Na středu 16. října připadl také Světový den chleba, který byl poprvé vyhlášen Mezinárodní unií pekařů a cukrářů v roce 2006. Tento den, jak už název napovídá, je věnován oslavě chleba, jakožto jednoho z nejstarších a nejzákladnějších potravinářských produktů, který je součástí mnoha kultur po celém světě a v naší zemi má své neodmyslitelné místo.
Nejoblíbenějším chlebem v České republice je stále tradiční český chléb z žitného kvasu. Tento chléb je často nazývaný také jako „šumava“. Kromě kváskového chleba jsou v Česku také oblíbené různé druhy tmavých, většinou celozrnných žitných chlebů, popřípadě chlebů ceněných pro svůj vyšší obsah vlákniny a zdraví prospěšných látek, díky přidání ku příkladu nejrůznějších semínek. Své místo si samozřejmě našly i chleby toastové. Návrat slaví i chleby řemeslné, s tradičními českými surovinami, například škvarkový chléb, cibulový chléb, česnekový chléb.
O svůj chleba se s námi dnes podělila Jana a přidává k němu i návod na svůj chlebový kvas.
„Přečetla jsem spoustu receptů, koupený kvas mi úplně nechutnal, párkrát jsem ho zkusila založit, ale všechny pokusy podle takzvaných ověřených receptů zkrátka selhaly. Nevím, čím to bylo, asi rukama. Nakonec jsem se naštvala, zahodila všechny recepty a šla na to podle svého. Třeba tohle někomu pomůže:
Na založení kvasu jsem potřebovala 100 g žitné chlebové mouky a 100 g převařené vlažné vody. Zamíchala a postavila k topení. Zásadní je, že kvas musí být v teplotě 24 až 27°C, takže já jsem sklenici postavila na mřížku nad topením, kde se jen málo topí. Použila jsem litrovou zavařovačku a víčko nezavírala, jen položila.
Druhý až 4. den jsem přikrmovala pšeničnou chlebovou moukou (už ne žitnou!) jednou denně a to tak, že jsem na váhu postavila sklenici se základem, přidala vrchovatou lžíci mouky a stejnou váhu převařené vlažné vody. Zamíchala a nechala stát na té mřížce nad topením. Od 5. dne jsem stejným způsobem krmila, ale dvakrát denně až do 9. dne. Neodebírala jsem nic, jak se píše v doporučených receptech – zkrátka nechala jsem to všechno tak, jak bylo od začátku. Kvas krásně voní po chlebu a je kyselý – ale příjemně, nesmí být čpavý. A pak už se šlo na zadělávání chleba. Ale to už je jiný příběh.
Zbytek kvasu mám v lednici a přikrmuji jednou denně.“
Jsme dneska trochu delší, ale snad vás to zaujme.