Milé kuchatky a kuchatíci!
Zajisté si vzpomenete na skřítka, kterého nám kdysi poslala paní Leskvik.
Tak životní družku si ještě nenašel, ale tohle jsou jeho kamarádi kočičáci a koníci.
A v Německu - věřte nevěřte je jen vaničkový tvaroh . V celofánu není . Tatarka není , pomazánkové není…
Je to moc hezké, paní je šikulka. Jen mě mrzí, že skřítek ještě nemá tu svou nevěstu..??
Přemýšlím, jak mu ji vyrobit, já bohužel tak šikovná nejsem, ale nenajde se tu někdo z vás, holky? Poštovné k paní Leskvik, pokud znáte adresu, nebo jste schopné ji zjistit, ráda uhradím.
Neznám rozměry, aby nedostal k sobě nějakou Šmoulinku, nebo naopak obryni…
Doufám, že si nějakou k sobě vybere..
Leskvik mi poslala rozměry, a zároveň mne požádala o přístup na Bramboračku, tak snad se jí to zítra povede sem dát osobně, jinak to dám já zítra někdy dopoledne.
Není nad doma vyrobené hračky. Když vidím u svých vnuků samé napodobeniny zbraní, tak si říkám, kde jsem udělala ve výchově dcery chybu. Doma to neviděli. Nám „zbraně“ do baráku nesměly.
Jani, to není výchovou dcery. To je tlak komerce zvenčí. Vidím to u neteře, jak se snaží holčičkám nekupovat vše co v Tv nebo u kamarádek viděj, ale občas povolit musí, protože děti dokážou rychle vyloučit ze svého středu „socku, co ty správné hračky (nebo mobil a pod..) nemá“ . Je mi z toho úzko. Museli by se odstěhovat do lesa. Moji synové taky žádné zbraně od rodičů neměli a když něco pořídil hodný strejda, hodně rychle se to ztratilo nebo porouchalo. Teď ale docela vážně uvažuju, že co nejdřív pořídím vnoučkovi prak (nedávno měl rok) 😀 .
Prak se rozhodl pořídit manžel také, až sežene tu správnou leteckou gumu a potom jen naučit vnuky pořádně mířit. My bez praku nedali ani ránu, a to jsm holka. I když prý jsem vydala za tři kluky.
Však ona si skřítka jistě brzy nějaká holčička za nejlepšího kamaráda zvolí 🙂
Figurky jsou kouzelné a třeba se zase časem stanou „modní záležitostí“ – bylo by to fajn
Paní Leskvik mi napsala:
K té nevěstě od skřítka tolik: Skřítek měří od hlavy k patě přesně 150 cm, nevěstu dostane k vánocům a už okupuje své místo na pohovce a občas odnáší mou náladu……………hihihi, a v domě už mám dost skřítků, víl a pod. Takže jsem se zděsila, když jsem četla, že by snad někdo chtěl vyrobit nevěstu……
Kdyby se jich sešlo víc, měla by doma dívčí válku??
Ježišmarjá,ale kam to vše dát?Začala jsem kvůli skřetovi sedávat na křesle u tv a ne na pohovce,tam si hoví on.Jo a jmenuje se Josífek.Jednou k nám přišel soused ladit tv a jak ho uviděl,5minut se chechtal a pak pravil“to je celý náš Josífek“. A tak dostal toto jméno.
Josífek, nebo náš pes, Oba mají svoje kanapíčko a tak ne, že by překáželi, ale je to holt jenom jejich.
Jojo, gauč je ze 2/3 Lakyho a na zbytku sedí velký medvěd Lubann – dárek kamarádů synovi k narozeninám. Moc místa mezi nimi není, a když se chtěl syn na chvilku „natáhnout“, pes ho tlapkou odháněl.. plyšáci mají svoje posezení, jinak bych si neměla kam sednout.
Zdravím všechny .Konečně se mi podařilo přihlásit se,takže tu budu pravidelným návštěvníkem a sem tam pošlu ukázku svých výtvorů.Doufám že se budou líbit .Recepty nevím jestli ode mne uvidíte,nebot mám pocit že vše co znám,už tu je.K tomu tvoření bych chtěla dodat vysvětlení.Jsem povoláním krejčová,mnoho let to už ale neprovozuji,v 90tých letech jsem měla velmi dobře zavedenou živnost kterou jsem chtěla rozšířit a posunout se tak dál,ovšem syn měl nehodu ,zůstal postižen ,takže jsem živnost zrušila a od té doby o něj doma pečuji.Musela jsem si najít nějakou činnost kromě turistiky a jiných zájmů,jsou dny i týdny kdy nějak od něj nemohu odejít/např.ta vedra co nás trápily/.Náhoda to vlastně zařídila,můj druhý syn si našel přítelkyni s dítětem,a holčička mne samozřejmě brala jako babičku.Přemýšlela jsem co jí dát na vánoce a když jsem v obchodech viděla ty čínské hračky ,vůbec semi to nelíbilo.Vzpomněla jsem si na svou babičku jak sestře jednou ušila ze starých punčocháčů panenku,ta ji provázela několik let ve dne v noci,dokud se nerozpadla/a to byl pak řev/.Takže jsem na netu ukázala holčičce panáčka-hajánka,a holčička řekla“babičko,učij mi takového panáčka“!Babička ušila,mladí se po čase rozešli,ale „babička čije dál“.Říkám tomu“sám sobě terapeutem“.Na vlastní vnouče zatím marně čekám,takže hračky většinou rozdávám,něco i prodám,aby se zaplatil alespon materiál.Přeji všem hezký den.Příště bude téma velikonoce a „jak jsem si na sebe ušila bič“.Jana
Takže vítej mezi námi. Co se týká receptů – jak už sama víš, nejsme interhotel, ale vaříme domácí jídla a tak je úplně jedno, jestli máš pocit, že už tady všechno je. Ono se to vždycky někomu hodí. A když nic jiného – dáváme i recepty tzv: uvařeno podle Bramboračky. Takže: uvařit, naservírovat, vyfotit, sež…papat a poslat fotku a recept.
Díky za přivítání.A zrovna nějaké recepty na zavařování už se mi tu hodí.Nápadů není nikdy dost.
Zdravím Leskviku, jsem ráda, že po Vás po dlouhé době čtu, opravdu ☺
A jsem ráda, že jste stále stejně dobře naložená, jako jste bývala na PŽ ☺
Díky Úsměvko,dobré naložení-to je důležité.
Zdravím a vítám, jsem ráda, že jsi tady. Kolikrát jsem vzpomínala, že jsi byla na PŽ. A hračky jsou nádherné, jen mlsně polykám.
Není problém cokoliv vyrobit,před vánocemi přiletí i andělé,letící i stojící i visící.Odkazuji na email.
Tak to se už moc těším.