Při výrobě kdoulového rosolu nám zbydou rozvařené kdoule. Co s nimi?
Odvážíme vychladlou kdoulovou dřeň, rozmixujeme ji a přidáme cukr – na 1 kg dřeně 120 – 150 g. Stěrkou rozetřeme do sušičky vybavené podložkou a sušíme na nejvyšší stupeň (70°) dokud se nepřestane lepit. Stejně tak poslouží plech vyložený pečícím papírem a trouba, nemáme-li sušičku. Pokud sušíme v troubě, je třeba nechat dvířka pootevřená, aby odcházela vlhkost.
Výsledný produkt krájíme na různé tvary nebo stáčíme do ruliček. Kdoulová kůže vydrží až několik let a je to zdravá cukrovinka, která poslouží místo křížal nebo želatinových bonbonů.
Sušila Haderach (150 g cukru a šťáva z jednoho pomeranče) a Květoslava (120 g cukru a šťáva z jednoho citronu).
Dělala jsem loni jablečnou – užírali mi to, letos jsem zapomněla – dík za připomenutí!
Z jablek je stejný poměr? Máme hromadu jablek, které by se měli zpracovat, zkusila bych, dík.
Já tedy myslím, že na poměru nezáleží. Cukr bych dala podle chuti. Někdo radši sladší a taky ovoce je jinak sladké.
Super nápad. Mne by to vůbec nenapadlo.
Klid, mě taky ne .. vyčetla jsem to a o nápad se podělila s Květou.
Tak tohle jsem dělávala z hrušek jako hruškové placičky, děsný opruz, fantastická mňamka. Musela jsem hlídat
Holky , jak dlouho cca jste to troubily ?
Květa 2x 2 hodiny na 70° na horkovzduch. Já asi 5 hodin na 60° v normální el. troubě a druhej den se to dosušovalo na radiátoru..
Díky , to je dobré vědět
Věruš, ten čas je orientační – záleží i na tom, jak tlustě to natřeš. Já to tedy nevážila, ale tipla bych si, že na veliký plech přes celou troubu , jsem dala cca 300g hmoty.
A já chci vědět, zda došlo k výměně vzorků a posouzení, co je lepší – poremanč či citron 🤣🤣🤣🤣
Nějak jsme neměly cestu 🙂
No mne by spíš zajímalo, jak se to dělá, aby to vydrželo několik let? 🤔 To v návodu nepíšou… Já odkrojila nerovnosti a trochu zatvrdlé okraje, nakrájela na kousky (k vidění na talíři) , 2 kousky ochutnala a zbytek tu do hodiny vysublimoval 😁
Aha 🤣😁
Zbytek té dřeně , co jsem na plech nenatřela je ve sklenici v lednici a bude použit na víkendový koláč. Chlap po ochutnání prohlásil, že je to jako hruškový povidla.
😷
Po scezení vyvařené šťávy na rosol mi nějak bylo líto těch uvařených kdoulí, ale řekla jsem si, že už své poslání splnily, tak jsem je láskyplně uložila na kompost. Vracet se pro ně nebudu. :-)) Tak příští rok budu chytřejší. Díky za tip.
A chutná to potkyšům, kdyby to někoho zajímalo 🙂
Zítra recept později…
Že bych měla doma potkánka? 🤔
Půlka kůže už je v balíku na Pyrenejský poloostrov a zbytek záhadně zmizel…
A já jsem dumala, co z kdoulí spáchat. Vyhrála marmeláda, páč mi připadalo, že z rosolu bude velký odpad. Jen by neskončil na kompostu, ale měly by se dobře slepice. Tak příště, už teď mám chuť. No ale ta marmeláda je taky skvostná. Ovoněná trochou hřebíčku. Když jsem ji ve sklepě vařila, děcka chodily jak mlsný pes. Tak jsem jim dala na talíř lízačku. Řádily totiž i sousedovic dětmi u nás na zahradě. A nestačila jsem jim opékat na kontaktním grilu tousty a mazat tou ještě teplou marmeládou, aby jim nebylo špatně.