Naše domácí „královská“ z mrkve je: Mrkef, celer a strouhaný sýr, trocha majonézy, citron, někdy i trocha bílého pepře a špetka soli, špetka cukru – když je třeba dotáhnout málo sladkou mrkef. Sýr kvalitativně od Goudy výše.
Do komentářů předala BOYE
Foto ilustrační.
Tak tu jsem dělala ve čtvrtek k večeři z obrovského celeru. Pro šest lidí a smrdělo to málem.
A už vím, co bude dnes k večeři. Přidat sýr by mě nenapadlo, Boyko, vřelý dík. 🙂
Koukám, docela velká prce! To nezbbylo ani na lžičku?
Zeptám se možná hloupě, ta mrkev/celer se nevaří? 🫣
Ne, to je ze syrové zeleniny, nastrouhané na nejmenších slzičkách (jako křen), stejně tak ten sýr. A je to moooc dobré. 🙂
Heňo, k okamžité spotřebě ne, ale kdyby sis ji chtěla udělat „na zítra“, doporučuju mrkev trochu ovařit, ne do měkka. Syrová pustí hodně šťávy. Celer netřeba.
Dík za radu 👍
Moje českoučné Ukrajinky dělají velmi jednoduchou mrkvovou. Jen mrkev, česnek, majonéza, sůl. Česneku hodně. Je to varianta naší klasické bílé česnekovky. Totéž dělají i s řepou. Jak taky jinak. Pod jejich vlivem snad i knedlíky začnu dělat s řepou.
A děkuju Fialce a Hadérce za vysvětlivky pro Henriet. Jen podotknu, že když se dělá z čerstvé (ne skladované) zeleniny, pouští strašně. Je dobré nastrouhanou zeleninu pošimrat špetkou soli, párkrát prohodit a nechat vykapat. Sousedka, když umazánka moc teče, nastrouhá do ní vařený žloutek.
Tak a máme tady další chutné VZK👍