1 celý králík nebo 6 stehen
20 deka slaniny
5 středně velkých mrkví
5 přibližně stejně velkých petrželí
půl celeru nebo 1 malý
3 velké cibule
kousek másla
olej, ocet, sůl
bobkový list, nové koření, celý černý pepř
Ve hmoždíři rozdrťte nové koření a pepř v poměru 1:1 a bobkový list (na celého králíka by to mělo být asi 20 kuliček nového koření, 20 kuliček pepře a 5 bobkových listů). Slaninu nakrájejte na malé špalíky Maso štědře prošpikujte, ze všech stran okořeňte připravenou směsí a spolu s olejem vmasírujeme do masa – králíka můžete předem naporcovat, já pekla celého. Zastříknětě octem a zakryté nechte v chladu odležet, ideálně do druhého dne.
Očištěnou zeleninu a nakrájejte na kousky, cibuli na kolečka. Do velkého hrnce dejte dvě lžíce oleje a kousek másla (samotné máslo by se přepalovalo). Nechte rozpustit a vmíchejte cibuli tak, aby se obalila tukem. Na mírném plameni smažte do sladka. Postupně přidávejte zeleninu, mírně podlijte, osolte dle chuti a nechte pod poklicí dusit, dokud zelenina nezměkne (asi 10 minut).
Zeleninu přendejte do pekáče a na zeleninu položte osoleného králíka a v troubě vyhřáté na 180°C pečte asi 2 hodiny do změknutí masa, podle potřeby podlévejte. Posledních 15 minut můžte péct odkryté pro pěknou barvu.
Podávejte s bramborovým knedlíkem.
Možnosti: zeleninu si (zasyrova) v kuchyňském robotu rozsekejte na nadrobno (nebo nastrouhejte na hrubém stuhadle). Já po upečení vyndám králíka z pekáče a rozšťouchám měkkou zeleninu šťouchadlem na brambory – záleží, jakou chcete mít strukturu šťávy. Pokud jde o slaninu na špikování – nakrájejte špalíky předem a dejte do mrazáku, maso se bude lépe špikovat).
Autorka receptu: HaderachKwisatz
Králíka můžu, takto neznám a určitě vyzkouším, ale nejraději na hořčici. Rozpustím kousek másla, přidám 3lžice hořčice ( 2lž.dižonské a 1lž obyč) a 1lžičku ml.papriky a 1 lžičku gril.koření. Tím naporcovaného a osoleného králíka zaliju a nechám do rána . Druhý den zaleju smetanou a peču zakryté. K tomu rýže a salát . Dostala jsem od syna pochvalu, že lepšího králíka nejedl.
Na horčici taky dělávám – to je výbornej recept.
hlavně je to téměř bez práce a pak jen sklízím chválu
U nás se jí na cibuli s česnekem,ale tohle vypadá taky zajímavě. Jinak tu buďte holky hodné, týden tu nebudu 🙂
U nás byl včera taky králík. Na dno pekáče jsem nasekala dvě jarní cibulky, přidala celou mladou paličku česneku a pár snítek rozmarýnu. Porce masa osolila, opepřila, na každou dala malinko másla a podlila bílým vínem. S bramborovou kaší byl vynikající.
Dala bych si králíka hned. Peču stehna s bůčkem v hojné záplavě mrkve a petržele. Nebo na hořčici a se smetanou – to obvykle hřbet a přední část. A také mám ráda smaženého. Jen je to dneska docela drahá pochoutka..
Králík je vděčný maso…
Jen to nesmí být domácí mazlík!!!!!
Mám jednu příhodu z dětství: abych měla o prázdninách povyražení, vzala jsem si králíčka z vesnice. Za ty 2 měsíce z něj byl pěkný macek. U nás by to zvířátko nikdy nikdo nezabil, takže to zbylo na místního borce. Domů jsme vezli staženého králíka, maminka ho upekla a všichni 3 jsme nad tím pekáčem seděli a buleli. Tak ho maminka nabídla sousedům a ti dobrých pár let nepochopili, proč vyfasovali pečeného králíka úplně zadarmo. Druhé prázdniny byl opět králíček, ten byl ovšem po prázdninách chován v Praze na terase a pak odvezen k dědovi. Děda ho vyhodnotil, jako příšerně rozmazlené zvíře, které se do králíkárny k ostatním vůbec nedá dát, nicméně dostal svojí vlastní králíkárnu a pošel stářím, protože dorostl do obřích rozměrů a byl plemenným samcem pro celé široké okolí. Až do posledních prázdnin SŠ jsem měla na chalupě každoročně králíčka/y, vždy byl/i vráceni zpět majitelům. Až na VŠ už byly zájmy poněkud jiné. Ale mám je ráda jako zvířátka a když nevidím hlavu, tak i jako potravu.
Velmi jednoduché: aby naše vnoučata a předtím i děti nebuleli nad králíčkama, tak je jedn Snídaně, další Guláš, další Večeře… zkrátka máme je pojmenované všechny. A je klid.
Hmmm, do měl kdysi soused: Leonid, Gustáv, Vasil……. to se to zabíjelo!
🙂 🙂 🙂
Kamarád měl (ke spotřebe určeného) berana Adolfa 🙂
My měli berana Meresjeva. Bylo to jediný zvíře, který jsme nesnědli, přestože byl k tomu určen. Jako jehně nemohl chodit a tak jsme ho piplali v domácnosti. Že má jateční velikost se poznalo, když jednou hupnul na křeslo, aby s mámou shlédl další dobrodružství primáře Sovy, a toto se rozložilo. Dali jsme mu pusu na rohy a odjel se strejdou sousedem neznámo kam…
?????
Chudaaaaak 🙂
A ještě s tou hlavou – mám kamarádku, na kterou jídlo prostě nesmí koukat. Ale jednou ji kamarádi pozvali na večeři na oslavu a na talíř dostala chobotničku, která měla z oliv udělané oči. Jídlo letělo zpátky do kuchyně a tolik sprostých slov od učitelky jste v životě neslyšeli….???
Kamarádka kupuje králičí hlavy. Ty uvaří, má skvělou polévku, pak je obírá a tvrdí, že neexistuje lepší pochoutka. Líčka, mozeček, jazýček………. rozplývá se a mně se dělá špatně. Nemůžu ani uvařit rybí polévku z kapřích hlav. Tu dělávala na Vánoce maminka. Byla nepřekonatelná, nikdy jsem lepší nejedla. Ale já u toho nikdy nesměla být a nikdy bych to neuvařila. Když maminka vařila, byla jsem hoooooodně daleko.
Dříve jsem mívala králíky od babičky z Hané, dnes je kupuju od kolegyně. I s hlavou. Můžeme se utlouct po mozečku, jazýčku, líčkách a ledvinkách. Jinak králíka dělám nejčastěji na zelenině, v podstatě stejně jako je dnešní recept, jen přidávám bůček nebo krkovičku. Minule jsem si pozdě vzpomněla a dostala jsem v Penny jen kýtu, ale i s tou to bylo výborné a nebylo to suché. Slaninka to jistila.
Babička mě zásobovala králíky, tak jsem často dělala paštiku.
Tedy nevím, baby jedny, kdo vám všem dal povolení k mučení mé osoby pomocí písmenek a obrázků?! Jeden recept svůdnější druhého.. Už to vidím tak, že budu častěji dojíždět na chatu, kde pan domácí chová krásné králíčky, kouknu kam dává klíč od závory na králíkárně a to by v tom byl čert, abych si takhle nepochutnala!!! 😉
Vážně tady slintám i když jsem po obědě 😀
Ty toho krásného králíčka zavraždíš??????
Já jen maso, když nevidím, jak vypadalo zaživa.
Osobně bych zabít nedokázala, ale to by se jistě někdo našel…
S tím ostatním si poradím.. Jsem holka z vesnice a v 15ti mne taťka naučil kosou trávu nasekat, ušáky nakrmit a i to, že je to potrava pro mne a ne hračka.. Takže svlíknout mu kůži aby ho vedro netrápilo, žádný problém. No a když mu bude zima, v troubě ho ráda ohřeju 😀
My jsme takove drobne sadistky 🙂
Dnešní recept dělám často také, jenom nepřidávám slaninu, když už, tak na základ omáčky kousek uzeného stehna z kuřete nebo krůty (bez kůže), protože my ten cholesterol vážně nemůžeme. Králičí hlavy kupuji také, a to na polévku, do které jako vložku dávám játrový svítek. Recept je jako na játrové knedlíčky, pouze se ještě přimele kousek kuřecího nebo králičího vařeného masa, pak se celá hmota rozprostře na pečící papír asi v centimetrové vrstvě a upeče v troubě. Pak se svítek nakrájí na kostičky a každý si dá do už hotového vývaru se zeleninou. Jinak velmi jedlé je to i samotné, takže musím všechny hlídat, aby mi do polévky ještě něco zbylo.
Dneska je to krásná diskuze, tak se taky připojím. Protože pocházím z vesnice /dnes je to městys/, měli jsme doma vždy králíky. Velikou králíkárnu a já jako malá holka jsem se s nima kamarádila, hlavu věčně v králíkárně. Můj děda je uměl dobře zabíjet, rukou za uši, aby se netrápili. Viděla jsem to mockrát, ale brala jsem to nějak, že je to jídlo, tak mi to bylo vysvětleno. Horší bylo, když se zabíjelo prase, to babička lehla do postele, přikryla si hlavu peřinou a vylezla až bylo prase na trojnožce. Vždycky mu říkávala „Muško“ a měla ho skoro jako dítě. Krmila ho 3x denně, měla k němu jakýsi vztah, ale u králíka to tak nebylo. To se bralo nějak jinak. Těď králíky nemáme, ani děti je neměly jako mazlíky. Já bych králíka, slepici nezabila ale rybu ano. Sama ji ulovím a musela jsem se naučit ji taky zabít, to byla podmínka rybáře, alespoň u nás. Jinak králíka kupuji v Lídlu, někdy na burze. Můj muž má rád smaženého, ale já ho můžu jakkoliv, na zelenině, s bůčkem,s uzeným, na hořčici jsme nedělali, ale vyzkouším. Tady jsem nikde neviděla, že se prodávají samostatné hlavy. Doma jsme z nich vždy dělali polévku. V Lídlu jsou vždy bez hlavy, můj muž vždy říká, jen jestli nám neprodali kočku…
Napadlo mě mnoho poznámek v průběhu pročítání diskuse. Ale jak pravila Harerach: Jsme jen DROBNÉ sadistky, tudíž si to nechám. Ale když už tady do písmenek sliním, trochu se pomasochistuju: Výběr z nejkrásnějších vzpomínek na dětství: Králík na divoko, na paprice, na hořčici… a hangi – teď mi došlo, že to musim naučit svoje děti, nějak jsem zanedbala pralesní výchovu 🙂
Helejte, že je opak vegetariána masochista – tedy maso chystá
Nojoooooo 😉 🙂 🙂
Hangi – nějak jsem měla pocit, žes z Prahy – kde budeš kopat tu díru????
Na zahradě. Já jsem totiž ze Zbuzan a Praha je ta ves vedle (a zatímco my máme zahrady, kde smí pobíhat i budoucí jídlo, ta ves vedle má školy i naše úřady :-))
Ty se máááááááááááááááááááááááááááš
Pod hangi uz nejde vlakno, tak sem..ja v pripade nutnosti i na tu vetev napichnu.
prosím prosím co je hangi
https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C4%81ngi
Hangi je příprava jídla v díře s rozpálenými kameny. Trvá to dlouho, je to rituál, který vyžaduje mejdan – prostě společenská lahůdka. Do jámy se vloží rozpálené kameny z ohně, na ně zabalené maso (…no, když zrovna náhodou nemáme banánové listy, požijeme lopuchy, slabší nátury alobal), další patro je zelenina v koši – taky zabalená. Pak se všechno zasype a utěsní zeminou, zaleje vodou. Několik hodin se pak divošský národ baví hrou a sportem, případně odchází na výlet, nebo do hospody (podle destinace) a celou dobu všichni doufají… No a večer se jídlo vyhrabe a vyšlo-li to, jak mělo, propuká hostina…
joahááá, takže Setonův hrnec (nebo skoro) – dík za rozšíření obzorů
Ano, přesně. Jen Seton to praktikuje se zálesáky a skauty. My divoši…
Teď koukám, že lopuchy použijeme, ne POŽIJEME.
no já holka z vesnice a toto vůbec neznám, tak akorát brambory v popelu
To je v pořádku, takhle vařej jen skauti a divoši … a když nemaj díru, napíchnou opeřence nebo hlodavce na větev.
LAAAHUUUDKA!
Lahůdka patřila bramborám v popelu… A Haderko, nenech se mýlit: My divoši, když nemáme díru, hodíme to do trouby… 🙂
A na zaver: modri vedi, ze kdyz ten zaklad rozmickuji a pridaji smetanu, maji co? 🙂
A třeba zelení se to nedozví?
To je přece z Bludiště (dětská soutěž) …. bohužel tam byli jen červení a modří. A soutěžili o zlatého Bludišťáka….
No jo,to neznám.Jen se mi to hodilo……….
Buď ráda, že se to Zelení nedozví, hned by začali pátrat, jestli jsi ten oběd tvořila v souladu s chartou práv a svobod králíků, mrkví, cibulí a ostatní havěti…
Ještě toho trochu! Já jim dám hlodafčí chartu!
…zaprasený mickér a byla-li hladina nízko, tak i kuchyň…
Jo tááák, ty myslíš rajskou, viď 🙂
Neeeee, koprofku!
Do pytle, zase vedle!
Jiřino, králičí hlavy se prodávají v Globusu, cca 4 na jednom tácku. Právě tam je kupuji na tu polévku, jak jsem psala výše. Jinak manžel má také tyto poznámky, jako že to bez hlavy nám prodávají kočku, tos mě pobavila.
U králíka mi ta hlava neva, ale kamarád občas dodá nutrii a tu prosím vždy dekapitovat. Ty zuby se mi nelíběj….
Já taky nemám problém s hlavou – viz níže komentář. Jednou, to byly děti malé jsem dostala králíka i hlavou, na tu jsem se obzvlášť těšila. Upekla i s hlavou, dala na tác, ozdobila, prostě paráda. Rodina přišla na oběd, manžel a syn si normálně sedli, Dcera, snad jí bylo šest let – to už si nepamatuji – uviděla králíka i s hlavou a zhrozila se – Mami, ty podáváš králíka i hlavou? No měla jsem o porci pro sebe navíc. Vůbec mne nenapadlo, že to bude řešit. Ještě si pamatuji na kohoutí hřebínky, ale ty už jsme asi nejedli. Jinak, když dělám vánoční polévku – manžel musí hlavám vypichovat oči. To nedám.
Pro mne jako dítě byla hlava králíka nedostupná. Pradědeček vždy zabil králíka, potom ho stáhnul. A už nastupovala babička, uvařila polévku a králíka upekla. Hlavu dostal praděda – to byla jeho výsada. Sedl si na štokrle k malému oknu ve své polo roubence, vzal si malý nůž a pečlivě hlavu obíral. Někdy mi dal jazýček. Jinak jsem taky brala jako malé městské dítě, že králík se chová na jídlo a jinak to není. A ty ledvinky – upečené byly náramné. Jako dospělá jsem si je občas koupila a upekla. Bohužel chyběl tomu ten obřad s pradědou. Měla jsem ho nesmírně ráda.
Asi taky skočím pro ty hlavy do Globusu. Ani jsem nevěděla, že je prodávají.
To mi připomnělo mou babičku, sedávala v kuchyni na otomanu , na klíně v misce jakékoliv kosti (i hlavy), v ruce malý nožík . Kosti, které odkládala byly ve vysokém lesku. Jo a ještě si pamatuji , jak vysrkávala morek. Už nikdy jsem tak vyleštěné kosti neviděla.
Přesně! A na štokrle do oprýskanýho kastrůlku odkládala ty naleštěný kosti a pak jsme je společně potloukly kladivem a hodily slepicím…
jo, až mě vyhrkly slzy
Ale to jsme nechtěly…..
mám takovej blbej den a asi si potřebuji pobulet , aby se mě ulevilo , ale ta vzpomínka je taková milá a jsem prostě naměkko
I já jsem si zavzpomínala. Tu polo roubenku po pradědovi mám dodnes. Dnes už tam jezdí hlavně dcera s manželem (tj. ten, co mi udělal ten nepečený mražený dort). Já jsem tam s ním strávila jako malé dítě dost času. Byl nesmírně hodný a laskavý, vždy si se na mne udělal čas, to už je dnes vzácné. Dodnes jsou věci, které se tam z úcty nesmí změnit.
60ando, já nemám vůbec špatný den a taky jsem si při tom psaní smrkla – to je prostě vzkaz od babičky.
Tobě přeju, ať se den vylepší.
Jejda to se nám ta diskuse rozjela, super holky!!!!!
Pedlíte jedna víc než druhá!
Když se u babičky/dědy „vraždili“ králíci, abychom v Praze nevyhynuli, tak jsem prchala za humna. Tehdy měl strýc ještě spoustu dalších živočenichů – slepice, kachny, husy, kozu a kozla, ovce, jednou i volka (na výkrm od JZD), ale hlavně koně. Toho získal naprosto náhodou, byl to jezdecký kůň, úžasný, překrásný, černý plnokrevník, ale mrcha kousavá, všichni se ho báli. Jen já jsem ho sedlala a jezdila. Zmetek kousal, točil se, shazoval, ale nakonec se mne naučil poslouchat. Jako jediná jsem k němu mohla a jako jediná jsem na něm jezdila. Když jsem projížděla vsí, tak všichni zalézali a koukali jen skrz okno, kdy budou sbírat mrtvou slečnu. Byl náááááádherný.
Odbočila jsem od tématu – králíka jedině bez hlavy. Všimněte si, prosím, rozdílu mezi kočkou a králíkem – je v zadní partii. Králík má mnohem vyvinutější stehenní svaly, méně žeber, jinou konstituci těla.
Protože kočky mám (momentálně 6 kousků), tak je i miluju. Ovšem – po roce stráveném v Číně, netuším, jestli jsem jí někdy náhodou nepozřela. Ono pátrat dnes po tom, co jsem tam jedla asi bude už nějak tak bez významu.
V Mostě se říkalo a snad ještě říká jedné čínské restauraci Micci bar, toť vševypovídající. Jinak kočka má především volné lopatky – proto taky může dopadnout na zem z velké výšky a nic se jí nestane (když se stačí otočit na nohy).
Katy, právě kvůli tvému kočkomilství jsem se tu zdržela některých poznámek. Tvoje čínská poznámka dokazuje, že ač čičimilec, kulturně to dáváš :-). Tak třeba někdy svou kulturně odlišnou zkušenost dám k dobru, aniž bych ti ublížila. A jinak: Předevčírem naše stařenka přivedla na svět 85., 86. a 87. kotě. A poprvé za její dlouhý kotětvorný život už si je lidi zamluvili a dokonce by se ještě jedno hodilo. Tudíž prvně se zcela bez stresu kochám jejich přiblblými ksichtíky.