Vzpomněly/i jsme před týdnem na nedostatkové zboží.
Co všechno nebylo z běžného zboží si pamatujeme – ale vzpomenete si někdo na nějakou absurditu? Já ano – když mi bylo asi tak 17, někdo vymyslel, že když u nás neexistují balerínky, pomůžeme si jinak – a přišla móda obarvených cviček Jarmilek s ustřiženou gumou (co to dělalo s nohama ani nechci myslet). Barvilo se to Duhou a nejžádanější odstín byla „Brilantní červeň“. A ta nebyla…
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Sharko, nedala bych sem nevyzkoušený nebo špatný recept. Nicméně žádná z nás nezkouší všechno zde uvedené 😉. Takže klidně zůstaň…
Rozpékání pečiva k snídani občas praktikuji, sladké by mne rozpékat nenapadlo. Sladké kynuté peču minimálně mimo jiné i kvůli tomu,…
Pane Josefe ,dik...na Beaveru to použiju..
Rozpekane rohliky v troube..ale vsichni musi sedět u stolu..vydrzi jen chvili
Nějak k tomu nemám duveru.k Číslíčku jo..ale ke knedlikovi ne..pritom hrnkovej v mikraci delam..
Upéct knedlík by mne nenapadlo. Už jsem vyzkoušela různé přílohy, tak proč ne tuto? Předevčírem jsem dělala Žemlový knedlík s…
To zní dobre. Jen to nemám možnost vyzkoušet, protože u nás koláče fakt nikdy dlouho nepobydou 🤷♀️
To zní úplně logicky a jasně
Babička pocákala vodou a dala do horké trouby. Já zrovna dnes "křísila" tvarohové taštičky z listového těsta. Na rošt jsem…
Okamžitě posílám po rodinê - jsou knedlíkoví. A od Devětapadesátky je jistota, že to bude dobrý..👍
mamka je dávala na pařák..
Taky udělám, líbí se mi to.
To je bezvadný nápad. Já jsem zkoušela péct knedlík ve formě a taky to bylo dobré. Tvůj postup budu muset…
No vidíte, já používám tu mikrovlnku. Podobný postup, bez másla. Ale toto je o moc lepší návod. Při nejbližší příležitosti…
Mňam mňam mňam mňam mňam mňam mňam
Pamatuju dost, ale tohle mě minulo…
Co mi scházelo – a chybí dodnes – s l u š i v é dámské boty č. 42.
Che, co 42. Dceři mé kolegyně-kamarádky narostly pětačtyřicítky. Pokoušela se shánět boty v obchodech pro travestity, jenže má úzkou nohu, zatímco ti chlapi mají hnáty jako sloni. Střevíce do tanečních jí museli nechat ušít.
No – široká noha a vysokej nárt – a taky nic nebylo…
Tak to je téma! Pokud by si člověk vůbec vzpomněl na všechno a měl se o tom zmínit, objemem by se to téměř rovnalo Ottovu slovníku naučnému.
Začnu v šerém dávnověku 50. let. Uhlí na zimu na příděl, brambory na uskladnění 50 kg na osobu, ani el. proudu nebylo dost, proto se každý večer na několik hodin vypínal. Díky zdařilé kolektivizaci zemědělství chyběla vejce, na máslo se stávala fronta, stejně tak jako na maso, kde se předem nevědělo, jestli bude zrovna hovězí nebo vepřové. Nedostatek se řešil dovozem mražených bůčků z Číny, samé sádlo, mírně oschlých a už na první pohled budících nedůvěru. Leč řeznická živnost kvetla.
Jižní ovoce byla další velice úzkoprofilová komodita, nasytit trh tvrdými a suchými kubánskými pomeranči nebyl nejzdařilejší počin.
Ale to už jsme se v čase dostali mnohem dál. Díky plánovitému řízení národního hospodářství nebyla víc než rok čočka (šťastlivci ji mohli koupit v Tuzexu), tu cibule,
dostavil se téměř chronický nedostatek pracích prášků, toaletního papíru a dámských hygienických potřeb, před Vánoci bylo možné za pečlivého dozoru zástupkyň uličních výborů koupit jeden pytlíček mandlí a jeden oříšků…
A přišla doba šusťáků a skládacích deštníků, kdy se po rozvozu zboží lidé opět družili ve frontách, na většinu z nich se ale stejně nedostalo. A zvláštní kapitolu si zaslouží vlněná (nebo vlnu připomínající) pletací příze. Nebyla. Ale české ženy jsou vynalézavé, tak kupovaly vlněné pletené ponožky, doma je páraly, navíjely na přadena, praly, aby se příze trochu narovnala, smotaly na klubka a ejhle, byla vlna na svetr. To, že občas kousal se muselo velkoryse přehlédnout.
Nahlédněme také do prodejen elektrospotřebičů, kde naprostý nedostatek barevných televizorů a mrazniček přetrvával po mnoho let, to se lidé začínali stavět do fronty už navečer den předem s vidinou, že se na ně snad dostane. A o nic lepší to nebylo ani s nábytkem. Na auta byly pořadníky, ale pokud nebyl zájemce funkcionář nebo aspoň stachanovec, nezbylo mu, než trpělivě čekat, že snad za rok, za dva…
Všemu nedostatkovému zboží, na které jsem si dílem nevzpomněla, dílem jsem nepovažovala za až tak důležité, se omlouvám. 🙂
K tomu není co dodat, Boženko. Já si ještě vzpomínám na novomanželskou půjčku. No, vzali jsme se, půjčku jsme si vyřídili… a nebylo za ni pomalu co koupit. Vztahovala se i na kočárek a mně se podařil husarský kousek. Sehnala jsem oválný, manšestrový. To bylo něco! Nedávno jsme ho s nostalgií odvezli do sběrného dvora. V době, když nejpalčivěji chyběl toaletní papír, šlehačka a kakao, jsem byla zrovna na mateřské. Takže když mělo být zboží v papírnictví, syna do (manšestrového) kočáru, honem na autobus (s předstihem, protože do autobusu směl jen jeden kočár, a když jsem nestihla, tak pěšky 4 km do města) a oběhnout obchody a shánět. Věru jsem se na mateřské nenudila. A ty jarmilky pamatuju taky. Měla jsem modré, jakože džínové.
Ehm, ještě vzpomínám na dobu, kdy nebyly ani základní dámské hygienické potřeby. Otec, který byl stavbyvedoucí a jezdil po republice, zásoboval všechny ženské v rodině. To jsem byla ještě aktivní sportovkyně a musela jsem si je připínat sichrajskou, protože jinak nedržely.😳
jízdní kola a šicí stroje (na ten jsem spala ve frontě já ….)
Bozenko perfektní výčet.
Já vzpomínám, že díky nedostatkům na zdejším trhu,jsme jezdili nakupovat do NDR: čočku,dětské botičky,já dokonce sportovní kočár pro dvojčata,tady byl tehdy k dostání jen ten nízký šestipérák se kterým jezdily na vycházky jesle.Ten jsem nechtěla.Tak jsme vyrazili za hranice a s přídělem marek a tetou jsme pořídili.
Teta byla souškaučka a ovládala hbitě němčinu tak na celnici vyřvala jednu německou úředníci kvůli clu co nám chtěla napařit.
Nezapomenutelné časy.
I jak jsme pašovali marky na nákupy a pak vypisovali celní prohláseni…
V NDR jsem byla nakupovat oblečení na miminko, když jsem čekala Kubu. Košilky, dupačky kamašky, svetříky, všechno krásné a za pár marek. Problém v tom, že se to nesmělo převážet. Tak jsem si všechno v Žitavě na nádraží nacpala do podprsenky a kalhotek, co se nevešlo, tak i mimo, vypadala jsem, že čekám nejpozději za hodinu aspoň trojčata a kojit budu malé hastrmany z mostu. Financové mě honem šikovali na českou stranu celnice, abych jim to nadělení nevrhla ještě v Němcích. No a než vlak dojel do Hrádku nad Nisou, já už zase byla normální a taška narvaná oblečením. 🙂
🤣🤣🤣
👍👍👍
Já jsem skoro všechno šila. I dupačky, sehnala jsem v partiovce froté. Ze starého dětského závěsu vystřihovala sluníčka, beruška a tak, vystužovala a našívala jako nášivky.
Já jsem dětem šila slušivé mikiny z počesanách bombardáků. Podotýkám, že byly nové, teta měla bohaté zásoby. Kuba měl žlutou se sametovou aplikací koně a Kačka růžovou s aplikací kočky a myši.
řvu tu i s pěstí narvanou v hubě…Fialko,moje fanzatie je stejně úžasná,jako tvůj popis…
my z NDR vozily: špek,borůvkovou kořalku,vyšívací babrnky, dopisní papír,záclony, sandály a koření…občas elektrotechniku – KULMOFÉN, KRÁJEČ NA CHLEBA, EL.KROUHAČ A STRUHADLO V JEDNOM…
My tu v OV měli Den horníků, úžasná sláva , párky s hořčicí, taková jakoby pouť. I nějaký kolotoč pro děti tam byl.
A pozor !! Na chvíli se prodávaly chipsy a uzená žebra !! Trošku bitva před tím stánkem, ale něco se ulovilo 🙈
Takynezapomenu na vánoce#dy kluci chodili do druhé třídy Po večeři jsme šli ke stromečku a klucí: jé banány!
To byla taky vzácnost🤣🤣🤣🤣
Ano, banány, některý rok i mandarinky a na Zlatou neděli jsme si chodili pro plechovku konzervovaného ananasu. To bylo radosti! 🙂
Na banány, pomeranče a mandarinky apod. jsem před Vánoci jezdívala ke kamarádce k našim slovenským bratrům do Bratislavy. Tam měli všechno. Jak to bylo možné, nevím.
Herec Skopeček jednou v TV říkal , že má moc rád čočku a že mu ji posílá kolega herec ze Slovenska . Je pravda , že když jsem tam byla na dovolené , dobře jsem si nakoupila . I krásné věci v obchodním domě v Komárně.
V lázních mi jedna pacientka říkala – vy Česi ste žobráci – no, naštvala mě – ale fskt, že i v takové dědině, kde bydlela, kupovala pro dítě Milupku, která tady byla jen v Tuzexu. Borůvkový a mnalinový kompot, bavlnky na vyšívání – dalo se koupit i v Čadci.
Pravdu měl jeden sportovní komentàtor – hlásim sa vám z Ostravy, malej dedinky pri Žiline..sice dostal na ćas zaracha, ale tak jsem si připadala…
Každou chvíli něco nebylo.Když si vzpomenu na kolegyni s měsíčním nadélenim
a neměla nic,tak přišly ke slovu nové prachovky,to byly časy .
Nebo nebyli na menší děti mikiny,tak se kupovaly flanelové bombarďáky a z těch
se ty mikiny šily,atd.
z nich jsem si ušila mikinu i já 😀
Na vesnici se člověk naučil mít zásobu kdečeho – koupilo se, když to bylo. 4 ženské v baráku a každoměsíční potřeba? Máti v místním obchodě domluvila a když přišlo zboží, vzala se kárka a dovezl celý balík hygienických potřeb. A hlídalo se, aby se zase zavčasu nakoupily…
Pro děti jsem si šila kdeco, protože rozdíl mezi španěláčkama není ani celý rok a holčička brášku brzo dorostla. Flanelové košilky? „můžete dostat jen 3!“ „a když mám dvojčata?“ … ten pohled byl něco ve stylu „jak si to můžete ženská dovolit?“. Stejně jako Renatka jsem byla stálou zákaznicí partiovky. Takový výběr různých druhů látek dneska v textilu nevidím (nebo neznám správnou prodejnu?). Ale veliký problém byly botičky. Synek se začínal stavět a že prý pevnou obuv… Nožičky baculaté… Dodnes si pamatuju, že jeho první botičky nebyly žádné capáčky, ale tmavě modré kožené, vel 15,5