2 křepelky
1 kg zeleniny nakrájené na velké kusy
1 lžíce oleje
2 – 3 lžíce rozpuštěného másla
koření dle chuti
sůl
Do zapékací mísy dáme olej, na něj nasypeme zeleninu smíchanou s kořením (já použila Grilovací na drůbež).
Na zeleninu položíme vykuchané a dobře očištěné křepelky (u nás se dají koupit pouze křepelky japonské, většinou u chovatelů, kteří je chovají na vajíčka. Mně je můj známý dodává rovnou oškubané a vykuchané). Křepelkám odstřihneme konce křidýlek, vzhledem k tomu, jak jsou tenké, tak se rády připalují. Můžeme rozstřihnout na zádíčkách a rozložit na plochu. Osolíme, okořeníme a potřeme rozpuštěným máslem. Potření během pečení několikrát opakujeme.
Pečeme asi 1 hodinu. Musíme počítat s tím, že jedna křepelka = 1 oběd. Podáváme s hranolky, bramborami nebo br.kaší, nám chutná i varianta s rýží.
Křepelčí maso je jemné, chutí připomíná holoubata, většina masa je na prsíčkách a na stehýnkách.
Křepelky připravovala: Jana Macůrková
Ty dvě pipinky v zelenině vypadají nádherně. Nikdy jsem křepelky ani holoubata nejedla a ani nevím jestli se tady dají sehnat. V Makru jsem viděla malá kuřátka – tak každé na jednu porci, možná tam budou i křepelky. Myslím, že se dělají i s nádivkou.
Někdy se neudržíme a ta malá kuřata koupíme. Člověk jej snadno slupne celé, ale cena je poněkud sváteční… Tak kupuju dvě. Pro každou z nás půlku, zbylá půlka jde do školních svačin. Protože je nejradši máme pečená jen na másle, dělám k nim, krom brkaše, ještě nějakou teplou zeleninu. Vypadá to luxusně a např. mrkev s hráškem už rozpočtem nezacloumají. Jasně, nabízí se nádivka, ale protože ji holky rády ve velkém, tak ji druhý den peču v kuřecím výpeku, v původním pekáči a jíme ji jen se salátem.
Jiřinko, tohle je přesně 11111 komentář. Takhle krásné číslo jsem si nemohla neokomentovat.
Jé, to je ale fakt krásné číslo a já jsem měla zrovna to štěstí, děkuji. 🙂 🙂 🙂
Já se chystám na křepelice po středověkovsku. Jen to jaro naskakuje a tak se spíš než v kuchyni zdržuju venku. Koukám, že většina z vás taky 🙂
Navíc u nás dneska probíhají oslavy všech tří vnuků z dceřího chovu (během 14 dnů mají narozeniny všichni) a tak je tu poněkud živo.
A ještě navíc: Nedávno jsem tu štkala, že nám změkla želva Megí. Co by za to kuchaři dali. Změkla tak, že při transportu posloužila plochá odpěňovací lžíce. Megíina konzistence připomínala dobře uvařenou čistou kližku. Což je neklamný znak želvího konce. Protože je venku teplo, dopřály jsme plazovi předsmrtnou každodenní sluneční lázeň… A teď jásám z plna hrdla!
Naše měkká želva ztvrdla!
Je to jediný z mazliků, který chovatelkám udělal radost tím, že je tuhej… A na pravou želví polívku si holt budete muset počkat… A ať sem holky šoupnou cokoli, u nás budou ledvinky. Pokud vyjde klasický recept, druhá polovina půjde do experimentu. Bude-li fotogenický a poživatelný, samozřejmě předám…
Holky, hoďte práci za hlavu, vystrčte se na slunce! Želva dokázala, že nechceme-li v plavkách a letních ohozech ukazovat rosolovitá těla, musíme tvrdnout na slunci už teď! 😀
Lucinko, asi ta maličká měla málo vápna a chyběl jí vitamin D, to není z mé hlavy, ale můj děda“starý chovatel“ snad všeho co jde, mi to říká a sluníčko jí určitě pomohlo, a máš jí dát nastrouhanou sepii, ale to jsi už poznala sama. Tak ať se Megince daří, vždyť je jaro, a to se mají všichni radovat. 🙂 🙂
Já jsem to Boy psala mimo Bramboračku – nadrtit přepražené skořápky z vajec (vidíš . sepiová kost mne nenapadla), AD3 a na sluníčko s ní a že se to zachránit dá.
Tak já teda se chlubit pracemi na zahradě opravdu nemůžu. Dneska jsme dojeli pro poslední věci z chalupy a první tlustá čára je vytvořena. Teď si „odpočinu“ při vybalování, mytí nádobí, praní věcí a dalších radovánkách. Jsem tak strašně unavená, že zítra fakt bude „válecí“ neděle.
A k tomu špecle se šunkou a vejcem a konečně jsem vybalila pekárnu, takže ingredience mám a upeču si chleba!!! Na to se těším ze všeho nejvíc.
Budiž ti přáno! Už si to zasloužíš.
Nojo, „válecí neděle“. Myčka jede naplno. Vybalím krabici, naplním myčku, umyju, poskládám na místa tomu určená. Mezitím peru. Ale jenom tak „lážo-plážo“. Když není co cpát na sušák nebo vyklízet z myčky plácnu sebou do postele.
Usmažila jsem si nakonec řízečky z menších kuřecích hnátiček. Vykostila jsem je a z kostí mám vývar a kočky co obírat k večeři až to vychladne. Na špecle dojde zítra.
Křepelku jsem jedla několikrát, je to vynikající masíčko a taková „obíračka“. Hned bych si to zopakovala. Dostali jsme jich kdysi povícero od kamarádky „myslivce“ a připravovala jsem jí na divoko s větším množstvím cibule a kořením, bez zeleniny (tahle verze vypadá moc jedle), výpek se dochutil červeným vínem a rozmixoval na hladkou omáčku.
Ta minikuřátka z Makra mám moc ráda. Jen tak upečená na bylinkovém másle (hojně másla, dávám ho i dovnitř kuřete) s brkaší. Ale je to poněkud finančně náročnější oběd, takže zatím ne. Jedno kuřátko=1 oběd. Jednou jsme na chalupě pekli v rámci nějaké oslavy narozenin těchto kuřátek 20. Každý si donesl svoje, rozpálila se kachlová kamna a v troubě v litinovém pekáči byla vyskládána jako buchtičky. Pak talíře, měkký chléb, ruce jako příbor a šťáva se vytírala tím chlebem……….. mana nebeská. I přítomní pésci si přišli na své.