Vyžebrala jsem dneska z Katyp recept na kandované ovoce (z následujícího textu pochopíte, proč nepíši jen dýni). Dostáváte ho jako recept na středu, protože – no, říkejte mi Koniášová.
Recept záměrně nechávám bez jakýchkoliv úprav, včetně vzpomínek na doby minulé. Máte jen ten jeden, námětů k diskuzi bude i tak dost.
Pokud mě nezavalí regál, ve čtvrtek následuje normální dávka.
No zkusím to, jestli si to ještě pamatuju! ÚÚÚŽ JE TO DÁÁÁÁVNO! A je docela jednoduchý, ale dlouho to trvá.
Mám ho napsaný ve své kuchařské knížečce, jenže ta je v Krkonoších.
Já jí dělala ještě snad za bolševika, takže mnoho ingrediencí bych volila dneska úplně jinak.
Jednou jsem dostala dýni, abych si z ní vyrobila dekoraci. Byla krásná, obrovská, zelená s oranžovými proužky.
A sousedka z chalupy mi poradila, že jí nemusím jen vydlabat bez užitku, ale dala mi ochutnat svoje kandované dýňové proužky a poradila. Fakt se to moc povedlo a zkoušela jsem ten recept i s jablky a hruškami. Dodnes lituji, že jsem tehdy vyhodila ta semínka. O jejich významu jsme neměli ani tušení. Mohla jsem je usušit a louskat.
1. den:
dýni očistíte, oloupete a pokrájíte na proužky – asi tak 2-3 cm dlouhé a 0,5 cm tlusté. Nebo na kostičky nebo jak chcete.
Zvážíte množství – na 1 kg dýně pak přijde tak 0,5 kg cukru. Můžete i víc, kdo raději sladší. Ale to má čas.
Dýni vložíte do hrnce, zalijete vodou tak, aby byla ponořená a přidáte buď ocet, nejlépe jablečný nebo trochu kyseliny citronové. A na 24 hodin máte po práci. Jablečný ocet je dobrý, není cítit a dodá říz.
2. den:
vodu z dýně slijete a prosypete jí ještě vlhkou odpovídajícím množstvím cukru. Kdysi jsem dávala klasický krystal, dneska bych volila třtinový. Přidáte pár kousků hřebíčku, aby se rozvoněl a na dalších 24 hodin máte opět vystaráno.
3. den:
dýně s cukrem opět pustila vodu, tak další už netřeba. Takže obsah hrnce na velmi mírném plameni povaříte aby „zesklovatěla“ (pozor – opatrně míchat, aby se dno nepřichytilo) a přidáte dle chuti: třeba pomerančovou šťávu z vymačkaného ovoce (tehdy pomeranče kubánské moc šťávy neměly, takže se nedávala, dneska bych jí tam klidně dala), strouhaný zázvor (ten na kouscích ulpí a dýňové kandované ovoce má pak ostřejší chuť, tehdy čerstvý zázvor nebyl, takže jsem ho nedávala, ale část dýně jsem prosypla zázvorem sušeným). Přidat lze skořici, badyán tehdy také nebyl, ale já bych ho tam dala klidně. Dnes bych totiž obsah hrnce rozdělila na víc dílků a ke každému bych přidala jinou ingredienci. A to vaření dýně trvá tak 1/2-3/4 hodinky. Nesmí se ta dýně převařit, je dost nutné to ohlídat, aby nebyla moc měkká a rozplizlá, kaši neděláte. Já to měla tak „na skus“. Pokud už by se tekutina hodně odpařovala, přidáte trochu vroucí vody.
„Sirup“ se scedí, já jsem ho pak míchala s alkoholem a přidávala med (když tekutina zchladla) a nějakou šťávu – většinou citron, dneska bych dala pomeranč, grep……. pak se slije do lahví a v lednici vydrží. My jsme ho tehdy na chalupě mívali ve sklepě a vydržel tam také dlouho, Vynikající je při nachlazení. Když by se ještě přidal strouhnutý zázvor, tak je to zázrak domácí medicíny. Je hodně sladký – cukr + med, proto naředit alkoholem, nejlepší je nevýrazná vodka.
Cezení nepodceňovat. Je důležité, aby kousky byly opravdu zbavené toho sirupu.
Slité kousky rozložíte na nějaký pekáč v nízké vrstvě a pak sušíte. To je vždycky sázka do loterie. Sušit by se mělo tak do 40°C max., jinak to upečete. Ideál byl tehdy na kachlových kamnech. Z toho vysokého komínku se odstranily všechny serepetičky, co tam byly vystavené a nacpaly se tam ty pekáčky. Občas prohrábněte. Když budete sušit při nízkých teplotách, tak to sice bude trvat déle, ale výsledek je stejný, čím delší doba sušení tím líp. Osvědčil by se asi pečicí papír, lépe se při prohrabávání bude s materiálem manipulovat a nepřilepí se to ke dnu pekáčku, tehdy nebyl! Dneska bych to asi tak udělala. Zvednutím konců se pak lehce s „materiálem“ potřese.
Taková ještě poloměkká, ale na povrchu už trochu usušená dýně se pak v pekáčcích zasype moučkovým cukrem, důkladně se v něm obalí a opět se vrátí do čistých pekáčků a sušíme dál. Ale už jen dosušujeme.
Dávala jsem je pak do látkových pytlíků. Aby se případná další vlhkost ještě stihla odpařit.
Když jsem dělala kandovaná jablka a hrušky, tak postup byl stejný. Neloupala jsem je a nevařila příliš dlouho a ani jsem je nenechávala macerovat ve vodě ten 1. den. Prostě jsem je pokrájela, prosypala cukrem a nechala pustit šťávu – vlastně 2. den cuketových. A pak už stále stejně.
Taky jsem je mívala ráda.
Já miluju biskupský chlebíček. Už jsem ho dlouho neměla. Nějak nevím, kde by se koupil opravdu dobrý.
Maminka ho pekla právě s kandovaným ovocem, rozinkami, ořechy a když tatínek někde za kondice navíc dostal třeba čokoládu, tak ta tam skončila na kousky také. Mohla jsem se ujíst.
Tak to je další téma pro kuchatky: RECEPT NA BISKUPSKÝ CHLEBÍČEK (omlouvám se, pokud jsem ho přehlédla a už tam někde je!)
Tož tak, to je vše ke kandované dýni.
(A za mě: jestli si Katyp FAKT tohle všechno pamatovala z hlavy, tak já se svou údajnou pamětí slona se jdu zahrabat!)
Ilustrační foto
Posledně jsem se v krámě ohlížela po kandovaném ovoci, a všude byl glukózovo-fruktózový sirup, kterému se vyhýbám, pokud možno. Tohle se mi docela hodí, až budu mít pár dní volno, tak možná zkusím. Byl by nějaký typ, jak dělat kandované pomeranče a citróny? Prosííííííííííím
Henri, našla jsem tohle: oloupat dva grapefruity, nebo tři pomeranče (citrony) a odstranit jejich bílou část a zahodit ji. Kůry nakrájet na úzké proužky a vařit je ve vodě pokud nezměknou. Vylít vodu. V jiném kastrolku připravit cukrový sirup jemným povařením jedné části krystalového cukru (1 hrnek) s jednou částí vody (1 hrnek) do té doby, než se cukr rozpustí. Potom přidat dostatečné množství sirupu ke kůře tak, aby kůra byla úplně potopena. Přikrýt a na mírném ohni pomalinku vařit do té doby, než kůra zesklovatí. Slít, vychladit a skladovat v chladničce.
To zní moc dobře a hlavně jednoduše, to musím zkusit. Seženu biocitrusy a jdu na to, až budu mít čas. Díky moc, Haderach
No není zač … je to z netu, ale kandovanou kůru jsem dělala předloni a nějak takhle to bylo – na rozdíl od Katy si TOHLE nepamatuju, já mám jinou deformaci, asi částečně profesionální 🙂
S maminkou jsme kandovanou kůru dělaly trochu jinak. Oloupaná kůra se přes noc namočila do studené vody – potom šla ta bílá vrstva snadno seškrábnout, stačila lžíce. Pak už byl postup stejný – jen si přesně nepamatuju poměr vody a cukru, však už je to hodně přes třicet let.
Jo, z HLAVY! Já když vzpomínám na své dětství a na dobu, kterou jsem strávila na chalupě, tak se mi vzpomínky vybavují. I s těmi recepty. Tenhle je jednoduchý, nejsou tam žádná deka mouky, počet vajec……… prostě jen se to nějak připravuje. Ten postup si prostě pamatuju jako třeba nakládání hub, sušení hub. Možná není úplně přesný, ale takhle jsem to dělala. A fungovalo. Paměť slona mám na některé věci také, ale spoustu dalších si nepamatuju ani hodinu.
Já to před časem dělala, ze začátku to vypadalo super, jen teď je to tvrdé, hooodně. Je možná nějaká náprava??
Napařit?
Rozmickuj to s cukrem, da se pouzit do peciva nebo na posyp.
Děkuju Vám obêma za radu…Zkusím s tím něco provést…dám vědět.
Asi to není důležité, koneckonců zapomínání le logická obrana organismu proti zblbnutí.
Já dýni kandovala také, takže mě zarazilo těch 1/2 – 3/4 hodiny. Tovje podle mého názoru strašně dlouho, já ji vařila asi 10minut, stejnou dobu vařím, když ji kompotuji a maximálně dalších 10 minut steriluji. Jinak je to na kaši.
my vaříme do zesklovatění – cca 10 min
Jo, taky jsem se divila… Dýni jsem vařila/pekla jenom 2-krát, taky ji moc nemusím, ale za 15 min. byla na kaši. Ale v polévce to neva…
Omyl, damy. Nasla jsem fotoblog a tam se taky pise 45 minut – je to s fotkama a na kasi neni. Zrejme je to jako u brambor tim octem (na blogu citronovou stavou).
Tak to máš asi pravdu… Napr. když se vaří brambory spolu s kysaným zelím, tak jsou zvenčí taky na zkus, uvnitř skoro až rozvařené.
oprava: na skus 🙂
Já ji vařím taky v octové vodě, takže octem to není, asi je blbej blog.
Není blbej blog – je to ze stránek Co nového na kopci a ty dámy nejsou žádný diletanti, myslím, že chyba je v interpretaci.
Ano, na Kopec taky ráda lezu. Jsou neblbí a kdyby mi nevyschly zdroje mlíka, tak jsem asi jela v sýrech. Takhle se holt budu /ráda/středověčit. 🙂
Já to vařila na kachlácích. Pomaličku, ochutnávala, zkoušela jsem to „na skus“, pak jsem to okamžitě odstavila. Tehdy jsem to zkoušela poprvé a taky naposledy. Ale někdy si to zopakuju.
Tak naše rodina kandované ovoce ne-e. I do marokánek dáváme sušené trnky, meruňky a špendlíky. Ale až budete, dámy, kandovat, ať se dílo daří. Domácí je domácí. 🙂
Pokusím se uvést na správnou míru dobu vaření dýně. Jde o interpretaci: přivedeme k varu a vaříme 10-15 minut nebo postavíme na kamna a vaříme asi 45 minut. Jenže v těch 45 minutách je započítaná doba, NEŽ se ta věc vůbec začne vařit, což závisí na množství dýně a doba samotného varu její tuhosti – některé druhy jsou tvrdší. Takže podstatná informace je DO SKLOVATA. A žádnej z receptů tudíž není blbej.