krkovice
šlehačka
kremžská hořčice
sůl
pepř
olej
Krkovičku nakrájíme na plátky, osolíme, opepříme a potřeme hořčicí (já používám kremžskou smíchanou s trochou alpské z LIDLu – je malinko nasládlá, jídlo získá jiný rozměr). Necháme asi 30 minut odpočinout.
Plátky krkovičky na troše oleje opečeme z obou stran a přikryté dusíme doměkka. Podléváme vývarem nebo horkou vodou. Vyjmeme z kastrolu, do výpeku přidáme dvě lžičky hořčice a šlehačku a na mírném plameni vaříme, až se nám omáčka zredukuje na požadovanou hustotu. Dle chuti dosolíme. Pak vrátíme maso do kastrolu a necháme spolu prohřát.
Jako příloha se překvapivě hodí pečené brambory, ale i rýže nebo těstoviny (v tom případě si nehcte omáčku řidší)
Autorka receptu: HaderachKwisatz
Díky, vypadá to moc jedle a určitě to spáchám v historicky krátké době, jen co sprovodíme ze světa smažený květák a obdělané coulo závitky na houbách.
Přeji hezký den všem kuchatkám. 🙂
Karfiól mám v lednici, zvažuju úpravu 🙂
Já když dám karfiol do lednice, nemusim zvažovat úpravu – vždycky zbyde akorát košťál na polífku. Holky ho ožerou rychleji než se ožere alkoholik. U nás musí květák do sklepa 🙂
Vzhledem k tomu, že u nás pojídám syrovej květák akorát já, je v lednici v bezpečí, sklepa nemaje 🙂
Já taky sklepa nemaje pořád přemisťuju brambory a jinou zeleninu v košikách z umělé hmoty ( přesně pasujících do polic ) z jedné komory do druhé , podle slunce svitu …a to mám fakt velkou lednici…
Já tohle jídlo dělám trochu jinak – naloženou krkovičku lehce naklepanou dám do marinády z bílého jogurtu, hořčice a koření, nechám odležet nejlépe přes noc v lednici. Pak pokrájím cibuli na silnější kolečka, na ně položím namarinované plátky krkovičky, zaliju vývarem a přiklopené dám péct. Mezitím si nastrouhám jemné plátky brambor, asi tak jako na bramborové lupínky, ale trochu silnější. I se slupkou. Když je maso téměř hotové posypu ho bramborovými lupínky, zaliju kelímkem (či dvěma – záleží na počtu strávníků šlehačky a dám dopéct. Někdo dává navrch sýr, mně to přijde dost přeplácané. Ale zkusila jsem jednou stejný recepis a přidala k pečení i žampiony. Bylo to moc dobré.
To je taky dobrý, ale úplně jinej recept na jiný jídlo 🙂 🙂 🙂
V dobách novomanželství (dááááávno tomu), můj drahý neustále básnil o krkovici v bramborách se šlehačkou. Neznala jsem to vůbec, tak jsem vytvořila cosi podle jeho instrukcí. Nijak mě to neoslovilo. Pak jsme to jedli u tchánů a taky žádný zážitek. V obou případech to chutnalo stejně, tudíž instrukce i provedení z mý strany bylo bez chyb… Takže třicet let jsem po tomhle jídle ani nevzdechla. Ovšem v tvém podání mi to dává smysl a nevidím jediný důvod, proč to nezkusit hned, jakmile se u nás octne krkovička. Dík .-)
Tak tohle je žravý už od přečtení. Miluju hořčice i omáčky z nich! Hořčic musí být v lednici aspoň pět druhů! Základní (svatá) trojice: Kremžská, plnotučná, dijonská. Pak mám doma skoro vždycky malou Colmansku (žlutá piksla anglická) a ještě nějakou, na kterou jsem zrovna natrefila. Často si hořčice míchám , občas i dělám od základu. Rekord (to už hraničilo s úchylárnou) bylo třináct skleniček (druhů) v lednici a prášková ve skříňce 🙂 Tu alpskou neznám, v úterý jedu do LIDLu nakupovat na svatbu, tak ji prubnu. Třeba se mi bude hodit do pomazánkový kompozice.
Taky mám sbírku všelijakejch hořčic – ovšem před Vánoci si manžel v Německu vybral nějakou extra pálivou a pořád je tam skoro všechna. Jedině s nečím namíchat, jinak se to FAKT nedá.
Jj. My máme stupnici. První je „hedvábíčko“ – to je i pro batolata. Pak jsou různý stupně, většinou inspirovaný momentální senzorickou reakcí a tedy pokaždý jiný a nakonec je „dvouchlapovka“ – po požití jednomu teče z očí i nosu a potěj se uši…
A tříchlapovku znáš? Jeden jí jí a dva ho držej….
(původně je to tříchlapové víno na Moravě)
Dobrý 🙂 Ovšem u hořčice by asi ti dva drželi třetímu čílko nad mísou…
Já znám jen 3D hodnocení vína: 1) Dobré, 2) Dá sa, 3) Dá sa Pražákovi…
Já zase mám sbírku nejrůznějších chilli papriček (letos 11 druhů), ale protože ráda vím, co jím, užívám je spíš sporadicky
a obezřetně. Taková Jalapeňa nebo Black Hungarian jsou ještě docela přívětivá, ale třeba Bhut Jolokia, který má asi milion jednotek pálivosti, si musí syn sklízet a čistit sám. A taky konzumovat! Přidává si ho do jídla po špetkách a stejně zbrunátní a čelíčko se orosí…. 🙂
Když jsem byla v Brně, koupila jsem si v krámku s kořením mletou papriku Trinidad Scorpion. Přidávám si ho do jídla jen já a v opravdu malém množství, je to extra silně pálivé.
Jinak v Penny jsem koupila zelené papriky, které taky slušně pálí.
Boye, nechci šířit „poplašnou zprávu“, ale myslím, že tu alpskou hořčici (zřejmě bavorskou) mají v Lidlu akorát v Týdnu alpské kuchyně. Moc ale prosím, prozraďte mi, kde se dá sehnat prášková hořčice? Nikde jsem ji léta letoucí nepotkala. Moc děkuji.
Já jsem ji měla z Justu, tu práškovou. Když dělám jakýkoliv steak = svíčkovou, panenku , kotletky, kuřecí , tak tam musíme mít hořčici a červenou cibulku na jemná půlkolečka . Zdeno Pohlreichu, promiň , ale tuto „oblohu“ musím k těm steakum mít . Já totalitačka. A nejraději s obyčejnou plnotučnou, mňam . Šéfkuchaři tvrdí , že se k dijonské musí člověk „dopracovat „. Já tam jsem pořad jen jednou nohou a manžel už je tam ;-)))
Když bude, bude, když ne… Díky za upozornění.
Jinak ta suchá Colmanska by mohla být v Marks a Spencer. Já ji mívám od synka, vozí mi ji z Anglie. A dole od Věry M. jsem se právě dozvěděla, že ji má i Just 🙂
Díky, možná se mi povede ji splašit, až se dostanu do „víru velkoměsta“. Tady jsme rádi, že tu je Lidl, Billa, Penny a vietnamská večerka. 🙂
Na Paprice ji kuchaři používají často ( nevím , zda mate možnost a hlavně čas sledovat ) , Napr. Potírání masa před pecenim spolu s česnekem. Já bych se zabila za česnekem a horcici
Děvčata, teď jsem ze zvědavosti otevřela recept na PŽ na „nejlepší bůček na světě“. Koření pěti vůní, sojová a rybí omáčka, bílé víno, hnědý cukr, pepř a česnek… Jen podle fotky finálního produktu mám dojem, že tam zapomněli napsat ještě povidla! 🙂 Volám „Zlatá bramboračka“!!!
Dekujeme pekne 🙂
Janě už jsem to psala v mailu, opravdu upřímné poděkování všem, kteří se podílejí na fungování Bramboračky. Je mi tu dobře….. 🙂
Už ráno jsem se nad tím taky pozastavovala…
Já už to ani raději nečtu, nemuselo by se mi udělat dobře.
Teď právě vařím podle M.D.Rettigové, kuchařka z dob dávno již minulých, ale pořád tak strašně aktuální a dobrá.
Moje máti měla „knedlíkárnu“ školu, tzv. Rodinka. Doma byla Sandtnerka kuchařka na poličce a podle ní jsme hlavně pekly cukroví na Vánoce. Sádlo tam bylo všude, výborne to bylo tenkrát. Dnes mám jiné oblíbené.
Já mám doma M.D.Rettigovou po babičce, Mistra Vrabce po mamince a stejně vařím co se mi líbí. Ano, mám své oblíbené recepty, ale teď co dělám Bramboračku, tak už asi měsíc máme každý den něco jiného.
No, nenašla jsem na PŽ onen recept i když jsem to „projela“ důkladně a našla spoustu jiných hovadin, ale v tomto případě bych se receptu spíše zastala. Sladkokyselý bůček je oblíbené asijské, zejména vietnamské jídlo. Připravuje se marinováním v popsaných ingrediencích – snad jen koření pěti vůní bych nepoužila, to je spíš čínská specialita a je opravdu velmi aromatické. Ale čínská kuchyně tento způsob bůčku také má. Místo vína našeho bych použila rýžové a k tomu ocet. Jinak je to vynikající jídlo. Existuje spousta druhů přípravy, tudíž i chutí. Zkuste si ho někde v dobré vietnamské restauraci dát a určitě si pochutnáte.
Nic proti asijským křupavým bůčkům. Naopak. Ale ten kočkopes slečny Bičíkové…