šikovného vesnického řemeslníka, protože co on pozře, já bych nikdy nezvládla. 😎
Příště přivez opět jen sebe, žádné pálivky domů nechci, on by mi to cpal do guláše a tak a já bych to potom nejedla, víš?
Také mám někdy pocit, že ten můj se s plechovou hu.ou už narodil, ale pravda je, že jeho synek je ještě horší ☺