2 velké cibule
4-6 čerstvých paprik
2-3 kyselé okurky (podle velikosti)
rajský protlak
2 lžíce sádla nebo oleje
1-2 lžíce másla
2 lžíce hladké mouky
2 lžičky mleté sladké papriky
teplý vývar
pepř, sůl
8 libových párků
Cibuli nakrájíme na měsíčky a opečeme je na oleji nebo sádle. Zasypeme moukou a mletou paprikou, osmahneme a zalijeme teplým vývarem a rajským protlakem tak, abychom získali hustotu řidší omáčky. Teplotu snížíme na minimum, omáčku osolíme a opepříme a prováříme asi 20 minut.
Papriky a kyselé okurky nakrájíme na proužky a osmahneme je na rozehřátém másle. Restujeme je do okamžiku, kdy začnou být vláčné a ohebné. V závěru je osolíme.
Do cibulového základu vložíme celé párky, opečené proužky paprik a okurek a asi 10 minut společně prohřejeme.
Dochutíme a podáváme s pečivem nebo pečenými brambory.
Já to vylepšil ještě chilli.
(já se tomu ani nedivím, jak ho znám, hlavně jeho plechová ústa….)
Recept poslal Petr Zeman
To mi připomíná léta mladické nerozvážnosti a kotlíkové vaření. Nejvyšší čas oprášit vzpomínky a díky za připomenutí. Bude k večeři. Teplá okurka mi nevadí a místo párků dám pikantní klobásu.
Tepla okurka mi tez nevadi, ale chutove mi absolutne neladi s temi paprikami. Ale porad se mi libi ten puntikatej talir.
Já ten puntíkatej taky mám v oblibě. A kdybych se do toho chtěla pustit, zavedla bych debatu na téma OSM PÁRKŮ 🙂
Kdybys znala Petra, tak bys spíš meditovala na téma „jenom 8 párků?“
No, 8 parku je 16 nozicek, to jako fakt? To je teda Bumbrlicek 😉
Třeba je to jídlo, které uvařil muž ženě k MDŽ. A dál to na ten krásný puntíkovaný talíř.
Po Francizsku: Tak to určitě ne, Petr je sám.
Na malém obrázku na mobilu to vypadá jak žížalí masakr!!!!
puntikatý nádobí, kdysi jsem měl akolegyni…dostala od tchánů kompletní puntikatej servis k svatbě – kompletní, všechny talíře, hrnečky, podšálky, terinu,polévkovou mísu,tácy..prostě fakt všechno… měla to na užívání a letama servis řídnul, semo tamo se něco rozbilo,odštíplo a když vzal az asvé i polívkévá mísa, rozhodla se, že si tehdá ke svejm 50 nám, pořídí porculán podle svého gusta…no, než to udělala, přijela její tchýně a se slovy- Zdeničko, už si dlouho říkám, že bys potřebovala oživit ten tvůj servis, co jsi od nás dostala k svatbě… a Zdena celá pobledlá, neschopná slova, vybalovala puntikovanou sadu II. , kompletní, se vším všudy a tchán jí radostně do toho ticha říkal – My si ji tehdá koupili taky, ale nikdy jsme ji nepoužili,tak se ti teď bude hodit…. s pěnou u húst, nám to tehdy líčila v práci..kupodivu to všichni aktéři přežili… kdykoli vidím červený puntiky na bílém podkladu, musím se smát 😀
Pobavila jsi mne. Dokážu si představit to zoufalství. Musim se tomu smát, ale zažít bych to nechtěla. Asi jsem z puntíků vyléčená.
Naši dostali k svatbě sadu obyčejných puntíkatých hrnků – žádné bucláky, prostě rovné hrnky s většími puntíky. Když mi bylo cca patnáct, zbývaly poslední dva, tak jsem si jeden nechala jako „svůj“ a jeden odjel na chalupu. I můj časem dosloužil a tak mi máma dala ke čtyřicetinám ten chalupní. Byl trošičku okouslý, tak jsem ho měla v kuchyni na sůl. A asi před pěti lety Dorostence upadl a byla z toho strašně nešťastná, protože předpokládala, že můj citový vztah k oné pamětihodnosti je zcela zásadní. A tak střepy sesbírala a zdrátovala. Tím ten hrnek dostal opravdu dávku citové závislosti a dávám si do něj suché kytky, poklady…
Nicméně naše modré nádobí se taky vytlouklo a začínáme pořizovat diametrálně odlišné. Naše dodavatelka „modrého Angličana“ naštěstí chápe 🙂
Pořád lepší troje puntíkatý nádobí než trojí porculánoví jeleni se (jak říká můj švagr – myslivec) zlámanáma nohama…
Mě by stačil pouze ten párek.Taková omáčka je zŕejmě pro odvàžné chlapy.
V Petrově podání ANO!!!! pouze pro odvážné a plechové huby…
jaká oujezdská babička? Tohel se dělávalo ve starý putyce U Soudku u Anenského podjezdu v Perníkovicích, jen to bylo přepasírovaný nebo možná už tehdá rozmickovaný..dávali jsme si to vždycky po tréninku, byla to mana k těm 2 pivům..a někdo chtěl jen tu omajdu s dvěma rohlikama…ježiši, to už je 35 let….
Já si myslím, že i tam měli oujezdskou babičku, protže každý z nás má nějakou oujezdskou babičku….