A já si dovolím převzít Sharčin článek z Neviditelného psa:
Ahoj, Karolíno,
už je to rok, co jsi přešla most a nejde se ti dovolat,
možná jsi toho měla dost, vzpomene ten, kdo měl Tě rád…
Ahoj, Karolíno,
už to je rok, co jsme spolu naposledy mluvily, a další den jsi přešla po mostě z Duhy.
Celých těch 12 měsíců jsem měla na to, pochopit, prominout, zapomenout na tu spoušť, co jsi za sebou nechala, smířit se s Tvým odchodem a uzavřít v sobě a za Tebe tu kapitolu Tvého života. Že jsem Ti odpustila, ale nezapomněla, jsem poznala ve chvíli, kdy jsi mi začala opravdu chybět. Možná je to i tím, že dědické řízení bylo ukončeno a ze mne jakoby něco „spadlo“. Pravda, nepokrylo veškeré náklady, ale „obyčejní“ byli vyrovnáni. Jen ne ta, co se o Tebe celou dobu starala. To mne mrzí. Nebankovní sektor se napakoval dost.
Občas na Tebe mluvím, i když vím, že mi neodpovíš… vyprávím Ti různé příběhy, co se staly, občas Ti něco vyčtu a nejvíc to, že jsi to zabalila… a pak hned kočky a Janu V. a všechnu tu nezodpovědnost. S tím se špatně srovnávám, tak asi proto a Ty si zatím víříš v Albeřicích u lýkovce a je Ti to šumák. Jenže já Ti to říct musím, snad proto, že jsem to za Tvůj život nestihla. A pak, teď už mě nepřerušíš, nebudeš se vymlouvat ani si sypat popel… A tak tu vedu monolog a je mi líp…
Povídám si každej den s Cecilkou, která se spokojeně válí na skříňce na zasklené lodžii a pozoruje a dozoruje z ní všechno a všechny na dohled. Jo, a představ si, nedrápe!!! To koukáš, co? Skáče tak dobře, že při dopadu nepotřebuje drápky a já už nejsem jako cedník. Bohužel, u ostatních ty drápky pro jistotu praktikuje dál… Lejdy-Lidunka a Damíšek-Kukulín mají u Jenny ráj na zemi. I Cecilčiny děti, které měla s Damíškem – Čičulína a Ťapík – se nemají špatně, LA se stará, jak nejlíp může a umí.
Občas si zavoláme s paní Miluškou a probereme události… Nenahradím Tě, ale jí je alespoň trochu líp. Čekáte tam prý na ni s Daliborem společně… a nechala za Tebe sloužit mši…
Obcházím už rok tu velkou tašku s Hot-potem, co jsi ho dovezla z Číny. Abys o něm vyprávěla a čekala na chvíli, kdy se u něj sejdeme… Slibovala jsi mi to 10 let a nikdy jsme se k tomu nedostaly. Pokusím se ho sestavit, naplnit a použít… třeba na letošní AKCI-Aukci. Snad bude funkční. Někdo si ho vylosuje, domluvíme se, u koho se sejdeme a posedíme nad dobrými plátečky dobrého masa, zeleniny a nudlí, u toho všeho budeme na Tebe vzpomínat. Říkala jsi tomu Mongolský nebo ohnivý kotlík a přesvědčovala jsi mne, že to je asi tisíckrát lepší jak fondue… asi nazrál čas, vyzkoušet to… Carolina Reaper jsem si už domů pořídila, tak to bude mít grády!
Odpočívej v pokoji, Karolíno. (Jako bych Tě slyšela – No a kde jinde, v kuchyni si neodpočinu!)
Tvoje Šárka
R.I.P. Karolíno 🙁
Je to moc hezky napsané,od srdce a upřímně.Ten rok tak utekl,jako voda.šárko,děkuji za ten dopis a Karolínko,měj se tam hezky……
Šaárko,za to malé písmeno se omlouvám…
Často na ni vzpomínám.
Šárko díky za krásný dopis, citlivý, dojemný, pravdivý a hlavně s láskou psaný.
Poslední dobou jsem na Karolínu a její komentáře a recepty často vzpomínala.
Díky, že vzpomínáte se mnou…přes všechno,co se naprováděla, mi chybí…
Karolíno, ráda bych napsala něco vzletného, ale vždycky se mi vybaví naše poslední čekání na tramvaj. Byla zima, pršelo a my kouřily a nadávaly jak cvičené kavky… No a pak jsi nebrala telefon, Martin měl vztek a nakonec nás bolela hlava, protože jsme zapili tu divnou zprávu… Šlo to všechno moc rychle za sebou.
Šárko, krása. Dík za to psaní.
A to netusis, jak Karolina nadavala zbytek cesty ze Smichova az do Holesovic 😉
Na Karolínu nejde zapomenout. Šárka to napsala moc krásně.
Ja si rikala, ze za Karolinou prijdes. Pamatujes prvni sraz? Jak prisla s vareckou na hlave?
No jestli! První sraz je nezapomenutelný! Bylo to bezva a ten nápad s identifikátorem byl boží.
😉
Já si nechala Karolínu v adresáři, takže pokaždé, když posílám, vyskočí na mně její adresa… říkám si, jestli by se jí to líbilo…
Doufám, že se má tam nahoře dobře, a shlíží na nás dolů, jak to tady vedeme..
Taky ji tam mam…a v telefonu cislo.
No, uz ji nezavolam…a tak MOC mi pomohla.
Moc krásně napsané, je z toho cítit láska, smutek a trošičku i vztek, že jsi tu zůstala bez ní. Krásné fotky, krásná žena, hlavně mladá žena. Odešla brzy.
Věřím, že si nás tu pravidelně čte a směje se.
Kájo, měj se tam líp, než v té kuchyni.
Karolínu jsem znala jen ze zdejších příspěvků. Byla to kuchařka par excellence – znalá kuchyní z různých částí světa. Jelikož občas procházím starší recepty a komenty, na její slova narážím a vzpomínám… Kdo žije ve vzpomínkách, žije stále! Už mám na večer připravenou svíčku. ?
Karolínu jsem osobně neznala, ale její příspěvky a recepty jsem ráda četla. Když jsem se tenkrát dozvěděla tu smutnou zprávu, velice mně to zasáhlo a celý den jsem z toho byla úplně špatná. Přišlo to naráz a nečekaně. Snad se jí teď daří dobře. Vzpomínám.
Ani já jsem Karolínku neznala, ale vždy je smutný takový den, kdy někdo odejde. Když prohlížím a čtu starší recepty, tak vidím její příspěvky a vím, že nové už nebudou. Dnes jí věnuji vzpomínku a svíčka už hoří. Snad je jí dobře.
Karolínko, já také často vzpomínám. Měla jsem Tě ráda. A přestože jsi na druhé straně duhového mostu, věř mi, že tu jsi pořád s námi…
Teprve dnes jsem se vrátila z poslední letní dovolené, kde jsem byla bez internetu. Proto teprve teď si čtu příspěvky za celý minulý týden. Také vzpomínám na Karolínu, je neuvěřitelné, že už je to rok, co odešla. Karolíno, pokoj v duši.