UKOLÉBAVKA
Jaroslav Seifert
Cikán mívá černé oči,
chodí nocí zlou,
a kde nespí hodné dítě,
vezme si je ve své sítě,
houpy hou.
Pak je veze ve svém voze‘
v dálku nocí zlou,
špatně se mu v noci spinká
bez maminky, bez tatínka,
houpy hou.
Na kozlíku starý cikán,
koně letí tmou
přes bláto a přes kamení,
v povětří se čerti žení,
houpy hou.
Žáby spustí na močálu
smutnou píseň svou,
netopýři sametoví
probudí na věži sovy,
houpy hou.
Když v postýlce hodné dítě
spí až do rána,
na řasách zavřených víček,
tancuje mu andělíček,
tananynky, tananá.
V dnešní době už by Jaroslav Seifert svou ukolébavku publikovat nemohl. Ale pojďme taky být trochu etnicky nekorektní.
Jaká jídla s názvem „cikánský“ ještě znáte? Já Cikánskou hovězí pečeni…
To je hezká ukolébavka. Já znám stejně jako Ty cikánskou pečeni a pak asi jen cikánku – obdobu šunky. Oboje můžu 🙂
Když jsem byla malá, tak jsem se jí bála. Měli jsme chatu bez vody a elektřiny na okraji lesa, vedla k ní jen lesní cesta, v lese houkaly sovy… A babička nám vždycky před spaním zpívala nebo recitovala. Tuhle jsem neměla ráda.
To bych se co dítko asi taky bála. Naše babička nám zase recitovala hodně z Kytice – nejhorší pro nás asi byla Polednice.
🙂
Já se jí bojím ještě dnes. 🙄
Je to hezká morbidní báseň,ale ukolebávka?
Autor to tak nazval…
Chápu…
cikánské kuře – celé kuře i s peřím, jen bez vnitřností, obalit hlínou – jílem a dát do žhavého popela…po upečení se rozbije hlína, sloupne se i s peřím a kuře je neuvěřitelně šťavnaté..jde i se slepicí…
Ahaaaa. Já to znám prostě jako „kuře v jílu“, ale tvůj název má z historického hlediska logiku.
Cikánské zelí.
Je tam cibule,vepřový bok nebo ramínko. Podusí se a když maso změkne dá se k tomu dusit pokrájené hlava zelí papriky a rajčata osolí se a opepří.
Kdysi jsem to jedla -vařila švagrová.Bylo to dobré ale já to nikdy nezkusila.
Manželka peče na vánoce cikánské řezy. Dole křehké těsto, potřené pikantní marmeládou a nahoře mlété ořechy se sněhem z bílků.
Jinak tu máme ještě můj recept 1235 – cigánky. Taky cigány. Recept tenkrát dávala Jana (neměla jsem fotku, tak asi vařila) a nazvala to šlejšky. Což jsou u nás šlížky a jsou z brambor.
Reni vyhledala jsem ten tvůj recept na čítanka a mohla bych zkusit dětem.
A u toho receptu je fajn diskuze.🤣
…cigánky…Mobil čaruje😆😆
😀👍
Ještê že jsem měla tak hodnou babičku, která mě tím neděsila. Akoràt se mi moc nelíbila „Dědova mísa“. Jinak pohádky jen veselé.
Z „Dědovi mísy“ jsem měla trauma. Vychovávala mě babi s dědou a já si nedovedla představit, že by jim někdo ublížil a že tady jednou nebudou.
Jinak tuhle „ukolébavku“ neznám a Vášovi jí fakt říkat nebudu, chci se vyspat
a ne se nechat budit jeho děsy.
Jednou jsem pila „cikánskej grog“. Chutnalo to stejně jako vždycky, tak jsem se vařitele zeptala, proč je cikánskej… Mohla bych vám to dát jako hádanku, ale nebudu to natahovat: Byl z kradenýho rumu.
😂😂😂👍
Tohle bych tedy dětem před spaním nečetla a jsem ráda, že nikdo nečetl mně. Ovšem pan Seifert byl velký básník, o tom žádná.
Naše paní knihovnice opět boduje – super tématické.
Já žádný vhodný recept neznám, ale Evou popsané Cikánské zelí prubnu 😋😎
Kromě zde vyjmenovaného mně vytanul na mysli akorát Straussův Cikánský baron. Krásný, leč nepoživatelný. 🙂
Do vyhledávače na YouTube jsem si ale zadala „cikánské recepty“ a vyskočilo jich na mě opravdu hodně. Neshlédla jsem je zdaleka všechny, ale některé by stály za vyzkoušení.