Na středu 16. října připadl také Světový den chleba, který byl poprvé vyhlášen Mezinárodní unií pekařů a cukrářů v roce 2006. Tento den, jak už název napovídá, je věnován oslavě chleba, jakožto jednoho z nejstarších a nejzákladnějších potravinářských produktů, který je součástí mnoha kultur po celém světě a v naší zemi má své neodmyslitelné místo.
Nejoblíbenějším chlebem v České republice je stále tradiční český chléb z žitného kvasu. Tento chléb je často nazývaný také jako „šumava“. Kromě kváskového chleba jsou v Česku také oblíbené různé druhy tmavých, většinou celozrnných žitných chlebů, popřípadě chlebů ceněných pro svůj vyšší obsah vlákniny a zdraví prospěšných látek, díky přidání ku příkladu nejrůznějších semínek. Své místo si samozřejmě našly i chleby toastové. Návrat slaví i chleby řemeslné, s tradičními českými surovinami, například škvarkový chléb, cibulový chléb, česnekový chléb.
O svůj chleba se s námi dnes podělila Jana a přidává k němu i návod na svůj chlebový kvas.
„Přečetla jsem spoustu receptů, koupený kvas mi úplně nechutnal, párkrát jsem ho zkusila založit, ale všechny pokusy podle takzvaných ověřených receptů zkrátka selhaly. Nevím, čím to bylo, asi rukama. Nakonec jsem se naštvala, zahodila všechny recepty a šla na to podle svého. Třeba tohle někomu pomůže:
Na založení kvasu jsem potřebovala 100 g žitné chlebové mouky a 100 g převařené vlažné vody. Zamíchala a postavila k topení. Zásadní je, že kvas musí být v teplotě 24 až 27°C, takže já jsem sklenici postavila na mřížku nad topením, kde se jen málo topí. Použila jsem litrovou zavařovačku a víčko nezavírala, jen položila.
Druhý až 4. den jsem přikrmovala pšeničnou chlebovou moukou (už ne žitnou!) jednou denně a to tak, že jsem na váhu postavila sklenici se základem, přidala vrchovatou lžíci mouky a stejnou váhu převařené vlažné vody. Zamíchala a nechala stát na té mřížce nad topením. Od 5. dne jsem stejným způsobem krmila, ale dvakrát denně až do 9. dne. Neodebírala jsem nic, jak se píše v doporučených receptech – zkrátka nechala jsem to všechno tak, jak bylo od začátku. Kvas krásně voní po chlebu a je kyselý – ale příjemně, nesmí být čpavý. A pak už se šlo na zadělávání chleba. Ale to už je jiný příběh.
Zbytek kvasu mám v lednici a přikrmuji jednou denně.“
Jsme dneska trochu delší, ale snad vás to zaujme.
A jestlipak víš,že dnes v neděli je den kuchařů a kuchařek a to jsme taky my ,všichni.Tak bychom si mohli všichni popřát pěkné vaření…
Život bez chleba by byl pro mne ten nejhorší trest!
Ze všeho pečiva jsem vždycky měla nejradši tmavý chleba – čerstvě upečený, voňavý, křupavé praskliny. Teď většinou doma peču dalamánky, protože jsou rychle upečené a i dřív vystydlé. Do kvásku jsem se ještě nikdy nepustila (a jak se znám, nejspíš ani nepustím). Tu teplotní podmínku bych v našich domácích podmínkách těžko dodržela.
Tak k tomuto jsem se nikdy nedokopala a teď už s tím nebudu začínat. Jinak chleba miluji ze všeho nejvíc. Všechno ostatní pečivo ano, ale chleba je chleba.
Když mi chce někdo nabídnout něco dobrého, stačí mi čerstvý chléb a studené mléko. Teď si chleba peču sama – doufám, že se časem ještě zdokonalím a vyzkouším třeba jiný druh.
Ó, chleba! K čerstvému netřeba nic. Nanejvýš hrnek mléka. A když je i to čerstvě nadojené… Dětství… sedím na schodku ze síně. V ruce krajíc čerstvě upečeného chleba a nadojené mléko, ještě teplé. Dodnes si to užívám, i když chleba peče dcera a mléko kupujeme ze statku.
Já podobně.Krajíc čerstvého chleba přes celý kulatý pecen,namazaný domácím sádlem a v druhé ruce pořádnou rychlokvašku…moje prázdniny u tety ve Zličíně.
Ooo, závidím mléko ze statku i dceru, pečící chleba . Jsem
Sama a chleba nepeču …ale tento vzácný recept okamžitě předávám dál
Naši kupovali chleba z vejražky.A byl vynikající.
No a starej Google poradil,že se ta mouka dá koupit i dnes.
Díky děvčata za dnešní téma kvákarny protože já na tu mouku dávno zapoměla.
Možná by stála za pokus.
Chleba už jsem pekla sem tam,ale ne z kvásku,alébrž z droždí. Teď se na to kouká skrz prsty,dříve to bylo běžné. Máme docela spotřebu chleba,já rohliky nemusím,tak ho kupuji,ale bez Chleba si to vůbec neumím představit…
V hořovické pekárně vždycky pekli vynikající rohlíky a chleba, jenže v poslední době to jde od deseti k pěti. Chleba se třetí den nedá jist, tak jsem se pustila do vlastního a přestala ho kupovat. Peču jednou za týden, chleba vydrží měkký a voňavý. A cena i se započítáním energií je samozřejmě někde jinde.
U nás v obchodě (s názvem ovoce) mají Venkovskÿ chleba, který pečou ve vlastní pekárně. Pět dní vydrží celkem měkký, nedrolí se, taky je hned vyprodaný. 👍 Tak teď si peču vlastní, ale když není čas, koupím.