Tohle je spíš návod na pididárek nebo na to, jak udělat radost vnoučatům – i když v zimě (bude nějaká?) by možná ocenily i dospělé návštěvy 🙂
Mléčná čokoláda nebo hořká čokoláda nebo bílá čokoláda – hlavně FAKT kvalitní
dřevěné lžičky
formičky (ideálně silikonové)
Čokoládu rozehřejeme ve vodní lázni, nalejeme jí do formiček (pokud nemáme silikonové, doporučuji napřed vypláchnout studenou vodou) . Po 5 minutách do nich zabodneme lžičky, aby hezky stály, a dáme to zatuhnout lednice. Po ztuhnutí vyjmeme z formiček.
Do hrnku horkého mléka dáme čokoládovou lžičku a mícháme a mícháme, až se vám čokoláda rozpustí.
Tipy: čokoládu ve formičce můžete ještě ozdobit (viz foto) nebo použít hnědou i bílou a vytvořit mramorování.
Nápad nám poslala BOYE (která též vyrobila hrnek), čokoládu stvořila Nikola
Všechno paráda ?✨⭐️
Nejen že dobře vaří, ke všemu je děsně šikovná, ftipná, prímová…. Zkrátka Boye ?? Tohle udělám vnukům, koupila jsem formu s autíčky, vlaky, ap. To se jim bude líbit ????
To určitě bude!
já se přiznám, že oceňuji hlavně ten hrnek :o)
🙂
Tak já mám děti už pomalu větší…teď tu je mladší, a každé ráno jako malej kakao, nebo horkou čokoládu. Ale tohle bych mohla vyrobit pro prcka…ten je taky čokoládovej a kakaovej!
Jen aby vydržel míchat a nezblajzl to hned.
A hrneček je moc hezký, to je slečna šikovná!!! Gratuluji!
Hrnečkově šikovná je BOYE, slečna dělala čoko….
Tak Boye si pochvalu schová pro příště, a slečna si ji přebere hned.?
POZOR! POZOR! Došlo k malým, ale pro mě podstatným nepřesnostem! A mnozí to brzy prokouknou a budu za kecku 🙂 Když jsem to posílala, psala jsem, že nápad ani výrobek nejsou moje, ale hrnek ano. Ovšem hrnek mi přinesl před lety Ježíšek Benjamína a nejspíš jej vyrobilo nějaké zotročené dítě v Asii a prodává je ten modrožlutý švédský obchod… Tedy hrnek je můj, ale ne výrobek 🙂 Na obrázku je tedy VÝHRADNĚ cizí peří.
Na mém komentáři to stejně nic nemění ?
Tak pardooooooooooooooooooooon. Jsem to bubě pochopila.
No vidíš a já jsem se právě chtěla zeptat jak ty hrníčky vyrábíš.
Kdysi dávno jsem se pokoušela vyrobit „ochrany“ na květináče
a dopadlo to neslavně. Tenkrát OBI a nic podobného nebylo.
S kytkovými obaly je to všude stejné. Vytočit a naglazovat lze cokoli podle dohody. Dá se udělat i jakýkoli originál modelovaný, lepený, litý, jednobarevný, malovaný,… Ale je to zbytečně drahé, protože ruční. Když to květníkaření popadne mě, koupím obyč terakotový květináč, ucpu mu dírku hlínou, naglazuju, vypálim. Nebo dírku nechám a naglazuju i podmisku. Ještě jednodušší, pro ty, kdo nemají přístup k peci, je obyč květník pomalovat zapékací barvou a šupnout do trouby. A má-li to být obal, odtok se ucpe lepidlem. Jakýmkoli, nejpopulárnější je tavné.
Objednávkám se samozřejmě nebránim 🙂
K jedlé části: Dřevěná lžička je krásná, ale v hrnku okamžitě ukáže, že soudruzi z NDR někde udělali chybu… Ideální jsou lékařské krkošpachtle, případně klacky od nanuků. A doma je to jednoduché – já 31 let po svatbě – mám ještě furt nějaké lžičky v originálním balení (jasně, je to proto, že mezi vtipnými kamarády člověk ještě více vtipně pronese, že si v rámci svatebních darů přeje hlavně lžičky a žehličku…)
Takhle já mám nepoužité utěrky, které mi maminka obstarala v rámci pořizování výbavy v tehdejším Texlenu Trutnov. Měla tam kamarádku a díky jí mám utěrky, které měly jít na export, ale měly nějakou chybičku. A to jsem vdaná 37 let a zasobila jsem i dceru. Utěrky jsou lněné a prakticky nezničitelné. Jó pak že za komančů bylo všechno špatné ?. Utěrky tedy ne.
Máš pravdu!! Ubrusy, utěrky, ručníky… pořád mám heště zásoby, a to jsem kdysi hodně utěrek dala kolegyním jako vtipnou kytku…jojo, líbilo se, ale mohla jsem předvídat….
A dětský plínky…
Kolik máš žehliček?
Já jsem Káča hloupá při stěhování rozdala dvě velké tašky látek ?. Pak začaly chodit dcery, že děti potřebují do školy kousky látek atd atp… no je ze mě opravdu Kačena. Ale ještě se nestalo, že bych vyhodila nebo rozdala něco, co později nebylo třeba.
Tak já se přiznám, že jsem hrabna a při stěhování jsem nic nerozdala. Mám taky utěrky a foťáky ještě z výbavy. Látek mám zásobu, protože taky trošku šiju. Ani nevím, jestli se dá teď něco koupit, krom bytového textilu.
Ale my jsme se stěhovali z domu do bytu a děti: nenene, nic nám nedávejte… co jsem rozdala, to později chtěli.
Nojo no to jsou mladí.Ti až časem zjistí co je potřeba.?
Mám froťáky, panenko skákavá, někdy ten mobil fakt perlí. ?staré foťáky mám taky, ale ne z výbavy
To chce vypnout automatické opravy 🙂
Něco potřebují ihned (na co ani peníze nemají) a něco nechtějí ani za nic (posléze to potřebují ihned a nutně). My maminky to známe.
Též jsem byla taková a všechno schovávala, dokud děti studovaly a jakoby všechno potřebovaly. Jenže oni začali litat po brigádách a vydělávat si a začali být malinko vybíraví, banda jedna.