1 květák
2 vejce
mouka
strouhanka
mléko
sůl
olej na smažení
Všichni známe, že? Tak tedy: květák rozeberte na růžičky a v osolené vodě povařte do poloměkka (kdo bude dělat ve friťáku, vařit nemusí). Z mouky, mléka a vajec si udělejte do vyšší užší misky těstíčko. Já do něj přidávám koření na pečené brambory. Připravte si větší NEDĚRAVÝ mikrotenový sáček a nasypte do něj strouhanku, asi tak do čtvrtiny až do třetiny. Květák omočte v těstíčku a vložte do strouhanky v sáčku – podle velikosti dvě-tři růžičky najednou. Sáček nafoukněte, u okraje zatočte a opatrně zatřeste. Květák se vám krásně stejnoměrně obalí úplně všude a nebudete mít strouhanku po celý kredenci. Stejně to jde dělat i ve vyšší míse s víkem. Následně smažte ve vyšší vrstvě oleje ze všech stran dozlatova. Podávejte s bramborem a domácí tatarkou.
Vývar z květáku samozřejmě nevylijeme, ale uděláme z něj polévku. Ale to bude jiná „kapitola“.
Autorka receptu: HaderachKwisatz
Já obalovaný květák mám moc ráda. Vzhledem k tomu, že můj ex zuřivě květák odmítal a když jsem si ho chtěla uvařit sama tak protestoval, že mu to smrdí, tak jsem si květák dávala jen v restauracích. A to není ono. Ale jednou si budu vařit sama a nikdo mi do toho kecat nebude.
Chystám se na něj asi o víkendu.Obalový a nebo jen vařený a posypaný smaženou strouhankou.To mám nejraději.
Zkuste třeba tohle ještě: troubu předehřát na 180°C. Květák nakrájet na plátky a dát na plech na pečící papír. Rozpustit trochu másla, smíchat s olejem cca 1:1. Květák tím hodně potřít, osolit, opepřit. Upéct doměkka (dozlatova) – asi 20 minut. Posypat parmazánem a ještě asi 5 minut zapéct.
E hmmm tak to zkusím to vypadá hodně dobře
My jsme s maminkou květákovou hlavu uvařily, horký se položil do mísy, posypal nasucho opraženou strouhankou se sýrem a zalil hojně máslem. Pak jsme si sedly k míse s vidličkami a dlabaly a dlabaly až do úplného vydlabání.
???
Anebo takhle: Povařený květák rozeberte na růžičky, košťál posekejte. Na másle orestujte cibulku, smíchejte s květákem a posekanou šunkou nebo uzeným masem, petrželkou a trochou libečku. Dejte do zapékací misky, zalijte bešamelem, zasypte pořádnou vrstvou sýra a dejte zapéct.
SLINT!
MŇAM!
Není co dodat. Není modifikace karfiolová, která by mi nechutnala. Až na květákové karí. To mi teda k srdci opravdu nepřirostlo.
Kdybych četla recepis, mohla jsem se vejít do jednoho příspěvku: To obalování po mnoha různých pokusech provádím v kyblících od jogurtu (tvarohu). Víka těsní, jsou myčkomytelné a nezaberou moc místa při skladování.
Teď ses vodhalila! Ty mě NEČTEŠ!!! Fňuk!
Ale to víš, že tě čtu! Jak jinak bych si všimla… Neplač, koupíme slona… A abys věděla, tak jsi jedna ze tří, kvůli kterejm jsem začala číst všechny diskuse na PŽ. Chuť sdělovat, co dávám do hrnce, jsem získala až po té, co mě zaujala kultura jazyka… Tak nebul a koukej vařit! Tejden je dlouhej.
Vařím, až se ze mne kouří (jo aha, to je cigáro!) a z hrnce taky! Vařím václavky!
Nechci slona, chci žirafu! A právě jsem u půl metru povyrostla!
Já myslela, ze jsem doma a zatím u vás! Taky mi kouří václavky a cígo (tedy ne, že bych klepala do hrnce, tak daleko ještě nejsem)… A žirafa bude. Chystám vývar z krků a neměli kuřecí…
Vývar z krků miluju. To masíčko je moc dobré. Dělám z krůtích a přidávám i kuřecí. Vždy vypukne kočičí nadšení, když to uvařím. Dám jim do misek masíčko, kostičky jsou pro ně nebezpečné, takže vyhodím po dokonalém obrání mnou. Když jsem toho vařívala víc, tak jsem z toho obraného masa dělala rizoto nebo ho dávala do zapečených těstovin, brambor…….. a čím víc krků, tím lepší polévka.
Už se těším, že si uvařím kuřecí skelety. Jak jsem takové trochu čuňátko, tak miluju ty kůže. Vařené, posolené, opepřené………. Je to tučné, asi ne moc zdravé, ale já to mám moc ráda.
Statečná ženo Katy, po národním úspěchu kůžiček jistého Ládi Hrušky, jsem se dosud o kůžích ptáků v hrncích a pekáčích neodvážila psát veřejně 🙂 . Snad jen konstatování o zlatavých na kuřecích porcích. Až budu příště drůbežit, asi se taky hrdě přiznám k jejich zpracovávání a pojídání. A pokud vím, v Číně je to běžná kuchařská kapitola – o tom bys ze zkušeností a pobytu mohla vědět víc a případně hodit něco do placu 🙂 .
Nojo, Láďa Hruška a kůžičky! To byla opravdu prasárna! Já z kůží z krůty – viz níže, udělala jednou dršťkovku, no, nic moc!
V Číně jsem za ten rok pojedla kdeco! Jsem ráda, že v mnoha případech fakt netuším, co to bylo. Ale nikdy, opravdu nikdy jsem po jídlech, konzumovaných na trzích venku, ve vývařovnách v různých městech, neměla problém. A hlavně jsem si vždy ohromně pochutnala. Když jsem končila ten roční pobyt, tak na velvyslanectví pro nás učinili jakýsi večírek. Byly řízky, byla nějaká omáčka – český kuchař se snažil. Já se posr…. A to jsem měla druhý den odletět do Prahy.
Tak zle mi po čínských jídlech nikdy nebylo jako po té nepovedené české recepci.
Občas jsem fakt měla pocit, že to „nedám“, že
pokračování:
to jídlo nepozřu, ale vždy bylo skvělé, jen se člověk nesměl zabývat tím, co vlastně jí. Když mi to neřekli, bylo to v pohodě. Když mi podrobně hostitelé popsali, co budu mít v misce, měla jsem s tím občas problém.
Nejhorší snad byla jedna z tehdy nejvyhlášenějších restaurací v Pekingu – tam se vcházelo velkou chodbou, po stranách byly klece, voliéry, nádrže s vodou….. v nich kočky, králíci, psi, hadi, ptáci, ryby…….. a člověk si mohl vybrat, co chce zabít k večeři. Tak to jsem teda odmítla. Nešlo jinak. No, vybrala jsem si hada. Chutnal božsky.
Tak bacha – v Mostě u Centrálu je čínská restaurace, které se odjakživa říká Micibar…
(už je s ohledem na tvé kočičiny bych byla hodně opatrná)
No, já (kdybych se nestyděla) bych vožrala kůže z celýho kuřete celý rodině 🙂
Taky se přiznávám ke kůžožroutství. Nejlepší jsou vařená křídla, zvláště konce křídel. A krk.
Naše dorostenka je kočičí (podezírám Katy, že mi ji nakazila). Kupuju jim křídla na kila, uvařim, obírám… a užírám. Dneska jsem měla domácí pracovní záchvat a tudíž hlad. Nic jsem neriskovala a k obírání postavila mladou. Nakonec jsou to její miláčci… Přistihla jsem ji v momentě, kdy si na talířek odkládala ty konce a kočičkám, mlsně se deroucím jí pomáhat, vysvětlovala, že jim z lásky nechává ty masitější kousky…
Kuřecí skelet vařím obden pejskovi.Ten vývar pro nás na polévku nebo pod maso nebo do mrazáku.
Já vařím psovi do mrazáku – těstoviny, maso, zelenina – většinou taky ze skeletů, ve vývaru pak vařím ty těstoviny. A musím se držet, abych mu z toho půl masa „neožpapala“ 🙂
Tak jsem to odklikla dříve.
Kdysi jsem kupovala před Vánocemi krocana. Tak okolo 25 kg. Naporcovala jsem ho do mrazáku, skelet i s kůžemi a odřezky a zbytky se nasekal do velkého hrnce a vývar se táhl 24 hodin. Přidala jsem tam jen celé cibule se slupkou, svazky bylinek, divoké koření. Pak se vše vyndalo, přecedilo, bílky vyčistily vývar, který byl obvykle skoro hnědý a hodně hutný. Kosti, cibule, bylinky – to vše se vyhodilo, některé kosti se nabídly pejskům z okolí – nikdy jsem to nesolila. Tříštivé ne, jen ty, co opravdu změkly na houbu a čoklidům následně nezpůsobí problém. Vývar se zamrazil do malých krabiček a byl poruce na polévku nebo omáčku. Tak na to se jednou také chystám.