11. dubna by s námi oslavila své narozeniny paní
Jana Macůrková.
Už na ni můžeme jen vzpomínat – na její obětavost, s jakou vedla Bramboračku a na její recepty. Bez její péče zůstala i její milovaná zahrádka. Připomeňme si…
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Jani, gratuluji, zasloužíš si to. 🥂
My měli záchod na dvoře, až do roku až do roku 1960, pak jsme se přestěhovali do novostavby. Nejhorší to…
Helo, určitě není potřeba se za cokoli omlouvat. Já a se mnou určitě všechny ostatní si ani neumíme představit, jakou…
Zasloužená petapadesátka.Gratuluju
To mi taky hodně vadí. Ta mrtvá ruka.
Jani,velká gratulace. A vzhůru do další tisícovky, desetitisícovky, pětapadesátitisícovky... Každá párkrát oslavíme pětatřicátiny a bude to dřív, než se nadějeme.…
Já se omlouvám, že zas pozdě. Věděla jsem, že se to blíží, ale podcenila jsem ukecanost. Ono to hodně poposkočilo…
Panečku, otevřu stránky a říkám si: týjo, pětapadesát tisíc příspěvků, to už je slušnej pokec. No nenapadlo by me, že…
Jani, velka gratulace. Krasne cislo.
To je numéro , taky to bylo první , co mě napadlo . A je ve správných rukou 🍀
Tak to je teda číslo! Je možné, že jsme tak ukecané? Jani, hezky ses trefila, blahopřeju!
"Dobrý den" s úsměvem má opravdu sílu. S pokladními v obchodě se snažíme dle okolností i o nějaký žertík, aby…
To je bezva článek
Nejradeji mam pozdrav s usmevem. Usmevy mam moc rada. Nejkrasnejsi jsem videla na Sri Lance. Chudi, ale velmi stastni lide…
Komu vykám, toho zdravím "Dobrý den!", komu tykám, se většinou pozdrav odbyde vodáckým "Ahoj". Ale když jsme od sebe tak…
ahoj Jano,
někdy se asi chytáš za hlavu a někdy máš úsměv od ucha k uchu…ale jsi pyšná na to,že bramboračka žije…tu stopu,co tu všichni, byť to nepřiznají,chtějí zanechat, tu máš…a věř mi,ten otisk je opravdu hluboký…
Pod to se podepisuji
Moc hezké, nenapsala bych to lépe.
Vzpomínám.
Šárka to napsala tak, že není co dodat.
Doufám, že Jana na nás dohlíží a mávám tam nahoru..👋
Co víc psát – snad na nás dohlíží
Moje vzpomínka též letí za tebou nahoru.
Také na Janu vzpomínám, byla obětavá.
Take vzpomínám, třeba na to,jak by sela a sázela,tu svoji zahradu tak milovala,zrovna jako svoji rodinu.Mimochodem,jak se asi mají?🌷🍅🥒🥕🌷
Děkujeme tam nahoru a vzpomíname jistě jen na to dobré. Proč nemůžeš být tady a užívat si rodiny a svých koníčků a zálib ? Je to nespravedlivé a s tím se nikdy nesmířím
Vzpomínám na Janu pokaždé, když otevírám Bramboračku. A ne, není to z historického sentimentu. Je to proto, že Bramborajdu od samého začátku otevírám přes link v tom původním e-mailu. Takže, zachce-li se mi Br., musím nejdřív vytáhnout ohvězdičkovaný dopis od Jany. A jakmile písmenka vyskočí, naskočí mi v hlavě nějaká vzpomínka… Tak dneska mi spíš naskakuje představa: Jana, v bílé říze, pohupující se na obláčku… Kdysi jsme si dělali spolu srandu právě na tohle téma. A kdo jste viděl mě i Janu víte, jak absurdně komická ta vize je…
Tedy Jano, vzpomínám vesele, přestože jsme se uměly i pěkně rafnout.
Jani, kuchatky přede mnou už napsaly všechno, takže mi stačí jen dvě slova – vzpomínám a díky.
Jano,vzpomínám.
Užili jsme spolu hodně legrace. Jak si pokaždé říkala, že jsme oba stejně praštění. A na naše vášnivé zahrádkařské debaty.
A já ti tam nahoru, Jano, mávám a díky za všechno.
Určitě by nás dobře pohostila. Teď už můžeme jen zapálit svíčku a zavzpomínat – opravdu je na co. Díky za to, žes nás sehnala do houfu a po rozpadu PŽ jsme se nerozprchli!