Na těsto:
500 g polohrubé mouky
200 g másla
200 g cukru
vanilkový cukr
kypřicí prášek
1 vejce
Na tvarohovou směs :
500 g tvarohu – klidně vaničkový
150 g cukru
1 vejce
vanilkový cukr
500 ml mléka – vmíchávat postupně, aby se netvořily hrudky, směs je řídká.
Těstové ingredience prohníst v drobenkové těsto, vše rozprostřít na vysypaný, nebo pečícím papírem vyložený plech s vyšším okrajem. Na těsto vylít tvarohovou směs a navrch navrstvit oprané višně.
Recept nám poslala Květula V. a dodává: „Višně nemaje, poházela jsem kousky višňového džemu.“
Višně – to jsou pro mě olivy cukrářské: Nikdy jich není dost.
Ovšem višní nemaje a kuchtaje v bezlepkovém režimu, zbývá mi jediné: Nalejt si višňovici…
Tvaroh a višně – královská kombinace. Až jsem dostala chuť na sladký, což tak často nebývá. A recept se mi líbí moc. Jen to ovoce bude až za čas. Zatim by se hodilo klohnit něco ze sněženek. Ty jsou právě v konzumní zralosti a pomalu není pro samou kytku kam v zahradě šlápnout 🙂
Tak za prvé: odmítám uvěřit, že bys ty krásný kytičky sežpapala! Za druhý: varuju tě před jakýmikoliv středověkými experimenty s ptákama a sněženkama, jsou jedovatý! A za třetí: koukej zahradu obcházet nebo přelétat a nešlapat na poslíčky jara!
Kdyby byly jedlý, klidně. Stejně jako snadno pozřu roztomilého králíčka. Středověce se držím bez reptu receptu, jinak to smyslu veškerého postrádati bude a zahradou poletuji jak čmeláček, neb mám za zády vnuctvo, který neustále řve „bachááá, babííí, kytičkýýý“ a kdo to má poslouchat. Jsem ráda, když je tu vobčas ticho. Jen mě už trošku bolí křidýlka.
Hlavně mi písni, kdy chceš ty křepeličky. Já navrhujui týden mezi 17. a 25.únorem, máme totiž jarní prázdniny a tak pokud nebude metr sněhu, ráda vyzvednu a přivezu.
My je máme sněhem zapadané :-(.
Jsou tam jako pod peřinkou, neboj.
Nebojím. Jen o jeden kopec, na který muž nahrnul hromadu těžkého sněhu. Ty to asi nerozdýchají. Budou do herbáře :-).
S višněmi to mám stejné. Miluju je. Tchán měl kdysi v dávnověku u prahy chatu a na zahradě višeň. Plody měla obrovské a plné šťávy tmavorudé. To bylo nebe v hubě i když trochu kyselé. A ty moučníky z nich. A v lihu naložené jako panák griotky a zbylé vymacerované plody jsme přidávali do bowle. Ach jo. Snad tu někde višně jednou seženu.
Višně maje, leč pro koláč nepoužitelné – jsouť v alkahůlu naložené, učiním jak zde paní Květa : na tvaroh umělecky umístím višňový džem a zcela neumělecky to zblajznu…móžná něco nechám pro prcka..jestli ho rodičové přivezou.
Nooo pokud ho uděláš z celé dávky a ne jen z poloviční jako já (peču pro dva) , Tak budete mít i s pesanem co dělat ho sníst a s nikým dalším se nepodělit 😀
Vše se dá lehce napůlit ale jak udělám půl vejce?
Při troše šikovnosti i to vejce napůlíš. Mně se s tím ale nechtělo babrat, tak jsem do těsta dala vejce celé a do tvarohu žádné . A vyšlo to 😉
Ha toť řešení. A já tu mám zbytek tabulky hořké čokolády tak jí tam nalámu.
Nebo varianta….dělat rovnou z dvojité dávky a nic půlit nebudeš muset 🙂
Včera jsem opomněla vzpomenout knihu, kdysi koupenou jen proto, že na obálce byla ilustrace od pana Borna – bude legrace! Nebyla – nad malou knížečkou jsem po celou dobu čtení úplně slintala….jak tam početná rodina bezstarostně hoduje ..
Možná některá z Vás četla – Poupata odkvétají v máji -…
🙂
-dtto-
Hele, knihy mají někdy podivné účinky. Jako puboš jsem četla knihu, u který jsem vždycky dostala chuť na brambory na loupačku – a teď nevím, která z nich to byla, buď Český skaut mezi Indiány (Alois Hora) a nebo Lovci orchidejí (František Flos) 🙂
Koupila jsem ji také kamarádce, a pak jsme ji ještě koupily pro další. Obě svorně tvrdily, že si v ní čtou, když mají ze zdrav.důvodů jídlo chuti nevalné…
Hele Ty máš kamarádky masochistky? Tedy já mít nařízeno jídlo chuti nevalné a číst o pochutinách, tak trpím jako zvíře. Moje představivost předčí čichové i zrakové vjemy a jak jsem v databázi knih koukla, budou tam popisy dosti barvité. Knížečku mám zatím uloženu v e-podobě, až budu mít zpět svůj notásek a v něm příslušný prográmek, čtečku nakrmím a přečtu si . Tu včera zmiňovanou jsem v e-podobě nesehnala 🙁
Ty máš Lovce orchidejí? Je to ta, kde měl v Kostarice psa a nevěděl, zda mu říkat Kosta, nebo Rica? Jestli si to nepletu, tak tam je pasáž, která popisuje, jak pralesem voněla vanilka – s tím to mám já. Brambory na loupačku z toho necejtim, budou toho skauta 🙂
Já zase slintám při pouhý zmínce o Kájovi Maříkovi – to už tu proběhlo. Jo a On the Road = smetanová jahodová zmrzlina. Tu dělám často…
A jde Ti rovnou do ledvin? 😉
Zase telepatie funguje , obe jsme současné myslely na Kaju Marika ?
Květule: Zásadně do ledvin. Do žaludku mi jde máloco… 🙂
Věrce: Ten naskočí vždycky, když jde o dobroty…
Prosím té, tohle možná nepochopís . Cca v šesté třídě jsem cetla Kaju Marika a ten miloval mléčnou polivku ( doufám , ze si to po tech letech nepletu, ale byl to čerstvý chléb nalamany do talíře a zality čerstvým mlékem – Bodejt by malý chlapeček uměl něco uvarit ). A já podle něho tuto “ polévku “ taky malém denně po příchodu ze školy připravovala a moc mi chutnala , Haha . Ještě teď cítím na jazyku vynikající chuť chleba a “červeného “ mléka .
Chápu! Já na Šumavě běžně hrnek čerstvě nadojeného a do něj chleba… Jen Kája od Lízy a to byla koza. A to nemůžu. Sýry do ledvin, ale mlíko ani na měkký patro nedojde… 🙂
Tak na to ti musím odpovědět, že já jsem v roce 1971 dostala k vánocům od svého nynějšího manžela knihu Vítězný oblouk – E. M. Remarque (to mi bylo 15 a půl) a ačkoli jsem byla značně nezletilá a nedospělá, po přečtení této knihy jsem měla nezřízenou chuť na Calvados. Vůbec jsem nevěděla, jak to chutná, ale tam to bylo tak popisované, že mě to úplně iritovalo. Později jsem to ochutnala – taky mi nebylo ještě 18, a musím přiznat, že mi ten pravý, barvou koňaku, chutnal. To už je ale moc let zpátky.
Nějak se mi popletlo vlákno.
Nepopletlo! A Calvados mě popadl taky s EMR zhruba v patnácti. Taky, kdy jindy to člověk začne číst, že jo… A vzápětí Žízeň po životě a problém složitější – Absint. Zvonokosy – Beujolais. No, vypadá to, že jsem se k těm osmnáctinám dochlastala… Opak je pravdou, ale fakt je, že do plnoletí jsem to ochutnala všechno a tak jako dospělá už jsem věděla, do čeho jdu 🙂 Čtenářskou vášní ku všeobecné zvídavosti a praktickému vzdělávání!!! aneb Učitseučitseučitse (vodka???)
Helčo, kam jsem to napsala?
Dobry.. trefila ses 🙂
Ten koláč mám ve svém „Receptáři“ (upatlaném rozpadajícím se sešitě) minimálně 30 let a nevzpomínám si, že bych jej kdy pekla. Teď mne, nevím proč, zaujal když jsem lovila „něco“ . A jelikož byl v lednici načatý višňový džem ještě od vánočního pečení , bylo rázem rozhodnuto 🙂
Tak jsem zjistila jak se mi po pobytu ve špitálu a konzumaci prášků totálně změnily chutě. S chutí si dám jogurt, mléko a ovoce. Nic z toho jsem už léta nevyhledávala. Taky sladká jídla dietní mi chutnají a nestíhám se divit. No, asi jsem to potřebovala. Tělo si řeklo samo.
A ještě něco úplně mimo mísu, právě jsem vyndala z hrnce domácí šunku vařenou v šunkovaru od Tesc..y, tentokrát z kuřecích stehenních řízků. Právě se chladí a už se těším na zítřejší snídani, kde bude hrát prim.
Mimo mísu? To snad ne, přece takovou dobrůtku nebudeš válet jen tak po stole… 🙂