košík aronie
cukr krystal
Želírfix
Recepty na zpracování aronie nám poslala Květoslava – a promiňte, ponechávám je bez zásahu, protože jakákoliv úprava textu by byla jen na škodu:
Jako omluvu za mrňavé kuličky angreštu jsem dostala košík aronie. Odštopkování zcela jednoduché a navíc se iniciativně zapojil i mužský. Měla jsem přesně 3,5 kg černých kuliček a menší nerudovský problém, anžto jsem se nepodívala na Bramboračku a tudíž mi ušlo, že skoro rok tam visí návod co a jak. Můj experiment:
Oprané a okapané kuličky jsem rozdělila do dvou kastrolů, aby nebyla vrstva tak vysoká a prosypala je cukrem v poměru na 1 kg aronie 1/2 kg cukru krystal. Jeden kastrol jsem i s pokličkou dala do trouby (horkovzduch 150°) , druhý jsem nechala na nejmenším plynovém hořáku se staženým plamenem. Asi á 15 min jsem obě nádoby promíchala. Za hodinu už kuličky hezky plavaly ve vlastní šťávě a vůbec nezlobily – neměly tendenci k připalování, všechen cukr byl rozpuštěný. Jelikož bylo vedro a čas pokročil, vypnula jsem sporák. Druhý dne jsem zjistila, že stav v obou kastrolech je stejný, kuličky pořád tvrdé, tak jsem oba nechala na kamnech na stažených prostředních hořácích za občasného promíchání zase asi hodinu. Třetí den byly kuličky hezky měkké a proslazené – samozřejmě pořád s typickou natrpklou příchutí.
Džem
Oddělila jsem 1,5 kg kuliček i se šťávou, tyčovým mixerem chvíli pojezdila, vmíchala Želírfix 2:1 promíchaný ve 2 lžících cukru přivedla k varu, 5 minut povařila, naplnila do skleniček a otočila hore dnem (dělám tak všechny marmelády, dál již nezavařuju)
Zbytek kuliček jsem ponechala
Ve vlastní šťávě
Nechala jsem aronii v hrnci chvíli provařit, aby byla opravdu horká, naplnila do skleniček a otočila víčkem dolů. Je z toho hezký a chutný kompot – šťávy přiměřeně. Do dvou skleniček jsem zkusmo dala po jedné polévkové lžíci rumu , tak jsem zvědavá, jak se to rozleží. Jednu plnou velkou sklenici jsem si nechala v lednici a denně mlsám dvě lžíce pro zdraví. Mužskej prohlásil, že on toto nee, že zdraví přenechá mně – jemu ta natrpklá chuť nesedí.
Už víc než dva roky se snažim aronii sehnat, už i slíbená byla, a nic. A Květa má štěstí, že bydlí daleko, chodila bych ji pilně navštěvovat (tedy spíš tu její lednici).
Doufám, že si to Saša nepřečte- včera jsem dostala ještě jeden košík. Zdá se mi, že už se začíná tím suchem tady scvrkávat, ale určitě se ještě vybere. Tentokrát dám cukru trochu méně (bez rumu je ta šťáva pro mne moc sladká) a zkusím trochu šťávy vymačkat tak na skleničku čisté marmošky na cukroví (se jim pomstím mlsounům 😀 )
V tomhle počasí máš můj obdiv.
S tou aronií je to jednoduché. Už vím, že se nepřipaluje, tak zapálím sporák, nechám na hodně málo a zdrhnu. Občas zajdu promíchat, jak mne to přestane bavit vypnu. Dělám to hlavně navečír, když se začne ochlazovat a do rána se vyvětrá. Poprvé to bylo trochu o strach, teď už se nebojím vlka nic :-D. Jen kdyby konečně aspoň trochu sprchlo. Včera jsem zase koukala, jak se dešťové mraky rozdělují, aby se nám obloukem vyhnuly 😕
Jak se nepodêlíš, tak jí to vykecám!!!
😮 to je ale vydíránííííí…. a veřejné k tomu! 😀 😀
Opakuju se, ale letos je všeho opravdu moooc. Takže zkusíme i Květčiny experimenty. Jinak aronii většinou zpracujeme na sirup, sušíme ji a v zimě přidáváme do čaje jako obměnu šípků, i likér není špatný. Mě ovšem moc neoslovuje, tak ani moc nevím, jak to všechno chutná. Ale rodina výpěstky likviduje stejně spolehlivě jako špačci a kosi. Ti mají aronii taky moc rádi, a tak ji musíme mít přikrytou sítí.
Květuš, můžeš mi napsat, jak se jezdí na mickéru? A hlavně, jak se na něm jezdí při vaření? ☺
Dělám si legrandu, ale přiznávám, že jsem nikdy aronii nedělala, tak vůbec netuším …..
Já se dnes dala do utopenců, nějak jsem na ně dostala obrovskou chuť. Jako takto, nejdřív jsem chtěla z těch mých škvarků udělat škvarkovou pomatlánku, ale nakonec jsem to přehodnotila ☺
Nooo někdo má u zadnice vrtulku, já modernizuju a jezdím na mickéru (ten vyplazenej jazyk tu nemám 🙁 )
Já ji dělala letos prvně – díky dárkyni. Vůbec veškeré zavařování se u nás děje díky dárcům, jelikož my zahrádku nemáme. Jediné co jsem kdy cíleně kupovala byly okurčičky , protože mnou nakládané jsou přeci ty nejlepčí- no ni? a i ty jsem hledala kvalitu za slušnou cenu. Kupovat na marmošky jahody nebo třešně za 100,- a více Kč/ kg… tak takovej důchod fakt nemám 😥
Hele ale ty nešetříš! škvarečky máš gratis a utrácíš za adepty na tonutí 😕
Nebůj, na škvarkovku dojde ☺
Noooo, Ty se teda máš, jezdit po kuchni na mickéru, to jen tak nějaká nemá, to souhlasím.
Zrovna jdu smažit patizon, jsem dnes jednu hrůzu dostala, tak bude k véči …. ozvu se později, páč hladový chlap je horší jak hladový hroch ☺
Tak ke mně včera přiletěly 3 lítající talíře – jeden jsem hned poslala dál a teď dumám, co se dá s nima jiného dělat krom smažení?
Nechci Ti do toho kecat, ale talíře se blbě smaží, vážně ☺
Já teď vylezla ze sprchy, páč jsem byla nějak opocená, přiznávám.
Jani, včera tu 1/2 hoďky pršelo, ale znát to nebyo vůbec. Dnes zatím nic ….. ale zvedá se vítr, tak snad něco přijde
Já tomu říkám černá jeřabina,je to ono,že?Mají takovou zvláštní natrpklou chuť,která
je mi moc sympatická.
Včera jsem zavařovala kbelík rajčat s bazalkou,tymiánem ,česnekem a solí.Přiznávám,že jsem je loupala,ač to nedělám ráda,ale je to lepší,jen to strašně zdržuje.Kýbl rajčat ve vlastní šťávě a ono je z toho jen 6 ks 1/2litrových skleniček.
V neděli asi přijdou mladí, tak jim udělám lečo s klobáskou,malé karbanátky na zobání a martinské rohlíčky.Včera jsem dělala koprovku s vejci natvrdo a bramborem.Ani mi maso nechybělo.