1/2 l mléka
20 deka mouky (chcete-li teninké, tak hladkou, lze i polohrubou)
1 vejce
špetka soli
Všechny ingredience smícháme, rozšleháme (pokud není šlehač, propasírovat přes cedník, aby nebyly žmolky) a lijeme naběračkou v tenké vrstvě na horkou pánev, obracíme – na teflonu můžete dělat na sucho, jinak máznout olejem nebo sádlem (vynikající!).
Výhoda tohoto těsta je, že není sladké – náplň je tedy zcela na vaší libovůli. Marmeláda, džem, tvaroh, Nutela – ale také špenát (Jano, promiň), dušená zelenina nebo třeba masová náplň jako do tortill.
Autorka receptu: HaderachKwisatz
My zásadně děláme palačinky nesladké a z dvojité dávky. polovina se zapeče na slano s tím, co lednice dá – většinou houbová nebo zeleninová směs, a druhá polovina je na sladko jako moučník. Většinou pečema na dvou pánvích na jednou – větší na slanou variaci a malé na sladko. Pánev vymazáváme slabě olejem silikonovou mašlovačkou.
A už na ně mám chuť :o)
Já moc sladké nemusím, tak taky dělávám naslano. Jako náplň dávám špenát, dušená játra nebo houbovou směs. Když byl syn malý, měl rád palačinky s nutelou.
Když jsem ještě studovala v Ostravě, chodívala jsem s kamarádkou na pařížské palačinky do cukrárny Monika. Protože na sladké moc nejsem, dávala jsem si poloviční porci. Byly úžasné. Bohužel tato cukrárna už není.
… palačinky? Buď nasladko nebo se špenátem. A dvojnásobné množství. A rozhodně nejlépe na smaltu nebo na „železe“ – na oleji. Na sucho moc dobré nejsou. A teflon také žádná zvláštní výhra není – navzdory všeobecně nepřilnavému povrchu, se docela rychle ničí bez ohledu na kvalitu provedení.
Až na to, že ačkoliv je občas děláš, tak ta pánvička je keramika…
:o))))))))))))))))
Ta naše speciál pánvička na palačinky ano.
A krom toho – někteří lidé s chorobami trávení nebo jaterní dietou by se s Vámi ohledně teflonu přeli … 🙂
Se mnou? Proč kvůli teflonu? Tuk se dá omezit i bez něj (tedy bez použití teflonu).
Václave vítejte v našem genderově nevyváženém prostředí! Vaším aktivním vstupem na scénu odpadá věčné dilema přísudkových i/y v příspěvcích. 🙂
Jen ho moc nerozmazluj, vzhledem k tomu, že je to můj syn, tak ho asi v dohledné době zabiju….
Můj synek dosáhl jatečních parametrů právě teď. Kdybys usoudila, že to s tím tvým není až tak hrozný, ale máš už napřaženo, ráda urychleně podstrčím toho svého… a přidám výslužku ze svatby 🙂
Ten můj už je tvrdé hovězí (37), ale na zabití je pořád…. ale kdo by si o ně odíral ruce, ža ano????
Moje hovězíčko je 27. Čili věk, kdy to bylo děťátko k sežrání, dávno minul. Jateční parametry v těchto případech jsou momentální údaje, které přímo korespondují s výší mého tlaku při spatření zmíněného jedince. A právě ve chvíli, kdys psala svůj synovražedný příspěvek, jsem já utekla ze zahrady, protože jinak bych o toho svýho drobínka v tu ránu přerazila bidlo, který podpírá broskev (a škoda toho ovoce)…
a v sobotu budou na snídani:-)
Haderach, omlouvat se nemusíš, já špenát moc ráda, ale ne ten listový. Až budu dávat recept na knedlo, vepřo, špenáto – dám recept, jak ho dělala moje tchýně a ten moc ráda a právě do palačinek.
Palačinky na sladko se šlehaným tvarohem zarulované a pokapané medem.Já tak 2 jako dezert a naše cácorky se nezřízeně cpou jak na závodech jedlíků.
Na slano jsem je nikdy nedělala.prosím Ivanu.P o přibližný návod ?Díky
Houbové: osmažím cibuli, houby, případně trochu anglické.
Zeleninové s kuřecím masem (nebo jiné dle chuti): osmažím kuřecí maso se zeleninou dle chuti (cuketa, paprika, cibule, aj.)
Nechám trochu zchladnout, přidám trochu strouhaného sýra a plním palačinky (rozprostřít sběračku směsi, zatočit), které skládám na pečící papír vedle sebe. Strčím do trouby zapéct a před koncem je posypu trochou sýry. Je to dobré se zeleninovým salátem
Aha diky.Ty náplně si každý přizpůsobí mě hlavně zajímalo jestli jsou zatočené nebo na placato jako lazaně.Tak ještě jednou díky určitě je zkusím a budou s houbama.Protože i u nás konečně rostoooou.?
závidím :o)
NEPROVOKOVAT 🙂
Klid…….počkáme, až vyleze z lesa s plným košíkem a seberem ho :o)
jen varuji…ty houbové jsou dost syté :o)
Nejen ty houbové, ale i ty se špenátem – já ho dělám s bešamelem a tak maximálně 3 palačinky a jak se říká na Moravě – po dobrém obědě lehnout, po špatném ani nevstat….
já do sebe narvu 1 a půl a už funím :o)
Václav Macůrek – už nejde vlákno: když měla dcera mononukleózu, byla jsem vděčná za teflonovou pánev a teflonovej kastrol. To není o omezení tuku – to je nula tuku. A jak dlabala palačinky z odstředěnýho mlíka udělaný nasucho na teflonový pánvi!
Já na sladké nejsem, takže taky raději palačinky slané. Jednou jsem je dělala dětem a dostala jsem na ně taky chuť. Neměla jsem moc času – dala jsem bokem trochu těsta a do toho rozmíchala špenát – ten rozmixovaný. Hotovou palačinku jsem posolila.Nebylo to špatné. Asi to znovu zkusím. Jinak máme problém v rodině – dcera se s manželem vždy dohaduje – jak se sladké palačinky balí – do ruličky anebo na trojúhelníček. Nevíte někdo jaký je v tom rozdíl? Já jsem zvyklá na ruličky, zeť na trojúhelníčky. Zajímavé je, že ty trojúhelníčky mi tolik nechutnají, i když těsto je stejné. Zvyk je asi železná košile.
No ruličky se dají jíst rukama, zatímco u trojúhelníčků to jde špatně :o)
Ale ne…spíš myslím, že záleží na tom, jaké doma dělali. Klasické palačinky se lépe točí a hůř skládají (jsou takové hutnější). Slabší typu „crepes“ by se zase hůře točili a je jednodušší je složit.
Ivano P., díky. Myslela jsem si to, že to je takový „francouzský způsob“. Vždy mne s tím dohadováním rozčilují. Ale děláme je, ať si je každý složí jak chce.
souhlas a hlavně….v žaludku se to složí stejně, ať to byla rulička nebo trojuhelníček :o)
Těsto na palačinky dělám podlevoční, ale dávám na litr mléka aspoň 4-5 vajec a tak dvě lžíce rozpuštěného másla. Všechno dělám v mickéru – umickuju vejce se špetkou soli, máslem a cukrem, přiliju mléko a přisypávám mouku. Důležité je nechat těsto odstát aspoň půl hodiny. A smažím na přepuštěném másle. Momentálně u nás jede borůvkový a broskvový džem. Mňam.
Láďa Hruška to třepe v petce (láhvi od minerálky). Popravdě se mi to zdá jako dobré využití Petek, protože trpím, když tady v okolí lidé „netřídí“. Buch plasty mezi normální odpad, mě to mrzí. Tak si říkám, že možná budu třepat a ušetřim vodu atd…
My petky používáme na přivezení mléka ze statku. A jednou za měsíc je u nás velký svoz plastů a za to dostává obec nějaký, i když ne velký peníz. Tak proč ne, mám venku pytel, do kterého jdou jen plasty. A jednou za měsíc někdy i za dýl, protože toho zase tolik nemáme, to odvezu do vsi, postavím na určená místa a v poho.,
Je to smutné, když vedle kontejneru na Směsny odpad mokvá v dešti krabice od vysavače a o nejvíce 200 m dále jsou dva kontejnery na tříděný odpad ???. Ta od vysavače se jim tam nevešla a ještě by museli krabici trošku roztrhat… Zlatý pořádek na dědinách. Takovéhle věci tam neuvidíte. Jinak v okolí parku, takže proč nechci mít před domem pěkně? Fakt tomuhle nerozumím.
Tomu se ani rozumět nedá. Ale i na vsnicic může být binec. My jsme teď řešili problém, kdy psi jednoho stálého obyvatele chodili do popelnic na „pamlsky“. Až je někdo vyfotzil a dal na web obce. V ten okamžik bylo uklizeno. Ale jaký binec dovedou udělat u popelnic lufťáci, to bych ti taky mohla napsat. Popelnice celkem prázdné, ale vedle kupa tašek s odpadky. Dojedou k popelnici, ale protože na ni z auta nedosáhnou, tak to mrsknu vedle….
Tenhle banner na mě vyskočil na Seznamu a říkám si, Ok, proč ne. Jinak, děcka, já Láďu opravdu nesleduji. Ale při zmínce o mickováni mě napadlo to třepání.
Jelikož jsem se naučila palačinky ještě jako dívka školou povinná, jsou také podlevoční. Stejně jako Devětapadesátka 4 vejce na litr mléka jen postup jiný – pouze hrnec a vařečka . Do hrnce příslušné velikosti klepnu vejce, špetku soli a trochu cukru (nebo bez cukru v případě slané úpravy) , míchám a přisypávám hladkou mouku dokud nevznikne hustá hladká kaše, pak pomalu přimíchávám mléko až je kaše řídká a ještě jednou zahustím. Následně se opětným přiléváním mléka doředí do potřebné konzistence (zkouším sběračkou jak hezky už se lije). Potřené džemem a srolované se na talíři dozdobí zakysankou s vanilkovým cukrem . Smažím na oleji. Nedávno jsem se v lese na borůvkách dala do řeči se dvěma mladými dívkami které debatily nad způsobem jak připravovat palačinky aby je jejich společný známý jedl. Prý přimíchat trochu oleje přímo do těsta a smažit na suché pánvi. Pak prý nejsou ani suché, ani mastné a já se rozhodla, že to při první příležitosti na troše těsta zkusím. Vždyť se můžu přiučit i od mláďátek, no ni?
No proto dávám do těsta to máslo. Pak stačí pánev jen potřít a palačky jsou jemné a nemastné!
Jo, a taky jsem míchávala v míse vařečkou, pak mě napadlo frknout to do mickéru a je to bez práce a zaručeně bez žmolků. Jojo, lenost je někdy dobrá…
Já jsem hlavně líná mýt o kousek nádobí víc 🙂
Ani klasický mickér už nevlastním, používám ponorné a komplet robota (prakticky nepoužívaného) dostala před lety snacha aby mohla vyrábět správné jídlo pro vnučku a mně se uvolnilo místo v kuchyni.
Ale fakt tam ani s vařečkou nemám jedinej žmoleček a s tím máslem zkusím místo oleje, víc se mi to zamlouvá 🙂
Já to dělám v nádobě, která patří k ponoráku, takže do myčky frknu jednu nádobu a víčko – tedy žádné nádobí navíc.
To není lenost, ale pohodlnost!
Jsou tři typy lidí (jak nás učili v psychologii):
1) Pracovití – to jsou ti dříči, kteří pracují od rána do večera, když práce není, vymyslí si ji
2) Pohodlní – vidí práci a snaží se ji hned udělat, aby si mohli dřepnout a odpočívat (ti jsou pro společnost také velmi užiteční, protože to jsou právě ti vynálezci – zapojují i mozek, aby si práci ulehčili)
3) Lenoši – vidí práci a odkládají ji, snaží se jí vyhnout, doufajíc, že ji udělá někdo za ně-tyhle týpky rovnou odstřelit!
I já dělám podlevoční (to je tak krásný slovo, že pomalu opouštím své oblíbené voko-ruka). Léta jen kvedlačkou. Aby nebyly žmolky, naleju nejdřív mléko a rozkvedlám vejce, pak vsypu mouku, ale kvedlačka musí zůstat potopená v tekutině. Mouka se pak zakvedlává postupně odspodu a cucky nevzniknou, což se stane pokaždé, když kvedlajdu prostrkávám kopečkem mouky do nádoby. A na litr mléka dávám jen dvě vejce. I s jedním už to mockrát prošlo 🙂 Peču nejvíc na sucho, jak se dá – to podle pánve – a tenké „jako papír“. Plním slaným, sladkým… Nikdy se u nás nechytil palačinkový dort, tedy více vrstev.
Někdy dávám do těsta houby. Čerstvé, dost nadrobno pokrájené a obdělané jako na smaženici, sušené nalámané nadrobno a povařené, mírně osolené. Kořením podle chuti, většinou kmínem. Ty je dobré nechat na teple chvilku odležet, aby se houby rozvoněly. Pak je často jen kápnem máslem, nebo plním slanými pochoutkami.
Jindy přimíchám do těsta špenátový protlak. Prostě tu zmrzlou kostku nechám úplně rozpustit v nádobě a když teče (špenát, ne nádoba), osolím, okořením a dále se chovám, jak kdyby tam ta zeleň nebyla. Už jsem do těsta nastrouhala i kus buřta… Jen všechno, co do něj přidám, musí umožnit to tenoučké pečení. Tenkost je pro mě znakem palačinek (stejně jako kynutost značí lívance). Od určité tloušťky jde o placky. Ty taky můžem, ale nejsou to palačinky…
Ještě poznámka k míchání těsta: Na popud televizních kuchtíků se snažím čím dál častěji používat k míchání a kvedlání metlu. Často to funguje líp, než mé zajeté starorituály. A moje máma palačinky zadělává v mickéru. Sype mouku do kapaliny podlevočně při zapnutém stroji a v určitou chvíli toho nechá. Mně se to nikdy nepovede. Buď to přeženu a ředím, nebo peču placky, nebo musím dosýpat… Tak já raději ručně 🙂
My máme taky rádi co nejtenčí palačky a je jedno, čím si je kdo naplní. Včera byly po večeři, vnuci stáli u sporáku s talířky v ruce, dcera nestihala smažit. A to kloučci předtím zblajzli pořádného pstruha na másle, kterého ten menší, čtyřletý, chytil, když rybařil s dědou.
Tohle je moc pěkná představa a vzpomínka …taky jsme stávali jako děti u sporáku s talířkem v ruce a čekaly až mamka napeče. Dělala tenké.Já taky dělám tenké.