mořské plody
(olivový) olej
bílé víno
limetková (citronová) šťáva
petrtelka
Směs mořských plodů – mušle, krevety, chobotničky, kalamáry vhoďte na rozpálený olivový olej, zarestujte, zastříkněte polosuchým dobrým bílým vínem a limetkovou šťávou. Ochutnejte, zda je potřeba osolit. Nakonec vhoďte hrst nasekané petrželky. Celá akce by měla trvat 3-4 minuty. Podávejte se skrojkem limety (citronu), opečenou bagetkou s bylinkovým máslem a sklenkou vychlazeného bílého vína.
Recept poslala: Devětapadesátka
Tak … diskuze je vaše, já mám dnes pracovní zasedání a navíc se přiznám, že frutti di mare u mně ne 🙂
Mořské plody mám moc ráda jako všechny další potvůrky – ústřice, mušle, samotné malé chobotničky (jako salát jsou neodolatelné), krevety všech druhů na spoustu úprav. To bych mohla jíst denně. Za mne dneska recept vynikající, jen utřu slinu a dojím chleba s máslem (šunku vyžebrali hladi chlupatý mňoukaví).
U nás bych to jedla jen já, tak až se mi podaří být sama doma (kdy to bude, opravdu nevím), koupím směsku a jdu na to. Zatím jenom ukládám recepis a budu se těšit. 🙂
Bezva jídlo, nesmí být moc často, tak svátečně…
To by u nás mohl být svátek 3x týdně…
Já tyto plody opravdu můžu, jenom bych ještě přihodila česnek. Jediné, co bych z mořských plodů nepozřela, jsou ústřice.
Nevíš o co se připravuješ! Nebo jsem divná já. Ale taková vycucnutá ČERSTVÁ ústřice zalitá lokem dobrého šampaňského………. mana nebeská.
A co bych taky mohla v množství více než velkém je kaviár. Teda ne ten za 29,90 černý/červený ve skleničce, tak to opravdu nehrozí. Ale ikra ketovaja nebo íránský černý, jojo, kde jsou ty časy???
Jinak z těch podivných pidikuliček dělám kaviárovou omáčku k rybě. Taky moc dobré. Jednou sem dám recept snad i s fotkou.
Hmm, vlk taky sliboval 🙂 . Neee, dělám si légru, věřím, že brzy dodáš něco úžasného.
No že se taky ukážeš! Jen co to tu víc zprovozním, naučím se s tím foťákem a jak se stahují fotky do počítače a jak se odesílají……… Ještě dlouhá cesta k dokumentaci.
Stáhnout fotky do počítače je brnkačka. Ovšem, opravdu dobře vyfotit jídlo, to už je vyšší dívčí.
Tak tomu ruskému kaviáru taky rozumím, neboť když jsem byla malá, táta to vozil z Moskvy, kam jezdíval na zasedání. Bylo to skvostné, mazali jsme si to na chleba s máslem. Taková to byla zhýralost.
Já jsem do bývalého SSSR jezdívala téměř každý druhý měsíc. Měla jsem tehdy na starosti sekci elektrotechnického průmyslu (PZO Závody silnoproudé elektrotechniky) v rámci RVHP. Sjezdila jsem hodně velkou část té krásné země. A v Moskvě jsem bydlela buď v Českém domě při velvyslanectví nebo v hotelu Rossia. A tam byly sekce, určené pouze pro cizince a v každém rohu byly snídaňové bufety. Párečky, vajíčka, saláty, máslo, mísy se zakysanou smetanou (ta byla!) a mísy s kaviárem. Do zavařovačky jsem si drze nabírala před odletem do Prahy a pak nastala ta pravá žranice. Tchán a můj tatínek kaviár milovali, jinak ho nikdo z rodiny nejedl. MLP ublinkával jen o něm slyšel. Asi stejně jako u ústřic.
MLP? Snad MBLP, ne? 🙂
Kaviár a mořské živočichy můžu v množství větším než velkém. Jediné, co mě tedy nezachvátilo, jsou ústřice. Ochutnala jsem, byly skvostně připravené a podávané, ale nějak mi nešly do hrdélka ?. A jsem asi divná, ale ani šampaňské to nezachrání… Já totiž obecně bublinky, byť sebekvalitnější, prostě nemusím. Po všem totiž nezřízeně škytám!
Všem, kdo má rád mořské potvory, přeji dobrou chuť, ale já ze všech mořských plodů mám nejraději kus vepřového. Ale kaviár, to je docela něco jiného, to můžu v malém i větším množství. Bohužel pravý kaviár mám jen výjimečně. 🙂