,,Rodičové drazí, kam jste mě to dali?! Vítr tady fouká, slunce hrozně pálí, komáři tu koušou, mouchy mě tu honí, do stanu mi lezou mravenci jak sloni. Musím ráno cvičit, to je zdejší móda, v potoce tu teče jen studená voda. Kluci jsou tu špatní, každý se mi směje, ale potok pro mne nikdo neohřeje! Ještě bych tu umřel a pak bych vám scházel. Přijeďte si pro mne! Váš Bohoušek Mazel.“
A vaše NEJHORŠÍ prázdniny? Vzpomenete si na něco?
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Asi umím jen lakomý žáby. 🤣
Já ji použila jen jednou - místo mascarpone - dalo se, ale do sladkého raději ten mascar. Hele, ta žabka…
Velká gratulace !!! Moc krásně vyvedené numérko - a vzhůru do dalších receptíkŮ a tím pádem i komentářů 👍
Jani, gratuluji, zasloužíš si to. 🥂
My měli záchod na dvoře, až do roku až do roku 1960, pak jsme se přestěhovali do novostavby. Nejhorší to…
Helo, určitě není potřeba se za cokoli omlouvat. Já a se mnou určitě všechny ostatní si ani neumíme představit, jakou…
Zasloužená petapadesátka.Gratuluju
To mi taky hodně vadí. Ta mrtvá ruka.
Jani,velká gratulace. A vzhůru do další tisícovky, desetitisícovky, pětapadesátitisícovky... Každá párkrát oslavíme pětatřicátiny a bude to dřív, než se nadějeme.…
Já se omlouvám, že zas pozdě. Věděla jsem, že se to blíží, ale podcenila jsem ukecanost. Ono to hodně poposkočilo…
Panečku, otevřu stránky a říkám si: týjo, pětapadesát tisíc příspěvků, to už je slušnej pokec. No nenapadlo by me, že…
Jani, velka gratulace. Krasne cislo.
To je numéro , taky to bylo první , co mě napadlo . A je ve správných rukou 🍀
Tak to je teda číslo! Je možné, že jsme tak ukecané? Jani, hezky ses trefila, blahopřeju!
"Dobrý den" s úsměvem má opravdu sílu. S pokladními v obchodě se snažíme dle okolností i o nějaký žertík, aby…
Když mi bylo 15 let, byly jsme se třídou na exkurzi po východoněmeckých knihovnách. V kempu v Lipsku se mi podařilo si přetrhnout kloubní pouzdro na kotníku. Jedna dozorová učitelka mě doprovodila do Prahy, kde mě v jedenáct hodin večer propustila na Libeňském nádraží (s taškou jako kráva), že domů už dojedu sama. No, dojela…
Bylo 5 dní před vysvědčením a já dostala sádru až ke kolenu na 6 týdnů, přičemž na prvních 14 dní nechodící. To byly dost vypečený prázdniny…
Chudérko
Já si nevzpomínám na nějaké hodně špatné prázdniny. Spíš mám jeden zvláštní zážitek. Jezdila jsem na tábory se sborem, vždycky poslední tři neděle v srpnu. Náš prófa měl narozeniny o půlnoci z 20. na 21. srpna. Slavívali jsme to o půlnoci a druhý den byl takový volný den. No a jeden rok jsem se ráno probudila a nejstarší holky byly nasáčkované u stožáru s rádiem a bulily. To bylo naposledy, co jsme slavili narozeniny v noci
No fuj… 😕
Já byla v Beskydech u tety a sestřenice a moc jsem se bála o maminku ve městě , ano . To byly nejhorší prázdniny a vlastně každé odloučení od mamky . Na to vzpomínám nerada .
Já mêla nohu v sádře taky toho 21. – takže jsem to proležela s rádiem v klíně.
Na nějaké nevydařené prázdniny si nevzpomínám, ale nejhorší byly dvoje, kdy poprvé byli synové na táboře..😢
Nejhorší prázdniny pro mě jako děcko nebyly žádné, nevzpomínám si na nic. „Veselé“ ale bylo, když u nás byly v roce 1997 povodně a syn byl v Třeboni na veslařských závodech. Bylo mu 15 let. Domů se dostával všelijak, protože všechno bylo pod vodou a nikde neměli ubytování. Nám nefungovaly telefony, mobily ještě nebyly. Ale co jsem opravdu těžko rozdýchávala, bylo, když se s kamarádem ve svých osmnácti rozhodli, že na kole pojedou do Curychu a zpátky. Tisíc kilometrů jedna cesta a ještě k tomu přes Alpy. Týden tam, týden zpátky. Mobil sice měli, ale vzhledem k tomu, že spali pod širákem, neměli jak dobíjet. Jen vždycky SMS, že žijí. Večer přijeli do Curychu k našim známým, osprchovali se, dostali večeři, vyspali se a ráno po snídani vyrazili domů. Jo a než ráno vyrazili na cestu, stihli ještě koupit suvenýry – švýcarské nože. Ten můj je miniaturní, nosím ho v kabelce jako talisman. Ani nevíte, jaký balvan mi spadl po jejich návratu ze srdce.
U mě bývaly prázdniny radostné.
Ovšem až na ty v r.1968.
Byla jsem s bráchou na táboře a byly tam i děti z východního Německa.
To ráno nikdy nezapomenu.Vedoucí přilepení k rádiu a nás dětí si nikdo nevšímal.Nevěděli jsme co se děje.Německé děti od nás izolovali.Pak někdo začal vykřikovat že je válka že nás napadli Němci.Nakonec vedoucí řekli,že nás obsadili Rusové.
Během dopoledne pro nás přijel soused – naši auto neměli.
Až doma jsme se dozvěděli co se děje a poslouchali obsazení Rozhlasu vojáky…
Mám li brát prázdniny, jako dítě, tak nejhorší zážitek mám z toho již zmiňovaného srpna. Byla jsem doma s máti a nejmladší sestrou, dva sourozenci na Hané u babičky (my v Severních Čechách), tatínek za odměnu na výběrové rekreaci 14 dní v Jugoslávii. Pevnou linku na vsi lidi neměli, o mobilech se nikomu ani nesnilo. Máti jezdila na kole k vlaku, kdyby náhodou babička s dětma přijela. Jednou vezl její kolo s kufrem „nějakej pán“ Fakt jsem tatínka na první pohled z okna nepoznala… pohublý, prošedivělý… Vrátil se o týden dýl, ale ten týden už to prý nebyla žádná rekreace. Sourozenci přijeli, až když já už týden chodila do školy… Jinak prázdniny bývaly různé, ale vždycky fajn. 😎
Když o tom 21.,tak my.jsme tu středu byli i s rodiči v Jizerských horách v Josefove
dole v chatě od Pragovky, ten pobyt nám dohodil tatúv kamarád
To nám teda moc volno nebylo s když jsme konečně v sobotu přijeli,jen jsme zírala.na poničené muzeum a Vinohradskou,ach jo
⁷
já si 21.8.68 nepamatuju,byla jsem 4 měsíční mimino..ale sousedka si volala sanitku,protože začala rodit..a jejich Ivetka má tohle datum 21.8.1968 v rodným listě, kdykoliv to někam psala, vždy následovaly otázky – Co to má být? To je provokace?
A moje nejhorší prázdniny? Ty poslední..po maturitě..to mi můj první drahý řekl, že jak jsem se furt šprtala na maturitu a neměla na něj čas, že se na zábavě seznámil s jiným děvčetem..a že je těhotná…on se koncem prázdnin ženil,já odešla do Prahy..podotýkám, že jsem na něj čekala dva roky , než se vrátil z vojny a on po návratu nebyl schopnej počkat 2 měsíce, než odmaturuju..bolelo to strašně moc dlouho…